Ti první pohrdají každým kritikem, jenž nechápe, že adaptace jejich milované počítačové hry zásadně mění dějiny filmu. A pro ty druhé zbylo v podstatě nudné sdělení, že Warcraft: První střet, který jde do našich kin, není ani zázrak, ani průšvih. Prostě další normální digitální pohádka, jež uchovává základ umělého světa původní hry, ale jinak si půjčuje, kde se dá.
Přitom začíná až nečekaně podmanivě včetně jednoduchého, ale neodbytného hudebního motivu, jenž vtiskuje projektu výraznou autorskou značku. Výraznější než rukopis režiséra Duncana Jonese.
Ve zkratce by se dal úvod do vleklých bojů lidí s orky shrnout jako směska Pána prstenů (bez jeho hloubky), Avatara (bez jeho novátorství), kouzel z Harryho Pottera (bez jejich hravosti) a klasických indiánek, v nichž se zakládají a zase rozpadají spojenectví různých kmenů a kde i mezi „zlými“ se najde dobrák a mezi „hodnými“ mizera. Nic proti tomu, to patří k tradici.
Čtěte na Bonuswebu |
Problém však nastává, jakmile se Warcraft počne stylizovat do přemýšlivého podobenství, rozpoutá milostné vzplanutí a ušlechtile vyzdvihuje cenu cti, svobody, mírového soužití, rodiny a potomků – dojemný motiv pohádkového Plaváčka rozesměje půl kina. Postavám tudíž vkládá do úst výlevy „Zamlada jsem se cítil ve světě odcizený“ či „Za láskou musíš jít až na kraj světa“.
Zejména střední část vyprávění tak ztratí původní rytmus, a než ve finále chytí druhý dech, má divák až příliš času si ověřit, že filmový Warcraft nemá charaktery, nýbrž jen charakteristiky, což je pro herce trest. Trpí Ben Foster, kterému role přisuzuje pohled mystika, trpí Dominic Cooper coby vzorný král; Paula Pattonová jako kráska mezi dvěma světy se snaží skloubit zubatost se svůdností. A všem by pomohl lepší scénář.
Třeba se dostaví příště – závěr totiž dává jasně najevo, že herní obdoba Hvězdných válek teprve startuje, aby příště mohla vysvětlit jedno osudové nedorozumění.
Ačkoliv Warcraft 2 asi bude spíš než příběh dál pilovat triky, opravdu solidní – nicméně omráčit nedokážou. Letecké scény, naklonované armády, bitevní formace, obří vlci i laserové jiskření už dávno patří k běžné výbavě žánru fantasy. A ničím jiným nákladný přepis herního fenoménu prostě není.
