Nad vietnamským městem Danang se tyčí monumentální pohoří, které sem láká desetitisíce turistů z celého světa.
Na vrchol zájemce dopraví výtah. Odměnou je rozhled jak na vnitrozemí, tak majestátní Jihočínské moře. V roce 1968 pod úpatím hor tábořil také Američan David Edward Clark. Byl jedním z vojáků, kteří zde bojovali proti Vietkongu. Na vrchol zdejších kopců ani nepomyslel. Na druhé straně totiž na jakékoli zaváhání Američanů čekali vietnamští vojáci.
OBRAZEM: Nahlédněte do pekla vietnamské války |
„Dokonce jsme měli pravidlo, že nesmíme opouštět tábor beze zbraně. Tak jsem po městě chodil celý den se svou M16. Mířil jsem do tváří všech Vietnamců, které jsem potkal. Mužům, ženám i dětem. Chtěl jsem, aby ze mě měli strach. Dávalo mi to totiž větší šanci na přežití,“ sdělil reportérům BBC Clark.
Po 40 letech se rozhodl do Vietnamu vrátit. Tentokrát však nechce bojovat s komunisty, ale rád by si zde začal nový život. Je jedním z asi stovky amerických veteránů, kteří Vietnam přijali za svůj nový domov. Mnoho z nich žije přímo v Danangu, kde měli Američané během války jednu z největších leteckých základen.
Clark po návratu z války nemohl na zážitky z bojů dlouho zapomenout. „Často jsem se budil zpocený. Viděl jsem kolem sebe lidi, i když kolem mne nikdo nebyl. Jednou jsem se uprostřed noci vzbudil a začal jsem plánovat pasti kolem svého domu, protože jsem si myslel, že si pro mne jdou bojovníci Vietkongu. Vzpomínkám jsem dokázal uniknout jen tehdy, když jsem byl opilý. Tak jsem pil. Strašně moc,“ popisuje.
Až v roce 2007 se Clark rozhodl se stíny minulosti bojovat. Usmyslel si, že na tragické zážitky z války zapomene pouze tehdy, pokud se vrátí do Vietnamu a vyšplhá na vrcholky kopců nad Danangem. „Na vrcholku jsem pocítil mír a klid, jaký jsem nikdy předtím nezažil. Už tu nebyly žádné bomby, žádné boje, žádné letouny, které se vám proháněly nad hlavou. Pak jsem si uvědomil, že válka skončila,“ popisuje zlomový okamžik ve svém životě.
Alkohol a návrat do Vietnamu
Podobnou duchovní cestu podnikly v minulosti desetitisíce válečných veteránů z Vietnamu. Na rozdíl od Clarka se však většinou do míst, kde bojovali, vracejí jen na krátkou dobu. Mnoho desetiletí po válce mnozí stále netuší, za co vlastně ve Vietnamu bojovali.
Američané zveřejnili po 40 letech utajovanou historii války ve Vietnamu |
Zmar a nepochopení dlouho trápily také 66letého Richarda Parkera. Jak sám říká, po Vietnamu ztratil smysl života a po dvacet let se utápěl v alkoholu, drogách a sexu. „Byl jsem tulák, který pracoval v restauracích a putoval od města k městu. Nezajímalo mě, jestli umřu, nebo budu naživu,“ popisuje svůj život po návratu z války.
„Než jsem odjel do války, vymyli mi mozek, takže jsem chtěl zabíjet komunisty. Když jsem ale Vietnam po válce opouštěl, zamiloval jsem si zdejší lidi. Nechápal jsem, jak je někdo může považovat za nebezpečné. Chtěli jenom pěstovat rýži a plodit děti,“ popisuje Parker. Mnoho let trpěl posttraumatickým stresem, který postihuje asi 11 procent všech válečných veteránů. Tisíce z nich najdou východisko až v sebevraždě.
Parker však nezvolil smrt, ale návrat do Vietnamu. „Našel jsem zde smíření. Někdy si zajdu na místa, kde jsme bojovali. Místa, která tehdy sžíral chaos a destrukce, jsou nyní plná naděje a života,“ tvrdí.
Svatba a vyrovnání se s minulostí
Další americký veterán Larry Vetter pracuje pro projekt Child of War Vietnam, který se snaží uchovat vzpomínky na válku ve Vietnamu. Jako mnozí další i on nyní žije v Danangu. V jeho obývacím pokoji vedle sebe visí vietnamská a americká vlajka. Ze zdi nad sedací soupravou pak na hosty shlíží svatební portrét. Loni v létě se totiž 73letý Vetter oženil se svou vietnamskou přítelkyní Doan Ha.
OBRAZEM: Děti bez očí, hrůzné mutace. Agent Orange mučí Vietnam dodnes |
Když do Danangu poprvé zavítal v roce 2012, chtěl zůstat jen tři měsíce. Do Vietnamu se totiž vydal pomáhat rodině, která se stará o své dva postižené syny, kteří trpí následky používání chemikálie Agent Orange. Tu americká armáda za války používala při hubení rostlin a stromů, aby mohla lépe cílit během bombardování. Chemikálie však způsobuje také rakovinu, vývojové vady a paralýzu.
„Měl jsem takový pocit, že tady musíme leccos napravit. Americká armáda to přehlíží, tak jsem tady, abych přidal ruku k dílu,“ vysvětluje Clarke, kterému místní neřeknou jinak než Kapitán Larry. Po válce prý měl spoustu otázek, ale nikdo mu na ně nedokázal odpovědět. „Tak jsem se musel vrhnout do studia. Čím více jsem četl, tím méně jsem chápal, proč nás vůbec do Vietnamu poslali. Přišel jsem na to, že nám všem lhali,“ myslí si.
Jeho vztah s obyvateli Vietnamu nyní nemůže být vzdálenější jeho pohledu z dob války. Když nyní hovoří o svém novém domovu, neubrání se slzám. „Dříve jsem si myslel, že Vietnamci jsou špinaví podřadní hajzlové. Nyní jsem ale moc rád, že tady mohu žít. Pochopil jsem, že tohle je to místo, kde mám být. Válka je u konce a já vím, že tu jednou zemřu,“ dodává.
Připomeňte si dějiny vietnamského konfliktu v dokumentu iDNES.cz:
