Už v půlce září si vážně poranil kotník, pak se kurýroval, věřil v brzký návrat, jenže...
„Vždycky když jsem doufal v lepší zítřky, tak se zranění vrátilo a zase mě to srazilo dolů.“
O LitvínovuBěhem volna, které po návratu z Ruska měl, navštívil Francouz bývalé parťáky z Litvínova, které už jen velká shoda výsledků uchrání od baráže. "Není to úplně veselé, ale viděl jsem odhodlání, že nikdo nechce dopustit, aby Litvínov nebyl extraligový. Říká se, že v životě je člověk jednou dole a jindy nahoře, ale nikdy se nesmíte vzdávat a musíte se zase vyškrábat nahoru." |
Teď pětadvacetiletý brankář stojí před chumlem novinářů na stadionu ve Velkých Popovicích, kde reprezentace načala svou přípravu na MS, srší z něj obvyklý optimismus a líčí: „Měl jsem pár týdnů klid, což mi pomohlo vylízat se ze všeho.“
Odhodlaně tak vypráví, jak se chce porvat o nominaci na světový šampionát v Rusku a jako jeden z vážných adeptů i nahlas kalkuluje: „Viděl jsem, že se neúčastní Saša (Salák), o to je větší šance pro nás ostatní. A i když nikdo neví, jak dopadne základní část NHL, budu bojovat, co mi síly stačí.“
V jednom ho ruské angažmá, které bude pokračovat i příští rok, hodně změnilo. V pohledu na život i úsměvu.
„Dokud jsem byl tady v Česku, tak jsem si nevážil, co tu máme. Nadával jsem na úplné blbosti, třeba na díry v silnici. Teď jsem se vrátil z Ruska, chodil pět dní po Plzni a na všechny se usmíval.“
Snad rozzářená tvář vydrží.
Klouzat jsme se nepřijeli, říkají hokejisté na začátku přípravy k MS:
