Jeho dvě trefy ze závěru utkání pomohly Plzni k vítězství 3:0 na hřišti velkého rivala a téměř jistě také k mistrovskému titulu, který může oslavit doma už v příštím kole.
„Pro mě je to nepopsatelný pocit. Už jako malý nebo potom v dorostu jsem si přál hrát za áčko a dát gól třeba zrovna proti Spartě,“ zářil Krmenčík po utkání mezi novináři. „Teď se mi to povedlo dokonce dvakrát a navíc jsem klukům možná pomohl k titulu. Mám radost a jsem hrozně dojatý.“
Asi se vám málokdy stane, abyste běžel během chvilky dvakrát skoro sám na bránu. Jak jste ty dva úprky za gólem prožíval?
Poprvé jsem zkusil napřáhnout a dát to podél gólmana, asi s tečí, jestli se nepletu. A druhý gól? Všiml jsem si už na začátku zápasu, že Bičík často stojí venku. Říkal jsem to už o poločase klukům, třeba Ondrovi Vaňkovi: zkoušejte to! Nezkusili, tak jsem to zkusil já a spadlo mi to tam.
Nepřišlo vám, že se na Spartě trochu projevila únava z náročného programu?
Nevím, jak jste ten zápas viděl, ale zdálo se mi, že nás spíš trochu tlačili. Ale pár šancí neproměnili a my jsme hrozili z brejků. Přišel jsem, dal jsem dva góly a bylo hotovo.
To asi bude drahé, co?
To nevím. Možná kluky pozvu na pivo. Ještě teď po zápase. A sám to oslavím s bráchou, v klidu. Dáme si pivko na balkóně.
Skoro celé jaro jste proseděl na lavičce. Jsou góly Spartě odměnou za trpělivost?
To víte, že jo. Něco jsem si odehrál na Dukle, dal jsem nějaké góly, tak už jsem tu šanci očekával. Chtěl jsem ukázat trenérovi, že umím dávat góly. Za patnáct minut jsem dal dva a jsem za to moc vděčný.
Kdy se vůbec rozhodlo, že na Spartu pojedete? Měl jste zdravotní problémy, ne?
Jo, to jsem měl. Proti Boleslavi jsem si vyhodil rameno. Hrál jsem trochu s bolestí, ale na to se teď nekoukám. I kdybych neměl ruku, tak jdu hrát.
Jaké to je, užívat si na Letné oslavy, které už jsou skoro mistrovské?
Titul to ještě není, ale máme k tomu nakročeno. Jsme takoví polomistři. Jak už jsem říkal, jsem prostě dojatý a jsem z toho v pr.... (smích).
