Tak jste po třech letech zpátky. Jaké to je, přijíždět sem znovu a znovu?
Mně je tady vždycky dobře. Vždyť jsem tu nejmíň podesáté! Žil jsem v Praze měsíc nebo dva, takže je mi moc blízká. Dnes jsem se rozhodl vzít svého nakladatele na oběd a ani on netušil, kam jdeme.
Proč k nám tak rád jezdíte?
Mám moc rád Kréťany a Češi jsou jim hodně podobní. Možná to není na první pohled patrné, ale bohatost kultury a historie mají srovnatelnou.
Jaká je vaše první vzpomínka na Prahu?
Představoval jsem tu knihu, která obsahovala povídku o lezení po stromech, takže se mnou všichni chtěli mluvit v korunách stromů. Spolu s devíti novináři jsme tedy vylezli na strom a tam jsem poznal, že tohle jsou mí lidé.
Něco podobného nyní plánujete znovu – tajné setkání se svými čtenáři.
Víte, běžné autogramiády jsou velmi nudné pro mě i pro čtenáře. Tak jsem svému nakladateli řekl, že bychom mohli udělat něco zábavnějšího, a vznikl nápad na setkání, kdy si mě budou muset čtenáři najít podle GPS souřadnic a já tam na ně budu čekat s krabicemi vína a budeme si moct popovídat.
Navštívíte třicet devět měst a potkáte stovky, možná tisíce čtenářů z celé země. Těšíte se?
Moc! Těším se na malá moravská městečka, která jsem doposud nenavštívil. Ale která možná nenavštívila ani většina Čechů.
Jak si vysvětlujete, že vaše knihy mají v Česku takový úspěch?
Mám takovou teorii, že můj překladatel a nakladatel jsou mnohem lepší spisovatelé než já!
Jak vznikaly povídky pro knihu Poprask v sýrové uličce?
Měl jsem v šuplíku asi sto padesát nepublikovaných esejí a povídek a zároveň jsme s mým českým nakladatelem chtěli udělat knihu. Tak jsem mu je všechny předal a on vybral ty, které by se podle něj líbily českému čtenáři, a spojil je do Poprasku v sýrové uličce.
Co příběhy spojuje?
Jako vždy, když píšu – ten styl, kdy mluvím o velmi vážných věcech s laskavostí a humorem. Moje příběhy vás rozesmějí, donutí přemýšlet a někdy možná ukápne i slza.
Čím našince potěšíte dál?
Plánuji napsat knihu o Česku. Byl by hřích ji nenapsat, když uvidím tolik skvělých míst!
Fulghum v Praze křtil knihu Martina Moravce:
