Lubor Cerva prodal svou firmu na výrobu pracovního oblečení v roce 2006. Od...

Lubor Cerva prodal svou firmu na výrobu pracovního oblečení v roce 2006. Od roku 2009 buduje sklářskou skupinu Crystalite Bohemia, jejíž základ tvoří sklárny ve Světlé nad Sázavou. | foto: MAFRA

Chová zubry a vrací slávu českému sklu. Továrník Cerva roste v USA i Íránu

  • 17
Davy propuštěných, obří dluhy, temná budoucnost. Tak to vypadalo v letech 2008 a 2009 nejen ve sklárnách ve Světlé nad Sázavou, ale v celém sklářském průmyslu nejen v Česku. Dnes sklárny ve Světlé, které od roku 2009 vlastní továrník Lubor Cerva a jeho skupina Crystalite Bohemia, kvůli velkému zájmu nestíhají odbavovat objednávky.

Na rok 2015 jste plánovali tržby 936 milionů korun. Povedlo se splnit tyto cíle, a jak z hlediska sklářského byznysu loňský rok hodnotíte?
Z pohledu trhu byl určitě pozitivní a pro naší sklárnu by dalo říci dokonce výjimečný. Kdybychom z kraje roku nepřišli o Ukrajinu, Rusku a částečně i Kazachstán, tak bychom byli vyloženě nadšení. Takhle jsme jen spokojení. Ztráty z těchto trhů, což byly desítky milionů korun obratu, se podařilo poměrně rychle dohnat díky novým trhům, kterým vévodil zejména Írán. Ten se po ukončení sankcí vrátil opět na mapu mezinárodního byznysu a nám to hodně pomohlo. Nebýt krize v Rusku určitě bychom prolomili vysněnou hranici miliardy korun obratu. Takhle jsme dosáhli obratu kolem 930 milionů korun.

Jak moc export dominuje na tržbách?
Je tomu tak už historicky. Nyní je to zhruba 70 procent export a 30 domácí prodej. Ale i z těch 30 procent jde o dodávky firmám, které naše sklo dále dekorují a pak také vyvážejí ven. Takže z celkové výroby končí za hranicemi až 95 procent našeho zboží. Domácí trh se ale v některých odvětvích zlepšuje. Zejména oblast hotelů a restaurací začíná hodně ožívat a v těchto oblastech pozorujeme značný růst poptávky. Hodně nám v tom pomáhá naše technologie titanové skloviny, která je díky tomu mnohem více odolná a pro náročný provoz v pohostinství se tedy hodí. Pokud vím, v Evropě je jen jediná další sklárna, která tuto surovinu používá.

Kam aktuálně vyvážíte nejvíce?
Je to docela překvapivé, ale každý rok je to jiné, alespoň co mohu soudit za svojí relativně krátkou sklářskou kariéru. Jeden čas to byl Egypt, pak Rusko a nyní Brazílie. A letos to vypadá právě na Írán.

Čím to, že je to každý rok jinak? A není těžké s touto nestálostí pracovat?
Bohužel musím uznat, že je to často soustava náhod. Není v tom úmysl ani strategie. Často je to dané tím, že se nám některý trh z nějakého důvodu uzavře a nám to uvolní výrobní kapacity pro jiné trhy, kde poptávka naopak vzniká. Aktuálně totiž trpíme tím, že některé zakázky nejsme schopní realizovat kvůli omezené výrobní kapacitě. Jde zejména o zmiňované odvětví hotelů a restaurací.

Přitom loni jste otevírali nové linky. Takže už zase potřebujete další?
Ano, jednu jsme spustili, letos plánujeme otevřít další dvě. Koncem léta je začínáme instalovat. Jde o velikou investici v řádech milionů eur, v přepočtu celkově přes 300 milionů korun. Výrobní kapacita nápojového skla by se tím měla zvýšit o 100 tisíc kusů sklenic a odlivek denně a máme ambici, že to všechno prodáme.

