KOMENTÁŘ: Válka Severu s Jihem nehrozí, ale aktivismus měl na Oscarech žně

  • 29
Kdo čekal, že po černošské kritice „vybělených Oscarů“ vypukne během slavnostního ceremoniálu nová válka Severu proti Jihu, mýlil se. Naštěstí. Dokonce počet Afroameričanů u televizního přenosu byl podle průzkumů nižší než jindy.

Ale zdaleka se nespletl tolik jako snílek předpokládající, že ceny Americké filmové akademie znamenají výhradně svátek kinematografie. Už dávno ne.

Dokonce čím slabší díla se urodí, tím urputněji se ve finále řeší cokoli jiného, jenom ne film. Letos měl tedy aktivismus všeho druhu obzvlášť vydatné žně.

Vyznamenaný herec Leonardo DiCaprio, který se ve filmu Revenant Zmrtvýchvstání plazí pomstychtivě divočinou, pronesl ekologickou výzvu k záchraně planety. Vítězný film Spotlight hájil děti zneužívané kněžími. Zpěvák Sam Smith děkoval za sošku slovy „Jsem hrdý gay“. Další snímky se týkaly sexuálního násilí na studentkách či kruté tradice zabíjení žen „ve jménu cti“. Také transsexuálů, holokaustu a ke všem se vázaly plamenné projevy i potlesky.

Nakonec paradoxně nejmírnější byl černošský moderátor večera Chris Rock. Sice ze slavnosti tvořivosti udělal estrádu na rasové téma, ale až na pár úletů ji vedl v rámci tiché společenské dohody, pokrytecké hry na pošťuchování, popichování, kárání, zahanbení a smíření.

Ostatně sám přiznal, že uvádění Oscarů neodmítl, protože „tohle hlasování bílých lidí by stejně nezrušili a já bych přišel o práci – nevíte, proč k bojkotu vždycky nejvíc vyzývají nezaměstnaní?“ Dokonce zmínil, že vášnivá bojovnice za „černější“ filmy Jada Pinkettová Smithová má televizní show a její manžel Will Smith bere za roli i dvacet milionů dolarů. Nadto ceremoniál v sestřihu podzimního udílení čestných Oscarů připomněl, že jednoho z nich tam převzal právě nejhlasitější aktér protestů, režisér Spike Lee.

Důvod, proč se afroameričtí umělci cítí dotčeni právě nyní, shrnul Chris Rock silácky: „Dřív jsme byli moc zaneprázdnění tím, jak nás znásilňovali a lynčovali, než abychom se starali, kdo se stal nejlepším kameramanem. Když se vám babička houpe na stromě, je vážně těžké zajímat se o to, jaký je nejlepší zahraniční krátký dokumentární film.“

Ve skutečnosti se o nejlepší krátký dokument opravdově zajímal jedině komik Louis C. K., jenž cenu předával a naléhavě opakoval, že právě pro tvůrce přehlížených miniatur je Oscar vším, protože nic jiného včetně peněz nemají – tudíž si na rozdíl od jiných svou sošku jako poklad hrdě „odvezou ve voze značky Honda Civic“, zjevně míněném coby znak chudoby.

Pohříchu to byl jediný upřímný pokus vrátit Oscary k podstatě, k nadšencům filmařiny bez ohledu na barvu kůže, sexuální orientaci, víru, volební sympatie nebo kulinářské záliby. Pár desítek lidí, kteří k červenému koberci přinesli transparenty s nápisy „Styďte se, Hollywood musí být lepší“, zjevně nemělo na mysli lepší filmy, nýbrž pozitivní diskriminaci, tedy umělou podporu znevýhodněných skupin.

A z diktátu, kdo má točit, se lepší filmy neurodí. O tom víme své.