Nasypat hliníkový prášek, řádově hodiny vrstvičku po vrstvičce spékat laserem, to vše v ochranné atmosféře dusíku. Tak vypadá základ receptu na kovové výrobky v ojedinělé 3D tiskárně ve Vědeckotechnickém parku Univerzity Palackého, která tu naplno funguje od začátku roku.
UPrint 3D, jedno z nejlépe vybavených zázemí pro trojrozměrný tisk na Moravě s tiskárnami na kov, plast, fotopolymer a papír, tu zabírá dvě stě metrů čtverečních. S kolegy je má v technickém oddělení na starost Hana Kubičková.
„Součástka o velikosti kolem deseti centimetrů se tiskne osm až deset hodin. Liší se to ale samozřejmě případ od případu,“ popisuje Kubičková.
Pro tuto chvíli už mají v UPrint 3D kus práce za sebou. Před každým tiskem je totiž potřeba stroj naprogramovat a vytvořit pro něj v počítači předlohu. Při plnění tiskárny kovovým práškem si na sebe člověk musí navíc vzít ochranný oblek.
„Je to prevence proti vdechnutí či zanesení do očí. Částice jsou malé, o rozměrech mikronů. Do organismu by mohly proniknout i skrz kůži,“ upozorňuje Kubičková.
Pro plánovaný tisk z titanu je potřeba získat argon
Jeden z kolegů se do bezpečnostního oděvu na ukázku nasouká. Přes filtry pro dýchání není možné rozeznat, co říká.
Olomoucká 3D tiskárna |
„Když to máme na sobě dva, nerozumíme si, a tak jsme si vytvořili speciální znakovou řeč,“ směje se Kubičková.
Před tiskem z kovu je nutné v tiskárně nastavit ochrannou atmosféru z plynu. Nyní je v ní pro výrobu z hliníku natlakovaný dusík. Zhruba od května bude UPrint 3D disponovat i vzácným plynem argonem a bude tak moci tisknout také z titanu.
Na přípravu a modelování jedné součástky jsou podle Kubičkové celkově potřeba dny až týdny. Cena se u kovových modelů pohybuje v řádech tisíců až desetitisíců korun.
Stroj už vyráběl pedál pro formuli i součástku airsoftové zbraně
Tajemství „receptu“ na trojrozměrný tisk z papíru odhaluje Kubičková v sousední místnosti připomínající obyčejnou kancelář. Základní ingrediencí jsou listy papíru. Stroj každý z nich zjednodušeně řečeno potírá lepidlem, vyřezává je do potřebného tvaru a poté ohromnou silou stlačuje. A tak pořád dál, dokud jednotlivé vrstvy nenaskládá do požadovaného tvaru.
De facto stejně fungují i tiskárny na plast. Jen s tím rozdílem, že papírové modely mohou být i vícebarevné.
„Jedna firma chtěla na veletrhu ukázat model své výrobní linky. Vytvořili jsme vizualizaci a z papíru ji klidně barevně vymodelujeme,“ dodává ředitel Vědeckotechnického parku Jiří Herinek.
Papírové výrobky jsou překvapivě pevné. Například kladívkem se dá velmi slušně ťuknout, figurky zvířátek stojí pevně na čtyřech nohách. Podle hmatu by člověk ani napoprvé nepoznal, že jde o papír.
„Dají se z něj dělat i prototypy jednodušších součástek se závity, jež jdou i sešroubovat,“ líčí Kubičková.
Kromě v počítači vytvořených předloh 3D tiskárna vyrábí i kopie existujících věcí, například obtížně dostupné náhradní díly. K jejich převedení do stroje používá 3D skener. V UPrint 3D tak například vyráběli pedál pro formuli či součástku airsoftové zbraně.
