Krušné hory křižují vrtulníky, na lesy shodí 600 tun vápence denně

  • 3
Vrtulníky se v těchto dnech staly novým koloritem Krušných hor. Jejich úkolem je vápnit lesy, které trpí dlouhodobě vypouštěnými emisemi. Za měsíc musí piloti zvládnout svrhnout přes 5700 tun vápence. Ten má za úkol zneutralizovat kyselou půdu.

Každý den dopadne na Krušné hory až šest set tun přírodního pískového dolomitu (vápence s vysokým obsahem magnézia). Na zem se snáší z vaku, do kterého se vejde až jedna tuna materiálu. Každý z pilotů dvou vrtulníků se denně otočí až třistakrát.

„Půda v Krušných horách je dlouhodobě ovlivněna imisemi spojenými s průmyslovou výrobou,“ přiblížila mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová.

Emisní zátěž ohrožuje vitalitu a stabilitu lesních porostů. Zakázku v oblasti Hornoblatenska za dvacet jedna milionů hradí ze svého ministerstvo zemědělství.

„Vápnění v oblasti Horní Blatné bylo zahájeno již v roce 2015 a v letošním roce pokračuje na další lokalitě. Celkem zde bude v letech 2015 - 2016 povápněno 2 810 hektarů lesních porostů. Předpokládáme, že v roce 2017 se uskuteční poslední část projektu v oblasti Horní Blatné. Týkat se bude oblasti o rozloze 1 289 hektaru,“ popsala mluvčí ministerstva Markéta Ježková.

V letošním roce čeká vápnění Kraslicko. „Vápnění lesů v Krušných horách dlouhodobě probíhá i na opačné straně hranice v sousedním Sasku,“ dodala Ježková.

Piloti nad lesy patří mezi elitu

Když to počasí dovolí, startují dvě helikoptéry. „Pro piloty je to náročné, jsou ale velmi zkušení, mají za sebou tisíce nalétaných hodin. Můžu říct, že tato práce patří mezi nejtěžší, protože koncentrace nesmí polevit v žádné části letu. Při práci se pohybují jen pár metrů nad terénem, za hodinu absolvují několik startů i přistání a také několik desítek plnění podvěsného vaku,“ přiblížil práci Rastislav Rajt ze společnosti Letecká lesní, právě on celou akci vede.

Při optimálních podmínkách zvládne jeden vrtulník svrhnout až 300 tun materiálu.

„Průměr je ale jinde, ten se pohybuje okolo 200 tun na helikoptéru za den. To už je číslo, od kterého jsme spokojeni. Na každý les, který vápníme, připadají tři tuny posypu na jeden hektar. My děláme přibližně 1900 hektarů, to znamená 5700 tun,“ uvedl Rajt.

Největším nepřítelem v Krušných horách je pro piloty počasí. V minulém týdnu je například překvapil napadaný sníh. „Problémy přináší hlavně mlha. Při ní se nedá létat. Při silnějším větru se helikoptéře zase špatně manévruje a navíc spad dolomitu není tak přesný. Mezi další problémy patří už i slabý déšť a samozřejmě sníh,“ uvedl Rajt.

Přesnost pilotů hlídá počítač

Les může pro některé, hlavně z výšky, vypadat stejně, a tak se nabízí otázka, jak piloti vědí, kde už vápnili a kde ne. „Pilot má na palubě počítač řízený GPS, a zaznamenává tak každou vteřinu letu. A to jak výšku, tak rychlost a kurz. Ví přesně, kde je a kde už sypal,“ prozradil Rajt.

Už v minulém roce se nad vrcholky Krušných hor pohybovali piloti ve starých dvojplošnících Antonov An-2. Oproti nim mají vrtulníky výhodu v daleko větší přesnosti dopadu dolomitu. I staré letouny ale letos do oblasti Nových Hamrů opět zamíří. Na ně si však pro velký hluk v minulém roce stěžovalo hned několik obyvatel horských obcí.

„Mají delší přistávající plochu než helikoptéry. Piloti si pak musí více nalétnout a lidé jsou po měsíci prací už trochu vynervovaní. Ale dá se s nimi hovořit. U helikoptér jsme podobný problém zatím nezaznamenali, přece jen se vše odehrává v lese, nad města nelétáme,“ vysvětlil vedoucí vápnění.

Vrtulníky se tak staly novou atrakcí Krušných hor. Lákají desítky nadšenců. „Vše sledují z bezpečné vzdálenosti. A to jednak proto, že mají z helikoptér respekt, a za druhé nechtějí být posypaní. Navíc jsou lesy označeny a varování visí všude,“ ubezpečil Rajt.

Tankuje se každou hodinu

Pokud to počasí dovolí, pracuje se každý den od sedmi do sedmi. Piloti mají výjimku, musí dodržovat přísné limity.

„Helikoptéra tankuje každou hodinu, a to proto, aby měla větší nosnost,“ prozradil Rajt.

Kromě toho čeká pilota každou hodinu několik desítek sestupů a výstupů při plnění vaku dolomitem.

„Bagrista a pilot spolu pracují už dlouhá léta, je to sehraný tým a celá operace běží skoro naslepo. Bagrista dokonce ví, jestli mu dal o deset kilo víc nebo míň. V dalším letu mu tak dá například o deset kilo méně. Mají k dispozici i vysílačky, takže v případě změn si spolu vymění několik vět a za pár vteřin je vrtulník na cestě za dalším shozem,“ přiblížil postup Rajt.