To NEJ z Jeseníků za dva dny. Pěšky k zázračné studánce i elektrárně

  • 3
Netradiční dvoudenní trasa z Dlouhých strání na Vřesovku provádí turisty unikátní horskou přírodou, ale také kolem kontroverzních staveb a projektů, které dokáží hýbat emocemi. Pokud máte rádi nedotčenou přírodu a nevadí vám trocha nepohodlí, vydejte se na tuto hřebenovku po Jeseníkách co nejdříve.

V Koutech nad Desnou vyjeďte lanovkou na Dlouhé stráně a vydejte se na dvoudenní hřebenový okruh přes Františkovu myslivnu, Vysokou holi, Praděd, Červenohorské sedlo a Červenou horu na Vřesovou studánku.

Zpět do Koutů na vlak nebo k zaparkovanému autu sestoupíte po 40 kilometrech malebným údolím Hučivé Desné.

Na vrcholu Dlouhých strání

Horní nádrž Dlouhé stráně

Proměna Dlouhých strání

Symbolem dnešních Jeseníků je nejenom Praděd s televizní věží, ale čím dál více také horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Zdaleka viditelný kopec srovnaný buldozery se stal novodobým poutním místem, kde výletníci vyvržení lanovkou nebo autobusem obdivují krásy nejvyšších moravskoslezských hor a sepětí unikátního vodního díla s přírodou.

Masív Dlouhých strání byl do roku 1978 rozsáhlým územím absolutního ticha a nekonečných lesů. Nevedly sem turistické značky ani široké lesní cesty a skoro nikdo sem nechodil. Hluboké hvozdy křižovaly lovecké chodníky, které musel člověk znát, aby v téměř panenské přírodě nezabloudil. Dnes naopak zabloudíte spíše v nepřehledné spleti lesních cest nebo mezi vývraty kdysi souvislých jesenických hvozdů.

Nejjednodušší způsob, jak se na Dlouhé stráně dostat, nabízí turistům sedačková lanovka v Koutech nad Desnou. V létě slouží především místnímu bikeparku s několika sjezdovými tratěmi. Cena celodenní permanentky i s kolem je cenově mnohem přijatelnější než luxusní jednosměrná jízda nahoru za 220 Kč.

Pokud však chcete z Dlouhých strání putovat dál do nitra Jeseníků s batohem na zádech, pak i drahá lanovka přijde vhod a je přijatelnou alternativou k nezáživnému výstupu po souběžné červené značce s převýšením téměř 500 metrů.

Poutní místo ve znamení technokracie

Od horní stanice lanovky ve výšce 1 100 metrů je to k horní nádrži ještě cca 2,5 km pochodu. A aby to nebyla nuda, čeká tu na výletníky několik atrakcí. Hned ta první v podobě rozhledny u Tetřeví chaty se však moc nepovedla. Rádoby vyhlídková věž totiž neposkytuje o moc odlišný výhled než ze země.

Výstup na Mravenečník

Podstatně zajímavější je Medvědí hora (1 153 m) se třemi větrníky a vyhlídkovou Rysí skálou, pod níž zeje dvoká skalní rokle Borového potoka. K dole ukrytému Borovému vodopádu shora žádná cesta zatím nevede, její představa v podobě například nenáročné ferraty vypadá velmi lákavě.

Poslední vyhlídkovou atrakcí před dosažením kóty Dlouhých strání je vrchol sousedního Mravenečníku (1 343 m), na který vede neznačená pěšina. Za krásného počasí je tu nádherně, dá se poležet v trávě mezi nízkými smrčky a pozorovat hlavní hřbet Hrubého Jeseníku, který se kroutí kolem dokola v oblouku od jihovýchodu na sever.

Kleč v Jeseníkách

se původně vůbec nevyskytovala a byla zde vysazována v několika vlnách na přelomu 19. a 20. století za účelem zamezení lavin, bránění eroze a zvýšení horní hranice lesa. Semena pocházela z Alp. Poslední velká výsadba proběhla v 70. letech 20. století v prostoru Petrovy kameny – Velký Máj. Zajímavostí je výsadba kleče roku 1898 na svahu Pradědu nad Ovčárnou do podoby písmen FJI nahoře s malou korunkou. Iniciály, připomínající padesátileté výročí vlády rakouského císaře Františka Josefa I., podlehly částečnému poválečnému zničení a jsou dnes patrné v podobě nepravidelného shluku kleče.

Kleči se v Jeseníkách velmi daří a nekontrolovaně se šíří i do míst, kde vysazována nebyla. Přitom zabírá životní místo vzácným jesenickým endemitům (rostlinám a hmyzu), mění chemismus a vlhkost půdy, vytváří stín a pohlcuje bezlesí. Dnes tvoří porosty na ploše 140 ha o objemu 66 325 m3. Její cílená likvidace se setkává mnohdy s negativními emocemi návštěvníků.

A hned naproti Mravenečníku přes mělké horské sedlo se rozkládá horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. „Povinný“ okruh kolem betonové vany o rozloze 16 hektarů je nejsilnějším zážitkem poutě k technickému divu Česka. Už je téměř zapomenuto, že nádrž změnila výrazným vzhled jesenické krajiny, narušila přirozený tvar horského masívu, zlikvidovala celý jeden kopec s alpínskou vegetací a její vlekoucí se stavba nepřímo přispěla k devastaci okolních lesů.

Většina české veřejnosti technickou stavbu uprostřed přírody obdivuje a považuje za unikát. Přesvědčení o užitečnosti a ekologičnosti stavby získají návštěvníci také díky placené exkurzi v elektrárně, která patří ČEZu.

