Vidíte, předsedo, všechno špatně.
Jestli byli Španělé „vorvaní“, znát to na sobě nedali. A ten jejich přihrávkový kolotoč zůstal stejně fyzicky drásavý a psychicky vyčerpávající jako dřív.
Honit balon, který vám pořád uniká, prostě nikoho nebaví.
Českým fotbalistům nezbylo než bojovat, do omrzení běhat a čekat, jestli se soupeř ke gólu doťuká, nebo ne. A doťukal.
Tuhá česká defenziva, do které se poctivě zapojoval i útočník Necid, leckomu z fanoušků připomínala zoufalé čekání na fotbalovou smrt, ovšem tak beznadějné to nebylo. Češi si osahali, že se dá hrát s každým, i když třeba nevábně, zataženě a s vypětím všech sil.
Ač to zní kacířsky a nevlastenecky, možná je dobře, že se prohrálo, aspoň mužstvo nepodlehne falešnému dojmu, že je všechno fajn.
Nebuďme nenažraní, na body to včera v Toulouse nebylo, ovšem na postup to stačit může. Při vší úctě k Chorvatům a Turkům, na těžší kalibr už Vrbův tým ve skupině nenarazí. Osmifinále zůstává jasným cílem, byť obrana bude dál českým poznávacím znamením.