Lubor Cerva (53)

Narodil se v Praze jako Lubor Červa. Vystudoval gymnázium, po řadě zaměstnání včetně dělnických začal v roce 1992 podnikat. Nejdříve dovážel pracovní oděvy, pak je sám začal vyrábět. Ze společnosti Červa Export Import vybudoval největší firmu v oboru s obratem 1,2 miliardy korun.
Firmu prodal v roce 2006 a od roku 2009 buduje sklářskou skupinu Crystalite Bohemia, jejíž základ tvoří sklárny ve Světlé nad Sázavou. Je ženatý, má tři syny. Ve volném čase pozoruje tažné ptáky či vysokou zvěř ve své oboře nebo plachtí po Středozemním moři.

V jaké cenové kategorii se vlastně pohybujete? Jste blíže spotřebnímu sklu z domů IKEA, nebo luxusnímu Lasvitu?
Pohybujeme se v oblasti spotřebního zboží. Děláme dva obory. Jedním jsou spotřební sklenice, tam jsme spíše vyšší třída z pohledu kvality i ceny. Ve světě nám hodně pomáhá značka Bohemia. Pak máme sofistikované lisy, které vyrábí dekorační předměty, zejména těžké mísy a vázy. Jde sice o technologickou výrobu, ale výroba jednoho předmětu na automatické lince trvá jen pár minut. A díky tomu si i v této poměrně náročně kategorii můžeme dovolit být poměrně levní. Hodně těžká váza s vylisovaným vzorem a pěkným designem stojí třeba 12 eur.

Jaké sklo nyní ve světě letí?
Žádné trendy úplně nejsou. Záleží na zemi a kontinentu. Řekl bych, že móda dražších složitých váz přechází do něčeho jednoduchého a levného, co doma moc nepřekáží. I proto naše investice směřují zejména do spotřebního skla, tedy nápojových sklenic. Tam je jistota, že budou potřeba vždy, i za války.

Nyní je aktuální masivní vstup čínského kapitálu na český trh. Nezalíbilo se jim třeba i české sklo? Nemáte nabídku na prodej společnosti?
Povídá se o tom, že o některé firmy v oboru v Česku zájem projevili. Ale já jsem s nikým nejednal, zájem o naši sklárnu jsem nezaznamenal, byť u nás některé delegace byly. Číňané se však spíše přijeli podívat, jak to děláme. Navíc si myslím, že jim to smysl nedává. Mohou spustit výrobu v Číně, kde to mají stále levnější, nedává smysl, proč by kupovali fabriku daleko od své domoviny.

Jak si tedy vedete na asijském trhu? Máte vůbec v konkurenci tamní levné konkurence šanci?
Ale ano, my jsme na čínském trhu velmi úspěšní. A právě v Číně trpíme neschopností dodat včas potřebné množství zboží. Zájem z Číny o výrobky se značkou Bohemia je ohromný, každý rok nám přibývají zákazníci.

Vlastní fabriku v Číně neplánujete?
Do toho bych nikdy nešel. Není to tak jednoduché. Musel bych se spojit s někým místním, výrobu nemáte tolik pod kontrolou. Nechtěl bych si tím kazit život.

Prosazujete se také v Severní Americe, ale dočetl jsem se, že tam značka Bohemia naopak nefunguje. Čím si tedy razíte cestu na americký trh?
Ano, vůbec. Na druhé straně je zde dlouhá historie českého sklářství, která je se Spojenými státy hodně spojená. Světlá svého času až 90 procent exportu vyvážela do USA. To skončilo s hospodářskou krizí někdy v roce 2008, smrtící bylo hlavně oslabení dolaru a posílení koruny. Teď se do USA pomalu vracíme, ale jde to pozvolna. Dnes tam prodáme sklo za několik milionů dolarů ročně, rosteme, ale jako dřív už to asi nikdy nebude. Prodat v USA celý kontejner jednomu zákazníkovi, to je dnes nemožné. I proto stavíme vlastní sklad.

