Vybavila si, jaké strasti překonala, než se směla oddat tomu nádhernému pocitu, a přemáhalo ji dojetí.
„Nikdy není snadné sledovat svou svěřenku, jak pořád prohrává a jak ji to týrá,“ napsal její kanadský kouč Rob Steckley v e-mailovém rozhovoru pro MF DNES. „Ale Lucie je úžasná bojovnice. S každým tréninkem byla silnější. Snažil jsem se jí pomoct, aby neztrácela víru. Je skvělé, že smůlu prolomila právě doma, před svými nejbližšími.“
Steckley je momentálně v Torontu a tažení Šafářové sledoval pouze přes internetovou televizi.
„Mrzelo mě, že jsem s ní nemohl sdílet tu euforii, ale ta chvíle patřila jenom jí. Ona sama si ji zasloužila. Já akorát měl to štěstí, že jsem ji mohl provázet na části její cesty.“
Nemohla jsem vylézt z postele
Do hlavního města si přivezla odpudivou bilanci 1-11 z posledních osmi měsíců na WTA Tour. Její trampoty započaly v srpnovém finále podniku v New Havenu proti Kvitové, v němž si natáhla břišní svaly. Pod vlivem zranění vzápětí vypadla na US Open v 1. kole. Pak na dovolené onemocněla, brala antibiotika, dva týdny ležela v nemocnici.
Zkusila se vrátit, aby se kvalifikovala na Turnaj mistryň do Singapuru, což se jí nakonec povedlo. Právě na něm si připsala jediný triumf temné doby, ve skupině zdolala Kerberovou a postrčila do play-off kamarádku Kvitovou. Jenže krátce poté se zdravotní potíže vrátily. Vlastně se prohloubily. Nemohla nastoupit do finále Fed Cupu.
„Přepadly mě hrozné bolesti všech kloubů, několik dnů jsem vůbec nevylezla z postele, protože jsem prostě nemohla,“ líčila. „Brala jsem spoustu různých prášků, což tělu dalo šíleně zabrat.“
V lednu konečně dostala povolení opět zvolna trénovat, jenže stála teprve na startu namáhavé stezky vedoucí na sluncem ozářenou lavičku na dvorcích pražské Sparty.
Postrádala sebevědomí. Taky soupeřky si na ni víc věřily, když viděly, jak se souží. Vytratila se z top 10, kam se tak dlouho škrábala.
V Dauhá, kde obhajovala titul, ji vyřadila Turkyně Buyukakcayová, až 162. na žebříčku. Následovaly prohry se Švedovovou (72.) v Indian Wells, s Wickmayerovou (47.) v Miami, s Chiricovou (126.) v Charlestonu a s Karolínou Plíškovou (18.) ve Stuttgartu.
Úvod roku 2016: 0 vítězství, 5 porážek. Právě ve Stuttgartu proti krajance Plíškové ovšem získala první set a též pocítila dávnou formu.
Kvůli publiku nemohla prohrát
Nadobro okřála v Praze, ač se to nejdřív nezdálo. V tuhé zimě jí uzmula sadu Duqueová-Marinová (100. žena světa). Obrátila na 2:1. Při výměně stran ji na antukovém kolbišti u Vltavy hřály teplomety tyčící se u kurtu a po bitvě též takřka zapomenuté potěšení z výhry.
Jak se zlepšovalo počasí v metropoli, tála rovněž Šafářová. I tak dobrou duši zmohla série krachů. „Ale na turnaji bylo vidět, jak je čím dál víc v pohodě,“ všiml si Karel Tejkal, člen pořadatelského týmu. „Vždycky se ochotně podepisuje, ale tentokrát se zdálo, jako by ze setkání s fanoušky čerpala energii.“
Publikum ji burcovalo, třebaže se jí zrovna nedařilo. Postoupila přes Hradeckou a Hsieh Su-Wei. V semifinále proti Plíškové už odložila rozpaky i triko s dlouhým rukávem. Užívala si přítomnost svého přítele, sestry, neteří a dalších blízkých.
Při sobotním střetnutí se Stosurovou už bojovala s kuráží, jež ji loni dovedla do finále Roland Garros.
Trofej přijala se sluncem nad hlavou i v duši. Vděčně ji ukazovala jásajícímu obecenstvu a posléze opakovala: „Prohrát? To nešlo. To jsem lidem přece nemohla udělat!“
Podívejte se na krátký rozhovor po první výhře na pražském turnaji:
