Čtyři kamarádi si po letech dopřejí výlet na kole za nostalgií, jeden vezme s sebou i syna, který po cestě potká lásku. Jedou od hospůdky k hospůdce, tu pohovoří s domorodci, tu s lepými turistkami, bojují s mapou, počasím a nadutými výrostky v kabrioletu, jimž dají morální lekci, a zpívají dojemný, textařsky však docela zručný folk.
Úhrnem tedy nic proti ničemu o ničem, domácí video z letního výletu, na kterém bylo jistě fajn a na něž se u piva rádi podívají kamarádi i rodinní příslušníci. Jim nebude vadit, že záběry ve tmě nejsou vidět a dialogy u stolu slyšet.
Od režiséra po producenta jsou všichni debutanti, kteří dle titulků ve svém samizdatu zvládli víc funkcí naráz. Poprvé si film zkusila i hlavní čtveřice bavičů z pořadu Na stojáka, která sice své role spíše vypráví, ale působí aspoň sehraně – na rozdíl od epizodních „známých tváří“.
Typ humoru míří od gynekologie k sponzorským přenosným záchodkům, jejichž produkt řídký jako celý děj obstará smrdutě veselé finále.
Body nasbírá pár milých hlášek, hra na horor a překvapivě zvládnuté kaskadérské scény. Ale jinak film Musíme se sejít jen rozšířil seznam důkazů pro výrok Věry Chytilové „Dnes režíruje každý a podle toho to vypadá.“ Sejít by se měli spíš profesionálové, aby vymysleli, jak zmírající českou komedii zachránit.