Myslíte si, že návštěva čínského prezidenta v Praze byla příliš pompézní, jak občas zaznívá?
Podle mě se nijak výrazně nelišila třeba od návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009 nebo od konání summitu NATO v roce 2002 či setkání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Pozornost veřejnosti i médií, kterou příjezd Si Ťin-pchinga do Prahy vzbudil, si vysvětluji jednak tím, že v Česku nejsme na podobně velké státnické návštěvy zvyklí, a částečně také současnou politickou situací v naší zemi. Kritické ohlasy provázely, pokud vím, všechny podobné události. Jsme koneckonců demokratická země a různorodost názorů je žádoucí.
V ulicích se příznivci prezidentské návštěvy střetávali se svými názorovými odpůrci. Ani to není neobvyklé?
Stejné to bylo při jeho návštěvě Velké Británie. I tam jej vítalo mnoho jeho příznivců, a to nejen z řad tamní čínské menšiny. Stejně jako v Praze, i v londýnských ulicích vlály čínské vlajky a transparenty. Jeho návštěva ale do Londýna přilákala i nemálo odpůrců čínské politiky a protibetských aktivistů. Tedy podobný mix jako v Praze.
Jan Bejkovský působí na čínských studiích Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Mimořádný zájem o delegaci ze strany českých médií a veřejnosti podle něj zapříčinila i česká nezkušenost s podobnými návštěvami.
Pražské ulice zaznamenaly i několik potyček, když se podporovatelé čínského prezidenta snažili zakrývat tibetské vlajky nebo billboard s dalajlámou.
I v Londýně si jednotlivé názorové skupiny snažily navzájem trochu překážet. Dělo se tam tedy něco podobného jako v Praze. Myslím, že tyto velké státní návštěvy mají prostě svůj určitý ráz. Když jde ale o Čínu, bývá na podobné incidenty nahlíženo kritičtěji, protože zde panuje jistá míra obav z čínské politiky. Nemyslím si ale, že by šlo o něco skandálního nebo výjimečného pro návštěvu čínského prezidenta. Snahy o zapojení krajanů do vítání státních představitelů v zahraničí projevuje ostatně i Česká republika a další země.
Je nekritická podpora prezidenta, kterou bylo možné vidět u jeho příznivců, věrným obrazem jeho popularity v Číně?
To je velmi těžká otázka. Čína je země, kde žije 1,5 miliardy obyvatel, a je samozřejmé, že v takto velkém množství lidí se najde široká škála názorů. Obecně se ale dá říci, že prezident Si Ťin-pching a první dáma Pcheng Li-jüan jsou v Číně skutečně oblíbení. Jejich výstupy i oficiální stránky jsou sledovány i na sociálních sítích, což je aktivita, ke které nikdo čínské občany žádným způsobem nenutí.
Na Evropské třídě poškodil neznámý vandal čínské vlajky barvou a později několik z nich vyměnili aktivisté za vlajky Tibetu. Jak to Číňané vnímají?
Obávám se, že ti, kdo jsou za to zodpovědní, trochu nedomýšlejí dopad svých činů. Domnívám se, že z jejich strany šlo zejména o vyjádření pro domácí publikum a projev nesouhlasu s českými politiky. Jenže podobné akce mají přesah i do zahraničí. Je to nešťastné, protože takové chování může vrhat dlouhé stíny a pozitivní vliv na vztahy obou zemí mít nemůže.
Proč si to myslíte?
Článek o poničení vlajek byl dlouhou dobu jeden z nejčtenějších na BBC, kde si ho mohlo přečíst i mnoho čtenářů z Číny. Představme si, jak by se cítila česká veřejnost, pokud by někdo záměrně poškodil vlajky naší země před státní návštěvou českého prezidenta. Obávám se, že tibetská vlajka se stala jakousi deklarací či gestem, aniž by to ovšem některé protibetské aktivisty vedlo ke hlubšímu studiu celé problematiky Tibetu.
Dostaly se informace o těchto incidentech k běžným Číňanům?
V Číně se o tom nepsalo. Určitě to ale neuniklo vzdělaným lidem, zejména těm, kteří se zabývají zahraniční politikou, a diplomatům.
Čínská média tedy o těchto událostech neinformovala?
Čínská média o návštěvě informovala opravdu hodně, což zcela jistě přispěje k zviditelnění České republiky. Zdůrazňovala ale zejména posílení partnerství mezi oběma zeměmi a nové obchodní příležitosti. O zmíněných incidentech se podle mě nezmiňovala, protože by to vzhledem k čínské mentalitě mohlo posunout vnímání návštěvy úplně jiným směrem, než bylo záměrem čínské strany.
Jak byste návštěvu čínského prezidenta v Praze zhodnotil?
Jako pozitivní signál z čínské strany k naší zemi. Česká republika byla jediným cílem návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Evropě. Na její skutečný dopad si ale musíme ještě počkat. Návštěva může přiblížit podnikatelské kruhy z obou zemí k bližším a konkrétnějším dohodám. Jedna věc je ale podpis smluv a věc druhá je jejich realizace.
Mluví se o tom, že se Česká republika stává čínskou branou do Evropské unie.
Jde podle mě zatím spíše o řečnický obrat. Na podobné výroky je, jak se zdá, zatím trochu brzo. Pokud se naplní dohody a sliby o vstupu čínských finančních institucí na český bankovní a finanční trh, může to jistě do Čech přilákat i další čínské firmy. Podobné dohody o partnerství, jaká byla nyní podepsána v Praze, má ale Čína již nějakou dobu uzavřené i s Německem či Polskem. Neznamená to tedy, že by se Číňané rozhodli v regionu spolupracovat pouze s Českou republikou. Naše země bude stále muset čínským investorům nabídnout nějakou konkurenční výhodu. Na tom se nic nezměnilo.
Kritizoval jste kontroverzní zmínku o Tchaj-wanu ve smlouvě mezi Pekingem a Prahou. Nechala si v dohodě o spolupráci něco vnutit i česká vláda?
Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii je opatrnost při formulování podobných dohod na místě. Česká republika ustála čínský tlak a žádné explicitní zmínky o tom, že jsou jistá území nedělitelnou součástí Čínské lidové republiky, ve smlouvě nejsou. A možná ještě důležitější je skutečnost, že ve finálním textu dohody není Čína ani označena za tržní ekonomiku. To byl totiž jeden z bodů, o který Čína velmi stála kvůli nadcházejícímu konci přechodného období jejího členství ve Světové obchodní organizaci. Smlouvu považuji za vyvážený kompromis vyjednavačů z obou stran a podcenění situace jako v případě smlouvy Praha–Peking se neopakovalo.
27. března 2016 |