Na co vlastní sklad? A kde bude?
Teď budeme otevírat vlastní zastoupení a showroom na Manhattanu a sklad budeme mít v New Jersey. Je to logické, protože zákazník, když sklo vidí, tak se mu libí, ale chce ho hned, nechce čekat několik dní na kontejner. Proto chceme mít zboží připravené v tamním skladu. Možnosti amerického trhu jsou obrovské, neboť prakticky žádnou vlastní sklářskou výrobu nemají.

Sám říkáte, že vyrábíte spíše levnější výrobky, často v zahraničí vítězíte cenou. Neodpadne tato výhoda, až ČNB přestane uměle škrtit českou měnu?
Když bylo euro za 24,50 tak jsme kolem toho opatrně našlapovali. Vezměte si, že když sklárna zkrachovala, tak i díky tomu, že dolar byl za méně než 18 korun. Takže i 24,50 za euro byl bonus, obecně jsme s kurzem neměli problém. Já naopak říkám, že umělé znehodnocení koruny byl ze strany ČNB špatný krok.

To jste mezi exportéry asi osamocený. Proč jste proti?
My bychom se totiž s přirozeným vývojem kurzu nějak vypořádali. Nutilo by nás to zefektivňovat provoz a zároveň bychom nemuseli řešit takový tlak na růst mezd, kterému výrobci v Česku čelí. Náklady nám tedy rostou stejně. Navíc jsme díky kroku ČNB všichni v Česku ve vztahu k západní Evropě zchudli.

Jak se rekordní investice projeví v počtu pracovních míst?
Tato masivní investice určitě vytvoří nová pracovní místa. Zatím jde asi o 60 lidí. Celkem už budeme zaměstnávat výrazně přes 800 lidí. Bude s tím souviset i celá změna logistiky v rámci naší fabriky ve Světlé, budeme muset zvětšovat sklady, vytvářet nové dopravní přemostění. To na sebe naváže další pracovní místa.

A stále se vejdete do areálu ve Světlé nad Sázavou, nebo začnete růst i jinde?
Musí se to vejít do Světlé, na tom trvám. Máme ještě provoz v Květné, ale ten je daleko, s ním při této akci nemůžeme počítat. Když jsem sklárnu ve Světlé kupoval, tak k ní patřilo ještě sedm pobočných skladů a tudíž vím, jak složité bylo s nimi na dálku operovat.

Na konci roku 2014 jste prodal výrobu pracovních rukavic DG Tachov. Proč? Byla to zisková společnost.
Firma DG Tachov byla srdeční záležitost, kterou jsem také zachraňoval z insolvence. Ale začal jsem trpět řadou věcí. Bylo to docela daleko, například úplně na druhé straně republiky, než je Květná. K tomu mě začal bavit a pohlcovat sklářský byznys. Na další aktivity už jsem neměl tolik času. Vůbec nejhorší byl fakt, že DG Tachov vyráběl něco, co vlastně nikdo nepotřeboval. Vysvětlím: jde o to, že na vás čínský bratr tlačí ještě více než u skla. Ale zatímco u skla oslovujete designem a kvalitou konečného spotřebitele, pracovní rukavice jsou vlastně průmyslový výrobek pro další použití v průmyslu. To znamená, že oslovujete firemního nákupčího, kterého zajímá jen cena a příslušná bezpečnostní certifikace. Nic víc nevymyslíte.

Před několika týdny jste založil společnost Cerva Bohemia. Jaké záměry s ní máte?
Firma byla určena pouze pro potřeby zamýšlené akvizice nižborské sklárny Rückl Crystal. Nakonec jsem od ní ale ze zdravého rozumu odstoupil. Po důkladném prostudování firmy jsem se rozhodl, že ji přenechám jiným zájemcům.

Jiné akvizice v tuto chvíli neplánujete?
Ne, v tuto chvíli nikoliv. Chystané investice, které přesáhnout 300 milionů korun, jsou pro mě dostatečným dobrodružstvím. Jen pro představu, hodnota těchto investic výrazně přesahuje hodnotu firmy, když jsem jí před lety vykupoval z insolvence.

