První test pohonu superrychlé potrubní dopravy pro lidi byl úspěšný

  • 217
První veřejný test systému Hyperloop proběhl ve středu v nevadské poušti ve Spojených státech. Test měl ukázat pokrok, jaký dosáhla jedna z firem, která chce myšlenku potrubní dopravy pro lidi uvést v život.

Tým Hyperloop Technologies se stal prvním, kdo veřejnosti představil alespoň nějakou část budoucího dopravního systému Hyperloop. Firma se v předvečer prvního veřejného testu ještě stihla přejmenovat na Hyperloop One. To patrně jednak proto, aby se odlišila od konkurenční Hyperloop Transportation Technologies a také asi proto, aby dala najevo, že chce být první.

Byť se Hyperloop One chlubí řadou fotografií ze stavby testovací dráhy pro nový transportní systém, aktuální test nepředvedl kompletní prototyp, ale „jen“ způsob pohonu. Společnost neponechává nic náhodě a tak před středeční veřejnou zkouškou proběhly opakované zkoušky v soukromí.

Ostatně chyb si moc dovolit nemůže, protože peníze získává ze soukromých zdrojů, jako jsou investiční firmy. Právě tento týden ohlásila nové příspěvky ve výši 80 milionů dolarů (cca 1,9 miliardy korun).

Test spočíval ve vyslání kovových saní poháněných lineárními elektromotory zabudovanými v dráze, Délka dráhy byla asi sto metrů. Tu podle plánu přejely saně za zhruba dvě sekundy s maximální rychlostí až téměř 200 kilometrů v hodině. Místo brzd použili konstruktéři hromadu písku, do níž saně narazily. Zařízení zrychlilo z nuly na sto mil v hodině (160 kilometrů v hodině) za 1,1 sekundy.

„Hyperloop je reálný a vzniká právě teď,“ řekl před zkouškou médiím šéf společnosti Rob Lloyd.

Práce na systému však bude ještě mnoho. Pohon je sice základní věc, ale dokud nebude v testovacím provozu dráha s dopravními kapslemi, která ukáže reálné problémy a náklady, lze zatím o životaschopnosti projektu jen spekulovat.

Stavba testovací dráhy pro systém Hyperloop

„Chceme zredukovat náklady tak, aby dosáhly nejvýše dvou třetin ceny systému rychlovlaků a přitom nabídnout trojnásobnou rychlost,“ slibuje Lloyd. Firma již v úterý uvedla, že zakončila v pořadí druhou investiční fázi, během níž vybudovala zkušební centrum a výrazně zvýšila počet zaměstnaných techniků, kteří pracují na vývoji materiálů pro kapsle a potrubí.

Na vzduchovém polštáři

Podle původní myšlenky se v Hyperloopu lidé či náklad budou pohybovat jako náboj v hlavni elektromagnetické pušky. Hyperloop je totiž nízkotlaká trubice s dopravními kapslemi, které se v jednu chvíli pohybují po celé délce tubusu. Původní projekt počítal s tubusem o průměru 2,3 metru (3,3m nákladní verze). V něm má být tlak vzduchu šestkrát menší, než je tlak atmosféry na Marsu. Konkrétně 100 pascalů, což v pozemských podmínkách zhruba odpovídá tlaku vzduchu ve výšce 45 kilometrů nad mořem. Z provozních důvodů byl využit právě nízkotlaký a ne vakuový systém se zcela odčerpaným vzduchem, který by si vyžádal vyšší náklady.

Pohyb kapslí mají zajišťovat lineární elektromotory na stěnách tubusu. Měly by pokrývat jen zhruba jedno procento délky tunelu a pravidelně kapsle urychlovat. Baterie jsou podle Muska příliš těžké, než aby mohly být přímo v kapslích.

Kabiny se budou pohybovat na vzduchovém polštáři, který bude vytvořen stlačeným vzduchem a aerodynamickým vztlakem. Každá kapsle má 28 ližin, na kterých má „plout“ po vzduchovém polštáři. To se však může změnit, pokud nějaká firma nebo studentský tým vyvine lepší kapsli.

Klíčovou součástí návrhu je kompresor na palubě každé kapsle. Zaprvé vytváří vzduchové polštáře, po kterých kapse klouže, a za druhé řeší největší aerodynamický problém Hyperloopu, tedy správné obtékání.

Rychle se pohybující kapsle by totiž v podobné relativně úzké trubici před sebou tlačila vzduch. Proudění není tak hladké, aby vzduch unikal podél stěn, i když na pohled je tam místa dost. Kapsle by za normálních okolností prostě fungovala jako píst ve válci. Vzduch před kabinou by pak samozřejmě vedl ke zpomalení jízdy.

Právě proto má mít každá kabinka Hyperloop v přídi kompresor, který odsává vzduch natlakovaný před kapslí, používá ho k udržení vzduchového polštáře a zbytek vypouští za kapslí.

Systém je navržen tak, aby odolal zemětřesení a byl odolný vůči povětrnostním vlivům. Každý pylon, který potrubní dráhu podpírá, má být schopen unést sedm kapslí s cestujícími.

Zajímavé je, že nápad počítá s určitou energetickou soběstačností. Přebytky získané solární, větrné a kinetické energie přeměněné na elektrickou se mají vracet do sítě a přinášet další příjem.

12. srpna 2013

,