Floristický ráj střední Evropy

Od nakupeniny balvanů na uměle navršené vrcholové kótě Dlouhých strání (1 353 m) pokračuje červená značka kolem vrchu Vřesník (1 342) do sedla pod Malou Jezernou (1 271 m). Pokračující hřbet směrem k Františkově myslivně představuje zatím neznačenou, avšak ideální spojku s hlavní jesenickou hřebenovku bez výrazné ztráty nadmořské výšky.

Zeleně značená trasa od Františkovy myslivny do sedla pod Velký Máj (1 386 m) patří k nejhezčím výstupům na jesenický hřeben. S přibývající nadmořskou výškou smrky řídnou a zmenšují se až do zóny úplného bezlesí odpovídající klimatickým podmínkám tundry.

Františkova myslivna

Výstup od Františkovy myslivny do sedla pod Velký Máj

Trasa od Velkého Máje směrem k Pradědu prochází nejcennějšími partiemi jesenické přírody a bývá přirovnávána k floristickému ráji střední Evropy. Vegetační období je zde však velmi krátké. Na konci května se začíná zdejší tundra teprve nesměle zelenat, v srpnu už je skoro všechno žluté a odkvetlé. Symbolem jesenické květeny je například violka sudetská anebo endemický zvonek vousatý, který se dostal do znaku chráněné krajinné oblasti.

Kamzíci v Jeseníkách

...byli dovezeni za posvěcení samotného rakouského císaře roku 1913 z Alp za účelem obohacení lovné zvěře. Nejdříve žili v oborách, teprve později roku 1924 byli vypuštěni do volné přírody. V roce 1992 činil jejich stav 928 kusů, což se negativně projevovalo hlavně na spásání a okusování vzácné jesenické flóry v přírodovědně nejcennějších lokalitách (např. Velká kotlina). Projekt likvidace celé kamzičí populace byl odvrácen mimo jiné taky úspěšnou občanskou peticí čítající 25 000 podpisů. Dnešní stav do 200 kusů je přijatelným kompromisem pro myslivce, lesníky i ochranu přírody.

Pohyb v této části Jeseníků je přísně omezen pouze na značené trasy a to ani ne tak kvůli sešlapávání vegetace jako spíše s ohledem na vzácné ptactvo hnízdící v trávě. Dodržování tohoto omezení je zvláště v okolí Petrových kamenů důsledně vyžadováno dobře ukrytými dobrovolnými i profesionálními strážci vybavenými kvalitními dalekohledy.

Přestupky se snaží řešit lidsky, převážně osvětou a domluvou. Daleko větším nepřítelem jesenické flóry a fauny než neukázněné lidské kroky jsou však porosty nepůvodní kleče a nadměrné stavy taktéž nepůvodních kamzíků. Mezi Velkým Májem a Petrovými kameny se hojně vyskytuje obojí.

Červená hora pod náporem poutníků

Vynechme notoricky známé lokality jako Praděd a Červenohorské sedlo a přenesme se hned do druhého přírodního ráje Jeseníků, kterým je trojvrší Červená hora (1 333 m), Vozka (1 377 m) a Keprník (1 423 m). Ochrana přírody se tu datuje až k roku 1903, kdy zde rezervaci vyhlásili Lichtenštejnové. Na prvně jmenovaný kopec dorazíte pohodovým pochodem druhý den našeho treku zhruba kolem poledne (nocleh si zajistěte na některé z chat v okolí Pradědu).

Vrchol Červené hory obcházený zpravidla po červené značce západním úbočím kolem Vřesové studánky patří k nejkrásnějším v Jeseníkách. Z jihu se na něj vystupuje od rozcestí Bílý sloup a větší část cesty musela být nedávno doslova vysekána v kleči. Podobně tak i skalní útvar Kamenné okno – nejznámější symbol Červené hory, který už pomalu ani nebylo vidět.

Vřesová studánka a hora Vozka

Na Petrovy kameny je vstup zakázán.

Na vrcholovém hřbetu Červené hory vystupuje několik menších skalek poskytující úžasné výhledy na okolní majestátní hory Vozku a Keprník i do údolí na město Jeseník a vzdálené hory. Závratný je také pohled do Sněžné kotliny na východním úbočí, kde mohou padat jedny z největších a nejdelších lavin v Jeseníkách. Mírnější západní svahy jsou více holé a poskytují domov vzácným biotopům rostlin a hmyzu.

Bezprostřední okolí Červené hory může zásadně pozměnit realizace plánovaného projektu na obnovu poutního místa a chaty Vřesová studánka, pouhých pár desítek metrů pod vrcholem. Dnešní komorní atmosféru a svatou vodu v kulisách majestátní horské přírody má v budoucnu doplnit jednoduché občerstvení (zřejmě pivo, gulášovka a knedlíky) a auta zajišťující pravidelné zásobování chaty (jak by chata vypadala, se podívejte zde).

Pokud tedy chcete zažít přírodní klenot Červenou horu bez poutníků a nezištného podnikání, vyrazte sem pro jistotu co nejdříve.

Může se hodit

Itinerář trasy
Kouty nad Desnou – Tetřeví chata (červená nebo lanovkou); 3,5 km – Dlouhé stráně (červená); 6 km – Malá Jezerná (červená); 7,5 km – Františkova myslivna (neznačeno); 11 km – Nad Malým kotlem (zelená); 13 km – Vysoká hole (červená); 17 km – Praděd, rozc. (červená); 21 km – chata Švýcárna (červená); 23 km – pod Malým Jezerníkem (červená); 26 km – Červenohorské sedlo (červená); 29 km – Bílý sloup (červená); 31,5 km – Červená hora (žlutá); 33 km – Kouty nad Desnou (žlutá); 41 km.

Mapa
KČT 1 : 50 000 č. 55 – Hrubý Jeseník

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

, pro iDNES.cz