Případ těsně před vypršením dvacetileté promlčecí lhůty otevřel speciální policejní tým Tempus. Soud poslal Šrytra 17. března kvůli riziku útěku a ovlivňování svědků do vazby (více čtěte zde). V tomto týdnu policisté zadrželi dalšího podezřelého (více čtěte zde).
Bělová popsala, jak se se Šrytrem seznámila. „Tenhle človíček k nám přišel v jedněch trenýrkách a v takovým tričku. Muž rád pomáhal lidem, měl sociální cítění, bylo mu toho Pavla líto,“ uvedla.
Její manžel Šrytra zaměstnal jako šoféra, protože měl v té době velké zdravotní problémy a sám řídit nemohl. „Byl po třech infarktech, po mrtvici a ztratil postranní vidění,“ říká Bělová.
Podle ní se Šrytr choval slušně a brala ho jako člena rodiny. „Co jsem koupila dětem, koupila jsem jemu. Bylo mi těch lidí, kteří neměli kam jít, líto,“ vysvětluje. Míní, že Šrytr u jejího muže, který byl v devadesátých letech znám jako jeden z největších bossů podsvětí, hledal adrenalin. Ten ale podle ní nenašel. „On byl prostě voják a my jsme byli z galerky, jak se říká. Ale byl to hodný kluk,“ dodává.
Její manžel se ale prý nakonec se Šrytrem z neznámého důvodu nepohodl. „Můj muž ho strašným způsobem vyhodil, on nesnášel zradu,“ popsala. Podle ní se na odchodu Šrytr otočil, měl krvavé oči a řekl: „Pane Běla, já vám to neodpustím.“
Když mluví o Šrytrově údajné vině, připomíná židovské přísloví, podle kterého zloděj vždy promluví první. „Po vraždě Šrytr přišel a řekl: ‚Já jsem to nebyl.‘ Přitom já jsem ho sama nijak nevyhledávala,“ tvrdí Bělová.
„Manžel nikoho nevydíral, nedokázal zabít ani slepici“
Šrytr poté pracoval jako osobní strážce Františka Mrázka, s jehož rodinou se Bělovi řadu let znali. Podle Bělové od nich nakupovali s mužem vajíčka, maso či klobásy. „Manžel byl těžkej gurmán a nic než domácí jídlo nejedl,“ říká.
Antonín BělaV polovině 90. let byl považován za velmi vlivného šéfa podsvětí. Podle policie měl výborné kontakty na ruskojazyčné klany, spolupracoval i s kmotrem Františkem Mrázkem. Už dříve se spekulovalo, že by za Bělovou smrtí mohl být právě Mrázek, protože se rozhádali o majetek. Běla byl zavražděn v sobotu 13. dubna 1996 před domem v Úvalech u Prahy, ve kterém žil s rodinou. |
Přímo Františka Mrázka si Běla údajně všiml až později. „Jarda (Bělová mluví o manželovi Antonínovi jako o Jaroslavovi. Říkali mu tak prý všichni včetně jeho matky. Sama už neví, jak to vzniklo; pozn. red.) byl jednou v hospodě a přišel tam 16letý kluk a prodával konzervy. A muž měl rád strašně šikovný lidi. A kluk, že jsou domácí a prodal je všechny. To bylo za totálu. A ten kluk byl Franta. On si ho oblíbil. Vždycky říkal synům: ‚Podívejte se, to je kluk.‘ Přátelili se, oni se tak nasmáli,“ vzpomíná.
I s Mrázkem se ale nakonec Běla rozešel, podle vdovy také kvůli zradě. „On (Běla) vás dovedl překvapit dobrotou, že jste nechápal. Ale běda, když jste zradil. To ukázal takovou zlobou, ale slovně, on preferoval sílu slova. On nemlátil lidi,“ popisuje manžela Bělová.
Odmítá, že by se její muž dopouštěl násilí či vydírání. Nedokázal prý zabít ani slepici. „Houby vydírání, doma seděl,“ připomíná jeho zdravotní stav. O kontaktech s ruskojazyčnou mafií zase říká, že u nich doma nikdy žádný „Rusák“ nebyl.
Svého manžela vylíčila jako chytrého, sečtělého muže s fotografickou pamětí, který se s nikým nedružil. „On byl sám voják v poli. Neměl nikdy vyloženě kamaráda. On si vystačil. Byl hráč s lidmi,“ říká. „Byl tak výjimečný, že bych po něm nemohla mít někoho dalšího,“ dodává vdova.
Spory mezi rodinami Běly a Mrázka pokračovaly i po vraždách obou mužů. Synové mafiánských bossů se střetli v říjnu 2009 v Mrázkově domě (více čtěte zde). V září 2010 dostal Bělův syn Jaroslav tříletý trest za přechovávání věcí k výrobě drog (více čtěte zde).
Soud poslal Šrytra do vazby, zatčení vnímá jako křivdu (17. března 2016):
