Za filmem stojí jedna z nejznámějších českých writerek přezdívaná Sany, která jenom natáčením strávila dlouhých sedm let. Během nich se setkala s největšími osobnostmi ženské graffiti scény po celém světě.
Splnila si sny, ale také několikrát padla na dno a poznala zradu těch nejbližších. „Ve filmu je dobře vidět, kam až je člověk ochoten zajít a co dokáže obětovat, pokud si jde za svým snem,“ tvrdí Sany. „Netušila jsem, jak moc mi rozhodnutí natočit tento film změní život. Že to bude dlouhá a trnitá cesta,“ dodává.
A má pravdu. Girl Power sice vypráví onen plánovaný příběh o úspěšných ženách v graffiti, ale paradoxně mnohem dramatičtější a opravdovější náhled do světa writerek nabízí sama Sany, když divákovi opatrně odhaluje svůj osud a soukromý život.
Dokonce několikrát zabloudí do domu rodičů, kdy se ze své matky snaží dostat odpověď na otázku jak to, že jí ten obyčejný život stačí. Život, který by ona sama bez toho utajeného jen tak žít nemohla. I přes to však divákovi nikdy neodhalí svou tvář. Dokument je navíc z velké části natočen z jejího pohledu.
Nejblíž se odhalení přiblíží ve chvíli, kdy sedí zničená sama před kamerou a s brekem se svěřuje s trápením a životními tragédiemi. Naštěstí se brzy vrací do normálu a uvědomuje si, jaké štěstí bylo všechny ty ženy potkat.
Silný moment přichází také při setkání s nejdéle aktivní writerkou v Evropě přezdívanou Mickey, která tklivě vypráví o životním období, kdy pro ni graffiti znamenalo naprosto všechno. Pak přišlo těhotenství a toulání po nocích kolem vlakových nádraží a stanic metra muselo skončit.
Mickey to však stejně nedalo a rok po porodu se k jedné akci přidala. Bohužel nedopadla šťastně a skončila v policejní cele. „Když děláte, to co já, občas se dostanete do průšvihu. Což se mi stalo v době, kdy jsem měla doma roční dítě,“ říká a potvrzuje, že i přes velkou míru emancipace někdy přicházejí situace, kdy i ta největší vášeň musí jít stranou na úkor přírody.
„Dokument Girl Power mi ukázal, jakou silou některé ženy disponují,“ říká Martin Hůlovec z produkční společnosti Punk Film. Mluví také o neutuchajícím obdivu k lidské touze naplnit svůj sen. Na otázku, jestli to stálo za to, odpovídá Sany jasně. „Určitě stálo. Pokud bych se tak nerozhodla, byla bych určitě úplně jiný člověk. Otázka je, zda lepší,“ dodává s pochybami.
Kromě Sany má na filmu výrazný režijní podíl také Jan Zajíček ze skupiny WWW, který stál u zrodu české graffiti scény. „Ženy ji tvořily od začátku. V době, kdy v celém Československu malovalo asi 20 lidí, včetně prvních českých writerek Lely, Dandy a Chise, bylo postavení žen na zdejší vznikající scéně naprosto rovnocenné. Až později střídá sounáležitost princip soutěživosti a dravosti,“ vzpomíná.
Premiéru má Girl Power dnes večer v pražském kině Lucerna. Následovat bude velká party v podniku 36 Underground v prostředí Holešovické tržnice.
