Nemusíme si nic nalhávat, oba nejvýraznější a v současnosti nejúspěšnější české kluby mají obrovskou moc. V zákulisí nejspíš nejednají vždycky košer, a zvlášť při svém vlivu na rozhodčí. Ten největší svinčík však hledejte jinde.
Právě v partě nažehlených chlapů, kteří nosí po kapsách žluté a červené karty, případně pochodují po okraji hřiště s praporkem.
Rozhodčí jsou zlem českého fotbalu!
Můžou si za to sami, protože jsou nepoučitelní. Nechávají se ovlivňovat silou klubů a společně se chovají jako sekta. Kvůli sérii kiksů - raději nedomýšlím, jestli náhodou ne úmyslných - si špatnou pověst ještě zhoršují.
Nevěří se jim a věřit ani nebude, pokud zůstanou v područí černokněžníka Romana Berbra, který coby všehoschopný místopředseda asociace hýbe všemi důležitými chapadly. A je úplně jedno, zda v pozici šéfa komise rozhodčích sedí jeho manželka Dagmar Damková, nebo vrchní pomocník Miroslav Tulinger.
Slyšel jsem ve čtvrtek názor, že „si fotbal dělá ten bordel schválně, aby vzbuzoval emoce a nabaloval na sebe co nejvíc lidí“. Nechce se mi věřit, že by fotbaloví šéfové přemýšleli až tak sofistikovaně a surrealisticky. Zato se mi chce věřit, že jednou ta doba skončí, Berbr si bude vychutnávat důchod bývalého estébáka a rozhodčí nebudou nuceni připískávat nejsilnějším.
Než k tomu dojde, budu se zatím paranoidně bát, jak dopadne rozhodčí Zelinka, jenž bude v neděli pískat Sparta versus Plzeň.
