RECENZE: I s Landovským je pásmo animovaných Smrtelných historek na draka

Výtvarné nápady, žánrová hravost, něžná pocta Pavlu Landovskému; to vše Smrtelné historky zdobí. Ale zároveň triková novinka našich kin doplácí na podobu leporela bez celistvého příběhu.

Příběh, tedy scénář, obecně nebude nejsilnější stránkou zručného režiséra Jana Bubeníčka, který na svůj animátorský talent upozornil už prvním studentským filmem Na draka. Právě tři krátké, vesměs vtipné dračí grotesky prokládají i jeho novinku složenou ze tří samostatných minifilmů Antonio Cacto, Maják a Velkej chlap.

Ve výsledku se tedy Smrtelné historky rozpadají do šesti částí, které sice volně propojuje téma sebevražedných soubojů malých s velkými, ale ve skutečnosti zůstávají leporelem, pásmem hříček připomínajícím cyklus studentských cvičení s technologiemi a žánry.

V jejich různosti je Bubeníček opravdu velkorysý. Kombinuje živé herce s 3D a 2D animací, s vedenou loutkou i zadní projekcí, střídá prvky hororu, lyrické balady i brakové gangsterské jízdy. V úvodním příběhu Antonio Cacto si hraje se stylem noir, dokumentem i s podobností tváře Pavla Landovského v poslední roličce svérázného staříka a jeho přítele, skřítka z útrob mexického kaktusu. Jenže kouzelnou černobílou stylizaci a akci plnou tajemných technických hejblat brzdí nekonečný vypravěčský komentář dědice zakletého bytu čili Jana Budaře, popírající animační podstatu němé vypravěčské zkratky.

Následující Maják sice slova nepotřebuje a vyznačuje se až neskutečnou krásou odlehlé výspy přírody, již objevuje nadšený pidivědec, ve finále vystavený kruté deziluzi. Proměnlivé tónování barev včetně přízračného oparu, z něhož se noří siluety zvířat, však snímek opakuje v každodenním hrdinově stereotypu, takže je vyčerpá, navíc Maják podobně jako Antonio Cacto vrcholí osvětovou poučkou.

Smrtelné historky

55 %

Česko, 2016, 80 min

režie: Jan Bubeníček

hrají: Jan Budař, Pavel Landovský, Jan Bubeníček, Ondřej Trojan, Ladislav Frej ml., Jiří Schwarz, Denisa Grimmová, Aleš Najbrt, Ľubomír Piktor, Peter Havlík

Kinobox: 56 %

IMDb: 5.8

A Velkej chlap, jenž mozaiku uzavírá, je maňáskovou parafrází četných historek z podsvětí o tupých poskocích mafiánských kmotrů; variací vcelku milou, ale upovídanou a nečekaně jadrnou. Vůbec Smrtelné historky nepatří k animovaným pohádkám pro děti, ostatně producenti jim plánují festivalovou cestu. Škoda jen, že tak výjimečnou várku režisérova nadání a pracovitosti vložili do skládanky, nikoli do jednolitého silného příběhu, který by pocitově ubíhal svižněji.