Nejvíc návštěvníků se jako vždy tísnilo na kovárně. Právě v metalurgickém provozu vznikají mnohatunové kusy například pro těžařský a energetický průmysl. Kovárna letos slaví kulatiny, provoz zahájila v roce 1966. Koneckonců letošní rok je mimořádný i pro celý Ždas, v létě to bude už pětašedesát let od zahájení výroby.
„Kovárna hodně lidí zajímá, líbí se i dětem. V pecích se topí na 1 230 stupňů, výkovky jsou zbarvené do oranžova,“ líčí vedoucí kovárny Libor Sochor.
Lidé za páskami sledovali žhavé divadlo, při tlaku lisu se chvěla zem. Největší z kovacích lisů o síle osmnáct meganewtonů si pohrával se čtyřtunovým ingotem, který bude po zpracování sloužit při těžbě a zpracování nerostů na severu Evropy. Na kovárně běžně kovají kusy od jedné do jedenácti a půl tuny.
„Výkovky mají teplotu 900 až 1200 stupňů, některé se dělají třeba na deset meziohřevů, protože nemůžeme jít pod spodní hranici,“ vysvětluje Sochor.
Do strojíren dopoledne proudily davy lidí, turnikety zaznamenaly celkem 3 249 návštěvníků. Na tradici dne otevřených dveří se nic nemění bez ohledu na to, zda šlo o státní podnik z éry úderníků a pětiletek nebo o majetek obřího koncernu z Podbrezové.
„Jakákoli změna ani nepřipadá v úvahu. Bylo by jistě velkým zklamáním, kdyby naše dveře zůstaly zavřené. Jsem přesvědčen o tom, že i po příchodu nového avizovaného vlastníka se na této tradici nic nezmění,“ říká generální ředitel Žďasu Miroslav Šabart.
Tahoun regionu s třímiliardovým obratem a dvěma a půl tisíci zaměstnanci pořád ještě patří do koncernu Železiarne Podbrezová. Ovšem jeho majitel Vladimír Soták na konci března podepsal při návštěvě čínského prezidenta v Praze „dohodu o strategické spolupráci“ s China CEFC a Hengfeng Bank.
Od té doby panuje relativní klid. Čeká se na posvěcení antimonopolním úřadem, připravují se smlouvy o prodeji, k předání podniku by mělo podle vedení Žďasu dojít v létě.
O diskuzním tématu číslo jedna bylo při dnu otevřených dveří jasno. V rozlehlém areálu se 1. května pravidelně setkávají celé generace „žďasáků“. Pro mnohé z nich je kolos, který v minulosti zaměstnával až pět a půl tisíce lidí, srdeční záležitostí.
„Co říkám na prodej Žďasu? To je úplně jednoduché. Důležité je, aby se podnik zachoval. Ať už ho vlastní kdokoliv. Kdyby Žďas padl, tak v regionu bude bída. Bude důležité, aby nový vlastník zachoval nebo rozšířil výrobu a lidé měli práci,“ reagoval Jiří Ligmajer, který v podniku pracoval pětačtyřicet let a výrobními halami by mohl procházet poslepu.