Ale měl jste nakročeno také do zlatnického byznysu, když jste měl přebírat výrobu zlatnické společnosti Primossa. Tam vám to ale nedopadlo, naopak se kolem toho dodnes vedou spory. V čem byl problém?
Tam jsem dostal za vyučenou. Věřil jsem informacím, kterým jsem věřit neměl. Do firmy jsem vložil nějaké peníze, ale kvůli sporům s původním majitelem ji nebylo možné nastartovat, byť potenciál tam určitě byl. Já už vím, že se mám držet svého kopyta, se zlatnickým byznysem už nechci mít nic společného.

Ještě před sedmi lety sklářství mnozí považovali za mrtvý obor. Vám ale každým rokem rostou tržby i zisk, rozšiřujete výrobu, nabíráte nové zaměstnance. Proč to najednou jde?
Ano, říkalo se, že je to toxický obor. I já to tak bral, neboť tu byly krachy skláren v Anglii, ve Skotsku a i jinde. Nikdy by mě nenapadlo uvažovat o investici do sklářství. Tehdy se ale kolem skláren ve Světlé objevil místní podnikatel a začal říkat, že firmu společně s odbory koupí za 120 milionů korun. Říkal jsem si, že buď je to úplný blázen, nebo ví něco, co jiní ne. A tehdy mě oslovil tehdejší finanční ředitel skláren, jestli bych se nepřijel podívat. Jel jsem. Ukázalo se, že výroba byla zdravá, ale dusila ji zadluženost celé skupiny. Od začátku jsme netrpěli žádným nezájmem o naše sklo. Obor vždy spíše trpěl citlivostí na nejrůznější krize, do toho je tu levná asijská konkurence. A první znervózní vždy banky, které pak sklárny samy zadusí. To byl případ krachů v Británii. Ale současná obroda možná naznačuje, že na rozdíl od západních zemí v Česku jsou skutečně tradiční a silné značky. Nicméně nechci vystupovat jako expert, jsem v oboru teprve šest a půl roku.

Vaším životním obchodem byl prodej společnosti Červa Export Import, dnes Cerva Group, ruské skupině Vostok-Servis v roce 2006 údajně za miliardu korun. Jak jste se k ruským kupcům vůbec dostal?
Znal jsem je dobře, protože jsem jim chtěl vždycky dodávat. Ale tehdy jsem měl v Rusku jiné partnery, které ale právě skupina Vostok-Servis dost drtila. Když tehdy Patria chtěla, abychom jim pomohli vytipovat možné kupce, tak mě ruská firma napadla jako jedna z prvních. Věděli jsme, že chtějí v Evropě růst. Myslím, že i oni jsou s nákupem firmy dodnes spokojení. Firmě se daří.

Uvažujete, co bude dál? Sklárny prodat, nebo postupně předat dětem. Honí se vám hlavou již takové otázky?
Zatím vůbec, neboť mě to neskutečně baví. To jde samo, když se daří. Vidím, že máme kam růst, rýsují se nám jasné cíle a celé to dává smysl. Baví mě i ta každodenní operativa, i když některé věci děláme česky na koleně, ale daří se nám to. Na podobné úvahy prostor není. Mám dva syny v produktivním věku, jeden už ve firmě je, druhý zatím nechce, ale je vystudovaný a byl by na to dobrý. Oba jsem měl nedávno na veletrhu a reakce zákazníků jsou odlišné, když vidí, že nejste spekulativní investor, ale máte to jako rodinný podnik. Na druhé straně vím, jak příjemné může být firmu prodat. V tuto chvíli nemohu vyloučit vůbec nic. Prodávat teď ale nedává smysl, máme nainvestované velké peníze, které se projeví až v dalších letech.

