Páral už v Kájově vybudoval z bývalé vodárny u nádraží svůj ateliér. Ten s kufrem propojí průchozí chodba. Celá stavba ve tvaru kufru váží 25 tun. Je dvanáct metrů dlouhá, šest metrů vysoká a téměř čtyři metry široká. V budoucnu by v ní měla být galerie designu.
„Kufr je pro mě důležitý symbol. Jako malý kluk jsem objevil starý kufr po Němcích u nás v domě na půdě. Myslel jsem si, že bude plný zlata. Od té doby vím, že je to symbol deportací, bolesti, transportu i cestování. Do tohoto velkého kufru si balím své životní poznání,“ líčí 60letý svérázný výtvarník.
Své hlavní zázemí a velký ateliér má v Českém Krumlově v Příkré ulici. Poslední dva roky je ale stále více právě v Kájově, kde si starý dům poblíž nádraží přestavěl na obytný ateliér.
„Jsem rozpínavý. Dělám sochy, které zabírají moc prostoru, shromažďuju je, nerad je prodávám a žiju s nimi. Tenhle prostor si stavím proto, abych měl kam uložit sochy. V budoucnu bych tu rád měl galerii designu, ale je možné tu prezentovat cokoliv. Jsem v očekávání. Prostor mi sám nadiktuje, co po mně chce,“ říká.
Na rohy domu ještě přidělá nýty typické pro staré kufry. Do měsíce si chce promyslet velikost a tvar madla, které pak na střechu umístí jeřáb.
Sochař Miroslav Páral má za sebou nespočet samostaných i kolektivních výstav a spoustu realizací v architektuře. Od tří let žije v Českém Krumlově.
Motiv kufrů zpracoval Páral v několika dílech. Před časem měl například prostorovou kompozici v českokrumlovské synagoze. Výstavu s názvem Omlouvám se všem nuceně deportovaným tvořily litinové kufry.
