RECENZE: Ze Dne nezávislosti 2 se stala bojová romantická komedie

Druhý díl katastrofického filmu Den nezávislosti má podtitul Nový útok, víc by mu však sedlo označení Bojuje celá rodina.

(Černý) syn s matkou, (bílý) otec s dcerou, (židovský) otec se synem, (čínský) strýček s neteří. Plus mladí snoubenci. To jsou jen některé z dvojic, jež se zapojí do války s mimozemšťany, kteří přes veškerou svou vyspělost nepochopili, že vracet se na Zemi, kde před dvaceti lety dostali výprask, není dobrý nápad. Že to za rok zkusí ještě potřetí, ohlásil režisér Roland Emmerich už před startem druhého dílu, který tak okradl o jedno tajemství. A jiných mu moc nezbylo.

Den nezávislosti: Nový útok

50 %

Režie: Roland Emmerich

Hrají: Maika Monroe, Joey King, Jeff Goldblum, Liam Hemsworth

USA, 2016, 120 minut

Kinobox: 60 %

IMDb: 5.2

Kupodivu nejlépe účinkuje střední část filmu, která má nejblíž k žánru sci-fi. Půlhodinový prolog zdržuje, než uvede nováčky do vztahů s veterány, shrne změny ve vývoji lidstva od základny na Měsíci přes ženu v Bílém domě po hlášení „světoví lídři jsou on-line“ a v duchu Indiany Jonese vyhledá šifru k ufonům u domorodého kmene.

Až s leteckými scénami hodnými Hvězdných válek rozpoutá film podívanou, která s triky pracuje vskutku velkoryse – nejen proto, že koráb vetřelců je ještě obrovitější než minule, ale třeba díky cestě do jeho útrob krajinou potemnělého Avatara nebo při důmyslné hře s gravitací, která vzdušným honičkám dodává šťávu. Dokonce i objev, oč útočníkům vlastně jde a jak na ně vyzrát, nese navzdory kostrbatým zkratkám slušnou dávku napětí.

Bohužel Emmerich si ani ve druhém dílu neodpustí onu patetickou výřečnost a sentimentální doslovnost, které opět probouzejí nechtěný smích. Nechá postupně pohovořit hned tři americké prezidenty, jejichž povzbudivá slova se rozlétnou ke zbytku světa k táborovým ohňům přeživších; postará se o novorozence a sirotky, i na záchranu psíka samozřejmě dojde. Silná slova odhodlaných mužů a žen provázená potleskem a údernou hudbou kazí dojem více než zbytečné bitevní informace typu „Je jich moc“.

A pokud jde o finále, vypomohl si režisér jednak odlitkem své Godzilly, jednak gestem vlídného pastýře, jenž své stádo až na pár obětovaných oveček sežene zpět dohromady metodikou romantické komedie. Tam už film se směšností nehraničí, nýbrž se jí poddává.

Zjednoduše řečeno se Den nezávislosti: Nový útok chová jako Star Wars: Síla se probouzí čili generační obměnu herců spojí s obměnou technologií. Ale ač větší, hlučnější a výbušnější, výsledkem je pořád jenom prostoduchá hračka.