Šampioni povykovali, stříkali po sobě šampaňské a Vrba litoval, o co se vsadil. Jenže jako chlap musel slib dodržet.
Kdo by to byl řekl, že plzeňská Viktoria může vyhrát ligu?
A kdo by to byl řekl, že ji může vyhrát čtyřikrát za šest let?
Bláznivé!
Zkusme jít ještě chvíli po stopách plzeňských oslav. Na co narazíme?
Rok 2013. Plzeňský stadion se má k světu. Je přestavěný, atletická dráha pryč, atmosféra nebetyčně jiná, vášnivá a zamilovaná. Rekonstrukce stála bratru 360 milionů korun a rázem chodí na zápasy přes deset tisíc nadšených fanoušků. Fotbal se zařadil do plzeňské kultury a trenér Vrba je dojatý: „Strašně se mi ulevilo. Druhý titul je ještě cennější než první.“
Zlaté medaile jistí gól slovenského obránce Mariána Čišovského, u kterého později propukla nevyléčitelná nemoc ALS.
Rok 2015. Slzy a titul pro Čišovského! Nejsmutnější den, který kdy v Plzni zažili. Navzdory tomu, že si nový trenér Miroslav Koubek, konzervativní bard, nechal vytetovat vzpomínku na předloktí, hlavní postavou je muž, který nehrál.
Nemohl, i když by strašně chtěl. Marián Čišovský přestal ovládat své svaly. „Udělali jste mi velikou radost,“ děkuje kamarádům. Ačkoli se na pódiu snaží tleskat fanouškům, moc mu to nejde. Pláče on, pláčou ostatní.
Rok 2016. Čišovský už nepřijel, neměl na to sílu. Plzeň slavila počtvrté a bylo to jiné než dřív. Očekávané, méně spontánní.
Nový trenér Karel Krejčí, který se podepsal pod unikátních šestnáct vítězství v řadě, splní svůj slib dneska: nechá si nabarvit vlasy do klubových barev, na modro-červeno.
V sobotu bylo očividné, že Plzeň si na velká vítězství zvykla. I vrchní klaun Pavel Horváth, který se loni v létě z dresu převlékl do trenérského úboru, působil spíš zadumaně, lehce melancholicky. „Není jednoduché naučit se vyhrávat a Plzeň je teď nacucaná vítěznou mentalitou,“ říkal.
Z minulosti byste od něj čekali vodopád blbostí a vtípků, zvlášť když stojí polonahý na chodbě, s ručníkem kolem pasu a pojídá voňavé řízečky. Jenže jak se změnila Horváthova role, tak se mění Plzeň.
Už to není klub z provincie, který šokoval fotbalovou Evropu a nadchl nezaujaté. Je to klub, který si zakódoval, že mu nestačí život v českém průměru, že chce být úspěšný, že chce dělat problémy nejbohatší Spartě.
Z toho zároveň vyplývají i negativa. Viktoria ztratila pověst krásné princezny, které se fandí, ať bydlíte kdekoli. Tak to bývalo, když revoluce začínala. Teď se na Plzeň hledí kriticky a obdiv často střídají kyselé výrazy. Třeba kvůli deseti penaltám, které v sezoně kopala.
„Už jsme trochu okoukaní a hledají se na nás vady. Veškeré chyby rozhodčích v náš prospěch se strašně propírají. A já se tomu ani nedivím,“ vykládal Horváth.
Dávno se vyrojily spekulace, že Plzeň má mezi rozhodčími privilegované postavení. Soupeři jsou z toho nevrlí a fotbalový mistr je na podobné poznámky alergický.
Asi je přirozené, že úspěšným se nepřeje. Takže jak se Plzeň naučila vyhrávat, musí se smířit s tím, že nahoře nejvíc fouká. Famózní šestiletkou si sama na sebe upletla bič.
