Modul nese označení BEAM (Bigelow Expandable Activity Module) a jeho start bude počátkem dvouletého ostrého testu. Ke stanici ho má dopravit během několika dní raketa firmy SpaceX, která startuje v pátek 8. dubna ve 22:43 našeho času.
Vraťme se ale k současnému modulu, který k ISS připojí rameno Canadarm2. Beam bude napojen na evropskou agenturou vyrobený modul Tranquility známý také jako Uzel 3 (Node 3). To víme jistě již dávno, protože to je jediné volné místo na ISS, kam se modul může vejít.
Montáž by měla proběhnout během května, modul bude ale plně připravený a napuštěný až v průběhu dalších čtyř měsíců. Celkem bude potřeba naplnit 16 m³. Objem modulu se zvýší více než čtyřnásobně a původní válce o rozměrech 2,36 × 2,16 metru se zvětší na 3,23 × 4,01 m.
V nafukovacím Beamu ani po naplnění nikdo nebude trvale bydlet. Počítá se s tím, že posádka ISS do modulu čtyřikrát až šestkrát za rok vstoupí, aby odebrala vzorky vzduchu a změřila teplotu a radiaci. Úkolem současného testu bude vyzkoušet tepelnou, konstrukční, mechanickou a další odolnost, stejně jako zjistit těsnost modulu v dlouhodobém horizontu.
Pokud se experiment podaří, půjde podle amerických expertů o malou revoluci v kosmickém bydlení. Nafukovací moduly se mají využívat při budování základen na Měsíci a Marsu. Vědci nyní pracují na vylepšení obalu, který má být odolnější proti nárazu kosmického „smetí“ než plášť standardních modulů.
Vyrobeno hoteliérem
Nafukovací modul vyrobila společnost Bigelow Aerospace. Ta počítá s tím, že v případě úspěchu budou na oběžnou dráhu vyneseny větší systémy. Společnost Bigelow Aerospace tak chce vyrobit nafukovací modul o velikosti autobusu a nakonec prý i velký nafukovací hotelový komplex. Ten by pak mohl sloužit jako soukromé vesmírné stanice. Optimistická varianta hovoří o uvedení na trh v roce 2020.
Toho se však první BEAM už nedočká: po dvou letech se modul od stanice odpojí a shoří v atmosféře. V té době by už ale u stanice mohl být další modul, který by se na oběžnou dráhu mohl dostat už někdy na podzim letošního roku.
Firma Bigelow Aerospace vznikla v roce 1998 z iniciativy a za peníze Roberta Bigelowa, majitele hotelového řetězce (Budget Suites of America), jehož jmění se odhaduje zhruba na miliardu dolarů. Nezdá se, že by chtěl zachránit lidstvo jako majitel SpaceX Elon Musk, ale rozhodně se zdá být ochoten do projektu nafukovacích stanic investovat značnou část svého jmění, počítá prý minimálně s půl miliardou dolarů.
Firma Bigelow Aerospace brzy po svém vzniku od NASA koupila koncepci projektu TransHab, který pracoval s myšlenkou expandujících modulů, jež by se na oběžnou dráhu vynášely ve složeném stavu. Spolu s projektem do firmy přišla i celá řada inženýrů, kteří na něm v NASA pracovali. TransHab měl být součástí vesmírné stanice ISS, ale v roce 2000 byl program zrušen. Modul má mít při startu tvar válce o délce 11 metrů a průměru 4,3 metru. Po rozvinutí se jeho průměr zvýší asi na dvojnásobek. Výsledný vnitřní objem je tedy asi 340 metrů kubických. Pro srovnání: dnešní životní prostor posádky ISS je zhruba 916 m³.
Inženýři firmy Bigelow (se kterými nadále aktivně spolupracuje NASA) princip TransHab výrazně nezměnili, firma ale začala v menším. Do vesmíru zatím vyslala pouze dva malé moduly, Genesis I a Genesis II, které měly po nafouknutí vnitřní objem 11,5m3. Moduly startovaly jako válce s průměrem zhruba 1,6 metru, po nafouknutí (které trvalo jen deset minut) se jejich průměr zvýšil na zhruba 2,5 metru. To se nezdá jako mnoho, ale protože objem se zvyšuje s druhou mocninou poloměru válce, ve skutečnosti se objem celého válce zvýšil prakticky trojnásobně (zhruba ze 7 m³ na 22 m³).
Oprava: Z článku jsme odstranili nepřesnou informaci, že modul by bylo možné vrátit v lodi Dragon zpět na zem. To není možné, modul bude po dvou letech naveden řízeně do atmosféry, kde shoří. Za nepřesnost se omlouváme.
