Kresby Pavela Fialy nejsou jen tak ledajaké. Když mnohobarevně kreslí třeba srdce, je to umělecký zážitek. Každá hodina tak přináší další originály. Na arších o velikosti A4 vznikají pod drobnohledem vizualizéru (přístroj pro projekční zobrazování - pozn. red.) nová a nová ztvárnění orgánů, cév, kostí či svalů.
Ve Fialově kanceláři dosahuje štos kreseb už půlmetrové výše. A každý týden přibývají s pomocí sady barevných tužek další a další.
Zatímco někdo by si mohl myslet, že při přednáškách postačí fotografie a ukazovátko, Fiala je přesvědčený o tom, že jeho metoda výuky je ta pravá.
Navíc ho nové a nové kresby baví. Začalo to prý už v dětství a dospělo do stádia, kdy se na gymnáziu rozhodoval, zda se stane malířem nebo odborníkem na přírodní vědy. Nakonec našel způsob, jak skloubit obojí dohromady.
„Anatomie se snoubí s kresbou, to jinak nejde,“ uvádí proděkan pro studium v anglickém jazyce, podle něhož je kreslení orgánů nejen na přednáškách, ale i doma, rovněž metodou studia anatomie.
„Kdo části těla umí výborně nakreslit, má přesnější představu o jejich uložení v těle, o proporcích, ocení to pak třeba při operacích,“ popsal Fiala.
Jeho předmět je třeba brát vážně, protože anatomie je na plzeňské medicíně jedním z nejtěžších předmětů prvních ročníků. Motivací ke studiu může být i to, že ti nejlepší kreslíři z hodin anatomie patří podle Fialy k absolventům, kteří se velmi dobře uplatnili, například v ortopedii.
Fiala kreslil i na univerzitě v Kuvajtu. Studenti nejdříve seděli a jen koukali, ale časem zjistili, že to vůbec není špatné a začali kreslit také.
Jeho kresby se s léty proměňují. „Když se podívám na obrázky z počátku svého přednáškového období před dvaceti lety, jsou ty dnešní přehlednější a pro studenty výhodnější. S léty totiž člověk zjišťuje, že některé věci jsou více a jiné méně podstatné. Dnešní obrázky tak mají spíše schematický charakter. Podle hesla stručně, přesně, přehledně,“ vysvětlil docent v oboru anatomie, který má na kontě i mnoho ilustrací nejen pro vlastní skripta, ale i pro skripta kolegů z oboru chirurgie nebo ortopedie.
Fialovým oblíbeným malířem je Zdeněk Burian
Studentům říká, že anatomii využijí ve všech stupních studia a ještě se naučí kreslit. K popularizaci anatomické kresby přispěl Fiala i díky přednáškovým večerům lékařské fakulty pro plzeňskou veřejnost v říjnu loňského roku.
Kromě nástinu historie anatomické ilustrace přidal i živou ukázku rychlé a výstižné kresby lidského oka, kterou účastníci přednášky odměnili bouřlivým potleskem.
Proděkan má v civilním životě druhou uměleckou tvář. Je totiž krajinářem a malířem zátiší. A pro kreslení nenadchl jen své studenty. Profesionální výtvarnicí je i jedna z jeho dvou dcer. Právě s ní měl Pavel Fiala řadu výstav jak v Česku, tak v zahraničí.
Krajiny a zátiší má spojené hlavně s malbou. „Ale nádherně se dají ztvárnit i technikou akvarelu,“ poznamenal Fiala.
Jedna z kreseb Pavla Fialy.
Nevsadil jen na samostudium, ve volném čase se průběžně učil u velkých českých malířů. „Nechal jsem se vést odborníky. Jihočeskou krajinu jsem maloval s Aloisem Moravcem. Dlouhý čas jsem strávil s bývalým profesorem kreslení na strakonickém gymnáziu a akademickým malířem Jiřím Rejžkem. To byl velmi talentovaný malíř a kreslíř, žák Oldřicha Blažíčka a Williho Nowaka. Nelitoval času a byl schopen se podělit o své zkušenosti a znalosti,“ vylíčil docent Fiala, který s tímto umělcem maloval na různých místech jižních Čech.
Fialovým oblíbeným malířem je Zdeněk Burian. Portrét Jana Evangelisty Purkyně z jeho dílny může pan proděkan obdivovat na děkanátu lékařské fakulty. „Byl to mimořádný malíř a kreslíř, s úžasným smyslem pro tvar, vynikající ilustrátor, proslavený kresbami z mayovek,“ popsal Fiala.
Za systematickou, cílevědomou a velmi kvalitní práci považuje Burianovo ztvárnění pravěkého světa. „Obdivuji ho, musel nastudovat spoustu věcí,“ míní Fiala, který oceňuje i krajiny Vincence Beneše, jenž namaloval také cyklus slavných obrazů pro foyer Národního divadla v Praze. „Když tam jsem a poodstoupím od obrazů tři čtyři metry, vstřebávám tu nádheru,“ přiblížil Fiala.
Nedoceněné jsou podle něj obrazy Františka Michla, který maloval krajinu na Domažlicku. „Vnímám vždy tu ztlumenou atmosféru krajiny s temnými mraky,“ líčil Fiala, který má rád i dílo Stanislava Lolka. „Protože to byl vášnivý nimrod, dokázal vtipně malovat zvířata. Patřil k následovníkům Mařákovy školy,“ poznamenal Fiala na adresu ilustrátora Lišky Bystroušky.
Kreslení orgánů ale není jen věcí anatomie liského těla. Ivan Houdek z Kunína zavzpomínal na 70. léta minulého století, kdy na Vysoké školy zemědělské v Brně kreslil studentům profesor Jiří Šebánek.
„S nadšením a obdivem jsem chodil na jeho přednášky, když nám na nádherných kresbách představoval tajemství anatomie rostlinné. V té době kreslil barevnými křídami na tabuli a po třech hodinách zářil jeho bílý plášť všemi barvami,“ řekl Houdek.
Ukázka z přednášky Pavla Fialy:
