Minule si fanoušci stěžovali, že se nová verze želvích mutantů odklonila od komiksové tradice. Teď jim tvůrci slíbili nápravu, ovšem ještě hlouběji než v předešlém dílu, ač se to zdá nemožné, zabředli do zábavy pro mateřské školy.
Výkřiky „juchú, to je žůžo, to je boží“ nahrazují zoufalý nedostatek slovního i situačního vtipu. Zlosynové se přemnožili včetně nahlouplých poskoků proměněných v mocně pšoukající zvířátka, kteří tak tupě žvatlají, že by neprošli ani do předsíně Studia Kamarád.
Každý údaj včetně informace, kdo je zlý a kdo hodný, se pro jistotu zopakuje alespoň dvakrát, povinná výchovná poučka o jinakosti mutantů, jichž se lidé bojí, nejméně třikrát. Zkrátka film zdětinštěl po všech stránkách.
Vysoká věda - neboť pokus padouchů o zkázu světa operuje pojmy jako černé díry či časoprostor - a nízké pitvoření tvoří otravnou směs, kterou marně zachraňují letecká akce typu země–voda–vzduch a svůdné převleky Megan Foxové.
Jedna z prvních zahraničních recenzí vyšla v Číně, která se na filmu podílela, a vytýkala mu „chaotické kung-fu“. Zcela oprávněně, povšechné bitky bez originální choreografie vedou pouze k více či méně veselému rozplácnutí.
Spíše dementního než hrozivého slizouna v čele nepřátelské party si mohou oblíbit předškoláci; náctiletí už si v kině umí představit něco ostřejšího a z dospělých vydrží až do konce jen těžký nostalgik, který želváky spojuje se svým dětstvím.