Šéfkuchař nemá problém s tím, že některým lidem připadá na obrazovce občas hrubý. „Nejsme v salónu. Kuchař je dělnická profese, tak občas nějaké to ostré slovo padne. Ale nemyslím, že by to bylo odlišné od toho, jak se ve stresových okamžicích baví třeba chirurgové,“ odpovídal na otázku, která se během přenosu objevovala pravidelně.
Z. Pohlreich na iDNES.cz |
„Já mám teď před sebou několik úkolů. V září budeme otevírat novou restauraci a chystám se na dvě knihy. To mi připadá tak akorát,“ tvrdí Pohlreich.
Natáčení nové řady Ano, šéfe! nepotvrdil, ani nevyvrátil, jednání s televizí ho čekají v nejbližší době. „Je také stále těžší najít aktéry natáčení, kteří se nezaleknou,“ prozradil. Má radost, když se po televizním natáčení občas podaří, že nová restaurace dobře šlape. Profesionalita v gastronomii se podle něj pozná hlavně podle toho, že je restaurace schopná podávat konzistentní výsledky po celou dobu. Což bohužel nebývá vždy pravidlem.
Kuchař si stokrát denně myje ruce
Zdeněk Pohlreich se diví divákům, kterým vadí, že se kuchaři dotýkají jídla holýma rukama, že například cedí citronovou šťávu skrz prsty. Připomíná, že v náročném provozu v kuchyni je automatické, že si kuchaři stokrát denně myjí ruce, takže k nějaké kontaminaci vůbec nemůže dojít.
Zdeněk Pohlreich je tak trochu solitér. Nebojí se říkat, co si myslí o českém restauračním byznysu, ale zároveň tak trochu opovrhuje honbou za michelinskými oceněními. Ačkoliv jen on sám ví, zda to myslí vážně, nebo jen zastírá fakt, že on sám hvězdu nemá, jen „pouhého“ Biba, což je ocenění za kvalitní restauraci, kde se najíte za relativně rozumnou cenu.
„Já se tomu nebráním, když přijde, tak přijde. A když ne, nezblázním se z toho. Rozhodně kvůli tomu nejsem ochoten špatně spát. Podívejte se například na film Dokonalý šéf. Tam uvidíte do zákulisí michelinského podniku a uvidíte, jak se tom popásá spousta lidí okolo,“ vybízí. Sám vyrostl na klasice jako je Křidýlko nebo stehýnko, které je vlastně parodií na udílení michelinských hvězd.
Co vyloženě nesnáší, je odfláknuté jídlo. Když někdo dobře uvaří a je líný pohrát si s naaranžováním na talíř. A ještě za horší věc považuje, když forma přebije obsah. Když jídlo vypadá krásně, ale nedá se jíst. Rozhodně za slepou kolej považuje molekulární kuchyni a myslí si, že v praxi tudy cesta nepovede.
Sám říká, že se polepšil a začíná se stravovat zdravěji než dřív. Snaží se pravidelně snídat, neomáčkuje. Sám vidí, že když je doma málo času, je nejvhodnější vařit rychlé jednoduché večeře. „Stačí mi, když mám na talíři dvě tři suroviny,“ dovádí svůj minimalismus do důsledků i ve vlastím stravování.
V podstatě neuznává termíny jako zdravé či nezdravé jídlo. Spíš dává důraz na to, kolik toho sníme, protože přejídání považuje za velký poklesek.
Sedm let Ano, šéfe!
Každopádně od prvního vysílání Ano, šéfe! bylo jasné, že se čeští diváci setkávají s úplně novým fenoménem. To, že si při hodnocení jídel nebere servítky, je dáno konceptem, jenž vychází z hnízda kuchaře Gordona Ramsayho. V soukromí je Zdeněk Pohlreich spíše rozšafný a přemýšlivý, uvážlivě formuluje myšlenky. Nicméně v kuchyni, kde v horku a stresu není pro ostřejší slovo mezi chlapy daleko, se „pípací“ slovník hodí.
Bylo to spíš dáno překvapením českých diváků, kteří nebyli mezi většinovými žánry na podobnou podívanou zvyklí, že se začali polarizovat na ty, kdo Pohlreicha mohou a nemusí. Podstatné bylo, že se najednou ukázalo, jak to v některých navštívených kuchyních funguje. Že zvenčí navoněná restaurace může ukrývat kuchyň, ze které se chce zvracet.
To je na podobných pořadech nejzáslužnější: že se o problémech začalo mluvit. A že alespoň někteří hospodští pochopili, že umění pochází od slova umět. Což se týká i kuchařského umění.
Podívejte na záznam celého videochatu:
Po sedmi letech už vídáme na obrazovce Zdeňka Pohlreicha daleko smířlivějšího. Už si neklade cíle jako na začátku, zdá se, že už ví, že ne každá hospoda se může proměnit v jeho Imperial stylem servírování, počtem personálu a cenami. Ale i v té nejzapadlejší vísce je možné uvařit tak, aby to hosta neurazilo.
Pohlreich při natáčení Ano, šéfe! zažil mnohé. Třeba kuchaře, který vaří jen ve volném čase:
24. února 2016 |
