„Už to bude za chvilku rok, co jsem mámou a musím říct, že je to krásný. Je to ale někdy složité skloubit všechno dohromady. A těžké je především přizpůsobení se tomu, že nemáte čas už jenom pro sebe. Ten nedostatek spánku je hrozný,“ přiznala Šoposká.
Role matky si i přes některá menší negativa užívá. O větší rodině ale zatím neuvažuje.
„Život ve třech mi teď maximálně vyhovuje a budoucnost rozšíření rodiny je prozatím vzdálená,“ usmívá se brunetka, která se se svým manželem, filmovým zvukařem Petrem Čechákem, seznámila při práci.
„Poznali jsme se už před jedenácti lety, při natáčení filmu, který Petr zvučil. Mně bylo šestnáct a jemu o dvanáct let víc. Měla jsem ale tenkrát úplně jiné zájmy než koukat po chlapech,“ popisuje první seznámení s Petrem.
Pět let poté se potkali na place znovu. „Tam už to jiskřilo z obou stran. Hodně brzy jsem zjistila, že jsem potkala toho pravého. Dokonce si nemyslím, že bych se vdávala mladá. Prostě mě potkalo štěstí a neměla jsem pocit, že musím na něco čekat. Můj muž je ten nejlepší chlap na světě,“ dodala Marika.
Herečka při výběru pracovních nabídek bere ohled na syna. Nemůže si prý dovolit dělat něco, co je časově náročnější, úplně ji nebaví nebo pro ni není finančně zajímavé.
„Myslím si, že i z nějakých mých fyzických změn, kterýma jsem si prošla, se už nikde ani nebudu svlékat. Ale kdo ví,“ říká herečka, kterou prý zatím malý Benedikt ještě na obrazovce neviděl. „Malého baví převážně tak krteček a to jsem zatím nic podobného netočila.“
Marika Šoposká v pohádce Micimutr (2011)
Brunetka má na svém kontě hodně rolí princezen, za což je ráda. „Určitě jsem o princeznách snila. Zahrála jsem si jich celkem hodně, proto jsem začala toužit i po jiných rolích, co možná nejvzdálenějších od princezen. Pak se to nějak zlomilo, asi už jsem se jako princezna omrzela, a začaly naštěstí přicházet další výraznější a hlavně zajímavější role,“ říká Šoposká, která měla herecké vlohy už jako holčička.
„Měla jsem to v sobě od malička. Hrála jsem na klavír, chodila na balet, do dramaťáku a navštěvovala uměleckou školu v Havlíčkově Brodě. Tehdy jsem si v baletu vydupala roli zajíce v pohádce Červená karkulka. Nedostala jsem totiž ani roli Karkulky, ani babičky a nechtěla jsem se smířit s hraním lesní květiny. Tak dlouho jsem paní učitelku otravovala, až mi vymyslela zajíce. Nakonec mě divadlo oslovilo nejvíc, tak jsem zkusila konzervatoř a ono to vyšlo,“ prozradila.
