VIDEO: Archeoložka bydlí v bývalém kostele, při úpravě podlah našli kostru

  • 32
Vskutku originální bydlení vybudovali Linda a Patrick Fosterovi z bývalého kostelíka ve Švihově na Klatovsku. Objekt kdysi býval součástí špitálního areálu a první zmínka o něm pochází z roku 1342.

Ten dům našli náhodou, když se cestou z výletu do Kolovče rozhodli zastavit na židovském hřbitově ve Švihově. Byl zvláštní, měl rysy kostela, ale taky dřevěnou pavlač nad dostavěnou verandou. A za oknem nápis Na prodej.

Líbil se jim. Psal se rok 1998, internet ani mobily nebyly zdaleka tak rozšířené jako dnes, a tak najít majitele dalo trochu práce. Starší pán kdysi dům obýval trvale, tou dobou žil už ale v Plzni a do bývalého kostela jezdil o víkendech jako na chatu.

Také Fosterovi sem po koupi začali jezdit nejdřív jen na víkendy. Oba byli archeologové, Linda teprve studentka, její manžel Patrick, Angličan, pracoval v Archeologickém ústavu v Praze.

Před rekonstrukcí sami začali s archeologickým i stavebně-historickým průzkumem. Ten však přerušila povodeň v roce 2002, kdy právě Švihov patřil k jedněm z nejhůře postižených míst v zemi.

„Tehdy vzaly za své vestavby z 18. století - dělící příčky, černé kuchyně, spadla část stropu. Možná to byla paradoxně výhoda, protože jsme mohli udělat vnitřky nově, samozřejmě s respektem k původnímu gotickému základu,“ vzpomíná Linda Foster.

O nové podobě vestavby se bavili i s architekty, ale jejich nápady nakonec nevyužili. Například ten, aby patro, které vodorovně rozděluje původní presbytář, udělali ze skla, a nechali tak vyniknout celou klenbu při pohledu z přízemí. „Nechtěli jsme budovat moderní bydlení. Stáli jsme o to zachovat ráz lidové architektury a chalupářský styl,“ říká majitelka.

Historie kostelíku

Kostelík zasvěcený Janu Evangelistovi byl součástí špitálního areálu a první zmínka o něm je z roku 1342, byť zřejmě vznikl ještě o pár desetiletí dříve. Na přelomu 15. a 16. století prošel rekonstrukcí, kdy kostelní loď získala síťovou a kněžiště hvězdovou žebrovou klenbu. Ale v době josefínských reforem se dostal na seznam kostelů určených k odsvěcení, což se stalo v roce 1788.

V dražbě ho koupil měšťan Tomáš Maršálek a přestavěl na obytný dům ve stylu lidové architektury. Od té doby vystřídal řadu majitelů, ale vždy už sloužil k bydlení. Část kostelní lodi se změnila ve stodolu, kde byla až do 20. let minulého století ustájena i kráva.

Fosterovi zachovali rozdělení prostoru na přízemí a první patro, postavili komín a nové příčky. Při průzkumu a úpravě podlah našli pod vstupní verandou kosterní ostatky. Momentálně je tato kostra z doby před odsvěcením stavby v Západočeském muzeu v Plzni na antropologickém určení.

Linda Foster předpokládá, že další by se našly na dvorku v místech, kde má dnes před vchodem zahrádku. U špitálních kostelů totiž obvykle bývaly hřbitovy.

V bývalé sakristii je koupelna

Mladé ženě, která dnes dům obývá s dvouletým synem, to ale nepříjemné pocity nezpůsobuje. „Ty ostatky jsou hodně hluboko a já s tím problém nemám. Zvuky, které se tu ozývají a mohly by někoho strašit, jsou nanejvýš z vysychajícího dřeva v domě. A pak asi od jedné myšky, která se nám tu někde zabydlela,“ usmívá se.

V někdejším presbytáři, tedy kněžišti, odkud vedou okna přímo do ulice, je dnes kuchyně. U vchodu stojí krásný kachlový sporák, na místě oltáře je stůl s chlebem, ve výklenku pod oknem dřez. V místnosti je také rozkládací gauč. V zimních měsících se tu tráví většina času.

V bývalé sakristii má rodina splachovací záchod a koupelnu s teplou vodou. „To by se asi hodilo i řadě kněží ve funkčních kostelích, jak naznačil při jedné návštěvě místní farář,“ konstatuje Linda Foster.

Nad kuchyní je ložnice, asi nejkrásnější místnost v domě s původní žebrovou hvězdovou klenbou. V přízemí je mezi kuchyní a zbytkem kostelní lodi, sloužící jako stodola či sklad, ještě obytná pracovna. Z ní vedou do letního obývacího pokoje v patře nové dřevěné schody kolem původních fresek, které tu citlivě odkryl restaurátor. Zobrazují Barboru s věží a Madonu s děťátkem. Ve stodole je ještě freska svatého Kryštofa.

Nástěnnými malbami ale vzkazy z dávných dob nekončí. Je tu nápis sdělující, že oltář kostela byl zasvěcen svatému Janovi a jeho křídla svatému Štěpánovi. V místě v kuchyni, kde se odlupuje omítka, se objevil podpis s letopočtem 1516. A nad vítězným obloukem, oddělujícím loď od presbyteria, je několikařádkový nápis o znovuvysvěcení kostela po rekonstrukci - s letopočtem 1504.

Na bydlení v kostele je práce na dlouhá léta dopředu dost, a to pod bedlivým dohledem památkářů. S respektováním historické hodnoty stavby nemá ale vystudovaná archeoložka potíž, naopak památkáři například povolili vyrobit nová okna sice v původním gotickém tvaru, ale s izolačním dvojsklem místo barevné vitráže.

Základní dispozice jsou už dané a dům je obyvatelný, potřebuje ale opravit střechu a fasádu, a to samozřejmě nejlépe najednou. Na opravy lze získat poměrně slušné příspěvky z veřejných zdrojů, samozřejmě ale s částečným podílem vlastníka.

Díky grantům od krajského úřadu a z klatovské radnice už Fosterovi mohli nechat restaurovat fresky, vstupní portál či klenbu v kostelní lodi. Bude nutné žádat o další prostředky, ale tomu předchází provedení průzkumů, vyřízení dokumentace a taky nashromáždění peněz na zmíněný podíl.

Ta práce prý ale stojí za to. „Bydlení v kostele je dobré. Je to oáza klidu, inspirace. Myslím, že to prostředí podněcuje fantazii,“ odpovídá majitelka domu na otázku, kterou má na rtu asi každý návštěvník.