Arktida sice nikdy nebyla významným ohniskem geopolitického napětí, ale pozornosti politiků a vojáků samozřejmě úplně ujít nemůže. Ozbrojené síly severských států s možností bojů v této oblasti alespoň teoreticky počítají a také se na ně do jisté míry připravují. A to i pravidelnými cvičeními, jako je třeba americký ICEX. Vojáci (v přímé spolupráci s vědci) na něm během pěti týdnů budou ověřovat schopnosti námořnictva a dalších složek pracovat v arktických podmínkách a sbírat zkušenosti, které by jim práci měly usnadnit.
Na místě byla i útočná ponorka Hartford třídy Los Angeles a postarala se (ve spolupráci s letadlem filmujícím ze vzduchu) o nejlepší podívanou v rámci cvičení. A to když v jeho rámci prorazila led nedaleko tábora Sargo, kde ICEX probíhá. Mimochodem, všimněte si kříže, který je vidět na leteckých záběrech vynořování stroje. Ten nevznikl přirozeně, označuje cílovou zónu pro vynoření.
Rychle dodejme, že nejde o žádný revoluční počin. Prorážet led se ponorky začaly učit především od zavedení prvních atomových strojů v 50. letech, kdy se doba jejich pobytu pod hladinou výrazně prodloužila a stroje začaly podnikat dlouhé plavby pod arktickým ledem.
První jaderná ponorka Nautilus podplula pod severním pólem v roce 1958 ještě bez vynoření. V roce 1959 se u severního pólu vynořila jaderná ponorka Skate, která tehdy prorazila led o tloušťce zhruba 50-60 centimetrů. Z této události ovšem na rozdíl od letošního ICEX nemáme žádný videozáběr - a už vůbec ne tak zajímavý jako letecký snímek okamžiku, kdy se ponorka „vyloupne“ z ledu.
Led nad Hartfordem byl soudě podle vrstvy na plášti ponorky také zhruba půl metru silný a nešlo rozhodně tedy o žádný rekord. Některé typy ponorek tímto způsobem dokážou prorazit i led zhruba o třímetrové tloušťce, málokdy je ovšem vynoření tak dobře zdokumentované jako v tomto případě.
Jak na to
Vynoření je poměrně zdlouhavé a ponorka při něm má nulovou dopřednou rychlost. Stojí na místě, vyprázdní své balastní nádrže a začne stoupat skrze led. Což mimochodem znamená, že většina povrchu Arktidy je pro ponorky nepřístupná, protože více než polovina tamního ledu má tloušťku tři či více metrů.
Poškození ponorek při vynořování takto silným ledem prakticky nehrozí. Vnější plášť ponorek je minimálně několik centimetrů silný a z velmi pevné oceli. Věž ponorek je na podobnou zátěž stavěna, všechny zranitelné součásti (periskop, antény) se zasunou a jsou bezpečně chráněny před poškozením.
Minimálně teoreticky je prý také možné rozlámat led nepřímo, jen prouděním vody kolem trupu ponorky, tvrdí to alespoň ruští vědci na základě pokusů prováděných pro potřeby námořnictva. Takhle je prý možné lámat led o tloušťce kolem dvou metrů, ale ne silnější než tři metry. Pro ponorky s jadernými raketami na palubě by to byla cenná schopnost, protože by jim mohla umožnit rychlejší odpálení jejich nákladu v případě potřeby.
