Údolí Tiché Orlice mezi Chocní a Ústím nad Orlicí nabízí řadu pěkných zákoutí, ale také jedno mimořádně ošklivé, až téměř strašidelné. Je to areál tábora Kouty v Brandýse nad Orlicí. Z původních mnoha desítek budov jich stojí k dnešnímu dni šest a jsou v mimořádně špatném stavu.
„Pokud to někdo koupí, tak mu to dám za korunu,“ řekl jejich majitel Miroslav Kopčík. „Jejich stav je katastrofa, dnes už by bylo lepší všechno zbourat a zplanýrovat,“ dodal brandýský starosta Petr Řehák.
Například hlavní táborová budova poskytuje názorný příklad naprosté devastace podlah, stropů, stěn, dveří i oken. V posledních letech se v ní objevily umělé přepážky sloužící bojovníkům k rozmanitějším variacím kuličkových bitek, těch kuliček se na zemí válí tisíce. A krátery na stěnách svědčí i o občasných ostřejších nábojích. Ostatně se tento cíl zlodějů, vandalů, sprejerů a pseudoválečníků označuje na nejednom webu jako Military area Kouty, resp. Airsoft BnO-Kouty.
Tábor o celkové výměře 33 tisíc metrů čtverečních je jedním z pomníků malé privatizace devadesátých let. Tehdy stát sice prodal veškeré stavby, ale zůstalo mu celkem 58 pozemků. A ty dosud nebyl schopen prodat. V prvním kole výběrového řízení stanovil minimální kupní cenu na jeden milion korun, ve čtvrtém kole vyhlášeném před několika dny ji snížil na 720 tisíc korun.
„Pozemky jsou i nadále nabízeny jako celek, a to nejen vzhledem k funkční provázanosti, ale například i s ohledem na jejich využití z hlediska územního plánování,“ řekla ředitelka královéhradeckého pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Hana Seidlová. A kdoví, zda - podobně jako majitel staveb - nepůjde stát s cenou ještě níže.
„Pro mne je to černá díra, úplně špatná zkušenost, snažím se na to vůbec nemyslet. Lidé tam všechno rozkradli. A měsíčně mě to stojí peníze, platím nejen daň z nemovitosti, ale také státu za nájem,“ dodal jejich majitel z Kutné Hory, který si svůj majetek naposledy prohlédl před dvěma lety.
Oblíbený tábor sloužil od roku 1930
Stát získal dětský tábor v roce 1959, poslední nemovitosti v něm nabyl o patnáct let později. Pokud se objeví zájemce o jeho koupi, pak by jeho motivací mohla být nostalgie, neboť byl areál mnoho let užíván jako letní tábor ZV ROH národního podniku Průmstav Pardubice. Například v roce 1987 si užila v jeho areálu prázdniny tisícovka dětí. A ještě na začátku devadesátých let tam lidé mířili za koupáním v bazénu i divadelníci brněnského Divadla Husa na provázku v čele s Petrem Scherhauferem a Petrem Oslzlým, kteří si v roce 1992 uspořádali v táboře své letní soustředění.
K nostalgii by mohla mít důvod i mnohem starší generace, pomineme-li, že ho za druhé světové války jako tábor využívala družina příslušníků Hitlerjugend. Cena tohoto místa spočívá i v tom, že jeho historii začal psát otec prvního českého prezidenta Václav Maria Havel.
Tento první předseda Svazu československého studentstva a předseda Obrodného hnutí československé mládeže postavil v Brandýse nad Orlicí nejprve tábor Řadov pro vysokoškoláky. Třicítku dřevěných chat s palandami a budovu s jídelnou otevřel v roce 1924.
Za studenty tam jezdili i vysokoškolští profesoři, spisovatelé a umělci. Skoro sto let staré chatky a budovy tábora slouží dodnes, ovšem jen těm, kteří nemusí mít úplný komfort.
Mladší brandýský tábor, který dopadl mnohem hůře, postavil Václav M. Havel v roce 1930, tedy v době jeho velké stavby vilové čtvrti na Barrandově. Kouty byly tehdy krásným táborem na zcela holé stráni pod lesem rovněž u levého břehu Tiché Orlice a stejně tak jako letovisko předchozí byly dobře viditelné z hlavní železniční trati. „Při stavbě tábora v Koutech jsem uplatnil již některé zkušenosti ze Řadova, primitivní dřevěné chaty jsem poněkud zlepšil v konstrukci i ve vnitřní úpravě,“ uvedl stavitel ve svých memoárech.
Rekreační areál se zprvu 17 dřevěnými domky a ústřední dřevěnou budovou byl určen pro změnu středoškolským studentům. Ti dnešní v něm přebývají už jen jako vyznavači urbexu, tedy průzkumu ruin.
