Na první pohled skvělé místo k životu. Moderní, bohaté čtyřmilionové město s velkým přístavem, řadou úspěšných firem, v krásném zálivu Egejského moře. To je Izmir, považovaný za baštu prozápadní liberální části turecké společnosti.
Dnes je ale Izmir i místem, přes které míří s pomocí pašeráků do Evropy statisíce Syřanů. To, o čem se mluví už méně, je, že v Izmiru sto tisíc Syřanů už roky žije. Podobně jako v mnoha jiných městech v Turecku nejsou v utečeneckých táborech, ale pronajímají si byty a celé domy. Odhaduje se, že mimo tábory je 90 procent z téměř tří milionů syrských utečenců v Turecku.
V Izmiru se usídlili v trochu zchátralé, ale díky starým domům z počátku minulého století vlastně docela poetické čtvrti Basmane v kopcích nad hypermoderním centrem.
„Je to chudá čtvrť a jsou tu nejnižší nájmy ve městě,“ vysvětluje vcelku bez obalu starosta Izmiru Aziz Kocaoglu. „Říkáme jim naši syrští hosté a tak se k nim také chováme,“ dodává starosta. Syřané, kteří jsou zaregistrováni, mají zdarma zdravotní péči, dostávají humanitární dávky potravin a oblečení, děti mohou chodit do škol a jejich rodiče od Nového roku za určitých omezených podmínek i legálně pracovat.
„Moje vnučka chodí do školy se syrskými dětmi, moje žena má syrské spolupracovníky. Považujeme to za úplně normální,“ dodává starosta. Připouští ale, že to není zadarmo. „Město Izmir to stojí spoustu peněz. Ale pomáháme, protože naši syrští přátelé pomoci potřebují,“ dodává Kocaoglu. Turecká vláda uvádí, že už ji syrští uprchlíci stáli na devět miliard eur (asi 270 miliard korun), problémy dělá umístění statisíců syrských školáků do tureckých škol i tlak na pracovní trh, který Syřané vytvářejí.
Bez peněz a bez naděje
Na rozdíl od počátku války v roce 2011, kdy do Turecka přicházeli bohatí Syřané, jejichž investice dokonce pomohly rozhýbat ospalý jihovýchod Turecka, v dalších vlnách už utíkali Syřané, kteří žádné velké úspory neměli.
„Ti nejchudší zůstali v táborech, kde je sice o ně postaráno, ale v nichž zároveň není šance sehnat práci,“ říká jeden západní humanitární pracovník, který zde působí a nepřál si být jmenován. „A tak většina z těch, kdo mají nějaké peníze, odchází do měst jako Izmir, kde si pořídí bydlení a zkouší si tu najít, třeba nelegálně, nějakou práci,“ dodává.
V Basmane žije drtivá většina ze stovky tisíc izmirských Syřanů. Mnohdy ve velice nuzných podmínkách: dvoupokojový byt v oprýskaných domech si pronajímají dohromady i dvě několikačlenné rodiny, protože víc si dovolit nemohou.
Část syrských uprchlíků přiznává, že je závislá na penězích, které jim pošlou příbuzní, jimž se podařilo dostat do Evropy. „Kdyby nám neposílal peníze syn, který je ve Švédsku, museli bychom se už odstěhovat,“ říká lámanou angličtinou padesátník Nizar, který přišel do Izmiru už před dvěma roky. Sám získá občas práci načerno. „Teď na jaře pojedu pomáhat na farmu. Snad to bude lepší,“ dodává.
Nejčastější trasy běženců z Turecka na řecké ostrovy. Na nich se plánuje výstavba takzvaných hotspotů, podobných tomu v přístavu Mytiléné na ostrově Lesbos.
Podobně jako mnozí další i Nizar přiznává, že kdyby byly v Izmiru šance na slušný život, nikam by nešel. „Merkelová je O. K., ale jinak vy Evropané nás Syřany rádi nemáte. I syn ve Švédsku je zklamaný. Tady v Turecku je nám dobře, Turci se chovají slušně, děti chodí do školy. Až válka skončí, budeme se odsud moci vrátit domů,“ říká.
Pomoc do Turecka
Zatímco Nizar a jeho rodina mají ještě z čeho žít, u mnoha dalších je situace mnohem zoufalejší. „Musíme do Německa. Už nemáme peníze. V Izmiru není pro nás práce, do Sýrie se vrátit nemůžeme, tam je válka. Musíme do Německa,“ přiznává otec dvou dětí Adnan, který v Izmiru žije už druhým rokem. „Syřané, kteří jsou dnes v Turecku, musí získat šanci na lepší život. Uzavírání evropských hranic nic nevyřeší. Jen donutí ty lidi riskovat ještě víc, než riskují dnes,“ poznamenává Tracy Lucasová, která v Izmiru vede pobočku humanitární organizace Mercy Corps.
Jak se ale shodují v Turecku vládní autority, humanitární pracovníci i samotní syrští uprchlíci, základem řešení je konec války v Sýrii. „Osmdesát procent Syřanů živilo zemědělství. Ti lidé museli mít obrovský důvod, proč odešli ze své země. Tím důvodem byla válka a strach o holý život,“ říká Muhammad Salih Ali, Syřan, který vede v Izmiru spolek, jenž pomáhá uprchlíkům v největší nouzi. „Je jediné řešení problémů syrských uprchlíků. A to je konec války v Sýrii,“ dodává.
Ale do té doby je Syřanům nejen v Turecku, ale i v Libanonu a Jordánsku třeba pomoci žít. „Pokud je EU nechce u sebe, měla by přímo uprchlíkům tady v Turecku dát peníze na to, aby tu mohli důstojně vyžít. Vyjde to levněji, než kdyby byli v Německu, a navíc Syřané tady v Turecku nevyvolávají zdaleka takové napětí jako v Evropě,“ říká již citovaný humanitární pracovník.
Jak se vyvíjel syrský konflikt:
6. listopadu 2015 |
