Z aspirantů na Oscara váš film vypadl na poslední chvíli, před nejužším výběrem. Jak ta mašinérie kolem nejslavnějších filmových cen probíhá?
Šíleně komplikovaně. A jak se ukázalo, i když projdete tou mašinérií celou, stejně se na předávání ani nemusíte dostat. Soutěží osmdesát zahraničních filmů. Akademie každému z nich udělá jedno promítání pro své členy a všichni členové navíc dostanou DVD. Je ale důležité udělat navíc ještě soukromé promítání, spojené s tím, že potom akademiky vezmeme třeba na večeři, kde si o filmu povídáme.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč chce Slávek Horák točit film v Americe? A jak to má se Scarlett Johanssonovou? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Je těžké dostat na své promítání americké akademiky?
Většinou jsou to starší lidé, přes osmdesát let, ale mám pocit, že to je pro ně největší zábava z celého roku - potkávají nové lidi, jsou opravdu zvědaví a zajímá je, jaký příběh za tím filmem je, co je to za člověka, odkud přijel.
Takže na promítání je rozhodně nemusíme přemlouvat, jediný problém je, že toho mají strašně moc. Osmdesát filmů v období zhruba dvou měsíců a k tomu všichni posuzují ještě americké filmy. To se nedá stihnout. Mají na to komplikovaný systém, podle něhož jsou hlasující rozděleni do různých barevných skupin, každá skupina dostane přidělených dvacet zahraničních filmů, aby to vůbec zvládli.
Mému filmu například bylo přiděleno zhruba dvě stě akademiků z celkového počtu několik tisíc. Těch dvě stě ho mělo za úkol zkouknout a zhodnotit. I tak se ale stane, že z těch dvou set ho vidí třeba sto a jiný film uvidí jen dvacet akademiků.
Po dvaceti letech v reklamě jste natočil první celovečerní film a hned z něj byl český kandidát na Oscara, vyhrál cenu karlovarského festivalu a získal devět nominací na Českého lva. Setkal jste se mezi filmaři i s nějakou nevraživostí nebo závistí?
Nic takového jsem necítil. Já se ovšem stýkám jen s pár kamarády, kteří mi fandí, takže nemám takovou příležitost na ty negativní věci narazit.
Vy jste svůj film nejen režíroval a napsal, ale i produkoval. Jak těžké bylo sehnat peníze na natáčení coby režisér debutant?
Sehnat finance bylo paradoxně to nejlehčí. Tady jsou jen dvě velké instituce, které mají peníze, Státní fond kinematografie a Česká televize. Scénář jsem poslal oběma a obě instituce mi přispěly.
Přestože jsem byl úplně neznámý, Fond scénář natolik zaujal, že mi peníze dal okamžitě a na tehdejší poměry velkou částku, spolu s pobídkami zhruba polovinu rozpočtu. Běželo to překvapivě lehce a musím uznat, že bez toho by film nevznikl. Stejné to bylo v České televizi a totéž u slovenského Audiovizuálního fondu, který nám dal mnohem víc, než běžně na česko-slovenské filmy dává.
Reklamní branži už jste úplně opustil?
Dokud budu schopen uživit se filmem, chci dělat jenom film.
Už jste začal s přípravami nového filmu?
Ano. A doufám, že psaní mi půjde rychleji, že nad scénářem nestrávím dva a půl roku, ale třeba jen rok a půl. Myslím, že práce na druhém filmu by nemusela být těžší, spíš bude komplikovanější. Ale já mám rád výzvy.