Máte velkou oboru s vysokou zvěří nedaleko Prahy. Jste tedy myslivcem, který zvěř i střílí?
Primárně jsem ornitolog, pozoruji divoké ptactvo. Od toho se odvíjí můj vztah k přírodě. Já bych se tedy nepopsal jako myslivec, ale spíše jako oborník. Mám oboru, o kterou se starám jako správný hospodář. Nově v ní máme zubra evropského, což je docela unikát. Jsme teprve druhou oborou v Česku, kde je zubr na volném prostranství. Je pravda, že když máte oboru, tak se s tím snoubí i lovectví. Je to vlastně nutnost. Ornitologové jsou na druhé straně zarytí ochránci přírody. Takže kdybych mezi kamarády řekl, že jsem myslivec, už se mnou nepromluví. Tudíž říkám, že jsem primárně ornitolog.

O jak velkou oboru vlastně jde?
Má asi 160 hektarů, takže je to spíše malá obora. Ale máme v ní asi sto kusů zvěře, z toho pět zubrů, čtyři dospělé kusy a jeden čerstvý přírůstek z loňského září.

Jak se kupuje takový zubr a kolik stojí?
To je složité. Spadají do červené knihy ohrožených druhů. Musíte být členem asociace, pak máte šanci, že vám přidělí možnost si zubra koupi. Před tím si vás ozkouší ze znalostí a způsobilosti takovou zvěř chovat. Naši zubři byli dovezeni přímo z Bělověžského pralesa ve východním Polsku, což je jediné místo přirozeného výskytu zubra evropského ve volné přírodě. A cena? Zubr je sám o sobě docela levný, spíše vám ho přidělí. Doprava, případné uspání, karanténa a všechna veterinární vyšetření jeho cenu násobně převyšují.

Jak se na vašem volném čase projevuje ornitologie? To jezdíte po světě s dalekohledem stopovat ptáky?
Pocházím z rodiny přírodovědců a ornitologie je zejména odchyt, kroužkování a sledování tahu ptáků. To bylo odjakživa moje velké hobby, které v poslední době trochu zanedbávám, neboť na něj nemám tolik času. Ale přikoupením jednoho rybníka k oboře jsem nyní schopen se zapojit do jedné mezinárodní odchytové akce, kdy se ptactvo na počátku roku odchytává v pravidelných intervalech a zkoumá se četnost a směr jejich migrace. Na to se těším. Ale jinak jsem taky jachtař.

Na moři, nebo v Česku? Máte vlastní jachtu, nebo si půjčujete?
Na moři, kotvím ve Francii. Mám vlastní malou plachetnici, se kterou vyrážím na Středozemní moře.

Zajímá mě, proč jste si odstranil háček ve vašem příjmení? Dříve jste byl Červa, dnes už výhradně Cerva.
Přesná odpověď neexistuje. S háčkem jsem žil spokojeně celý život, ale otec, jakožto aktivní důchodce, začal sestavovat náš rodokmen a zjistil, že původně jsme Cervové. Domníval se, že to ukazuje na italský původ. Ten se nepotvrdil, otec se dopátral, že pocházíme z obce Barvínek ze severu Čech. A aniž bych to chtěl, tlačil mě, abych to na úřadě změnil. Jako někdejší vědecký pracovník mě otec vybavil obsáhlým elaborátem. To úřednici asi ohromilo natolik, že za několik týdnů jsem si odnášel občanský průkaz na jméno Cerva. Jediný pozitivní efekt to má snad pro manželku, která se z Lucie Červové stala Lucií Cerva. Což se jí moc líbí. Já jsem své příjmení nikdy moc neřešil.

Já jsem myslel, že jste to udělal kvůli zahraničním zákazníkům, aby se jim to lépe vyslovovalo...
To vůbec. Naopak Červa bylo pro zahraniční partnery překvapivě dobře vyslovitelné, zvláště pro Číňany. Naopak Cerva je pro mnohé Kerva. Takže z tohoto pohledu to nebyla zrovna promyšlená akce.