Nedávno mi přátelé poslali z Čech článek Kateřiny Karlsson na portálu iDNES.cz, který popisuje současnou situaci ve Stockholmu, s otázkou, jestli se ještě někdy mohou do Švédska odvážit jako turisté (článek najdete zde).
Paní Karlsson, která dříve považovala Švédsko za ráj na Zemi, je dnes Švédskem velmi zklamaná. Bojí se jezdit metrem a odstěhovala se z centra Stockholmu. Své zklamání vysvětluje tím, že vstřícnost švédských úřadů nalákala do Švédska davy lidí, kteří neuznávají principy soužití ve švédské společnosti. Je dnes názoru, že skandinávská idyla už vzala za své, Švédsko již není civilizovanou zemí, lidé se tu bijí a okrádají.
Řada problémů, které uvedla, je zcela správně popsaná. Stejně tak má paní Karlsson naprosté právo vyjádřit svůj názor na současné Švédsko. Čtenáři iDNES mají ale také právo přečíst si názory na dnešní Švédsko od jiného Čecha usazeného ve Stockholmu.
Dovolím si nabídnout svůj pohled, ve Švédsku žiji od roku 1968.
Čtvrti s obecními byty
Nejprve napíši několik slov o stockholmských problematických čtvrtích, protože článek, v němž Kateřina Karlsson hovoří, ilustrují fotografie vyhořelých aut na sídlišti Husby z roku 2013. Deset z dvanácti fotografií ukazuje hořící auta z těchto událostí. Je to správný obraz dnešního Švédska?
Jaro Novák Do Švédska emigroval v roce 1968. Vystudoval zde vysokou školu, povoláním je stavební inženýr. Nyní je mu 74 let, pracuje v jedné dánské projekční firmě jako poradce mladým inženýrům. Působí i jako asistent na fakultě architektury, kde učí statiku a stavební techniku. Díky své profesi stavaře se zajímal lokality, které jsou dnes označované za problematické. „Já se cítím se ve Švédsku zcela akceptován, i když stále mluvím švédsky s výrazným cizím akcentem. Jsem Švédům za jejich vstřícnost k uprchlíkům vděčný,“ dodává Jaro Novák. |
Segregovaná a problematická sídliště, která jsou dle zprávy švédské policie ve Stockholmu celkem čtyři, představují trauma švédských politiků, sociálních pracovníků a také policie. Jsou svým způsobem ostudou Švédska. Ukazují, že sociální politika, kterou se Švédové pyšní, nefunguje vždy na 100 procent.
Všechna ta sídliště vznikla na přelomu 70. let, kdy se ve Švédsku postavilo milion bytů. Jsou dobře naplánovaná s velice kvalitními byty. Sídliště Husby bylo tenkrát chloubou švédské urbanistiky. V roce 1975 jsem tam byl na studijní návštěvě a obdivoval jsem, jak se tam stavebníkům podařilo vybudovat moderní sídliště s naprosto oddělenou pěší a automobilovou dopravou, moderním centrem, se stanicí podzemní dráhy a při tom zachovat velkou část původní vegetace.
Neštěstím těchto sídlišť bylo, že se tam stavěly jen obecní byty, které obec často přidělovala - jako sociální pomoc problémovým švédským rodinám, později také imigrantům, nejprve pracovním přistěhovalcům z Finska a Jugoslávie a ještě později nově přicházejícím uprchlíkům, takže dnes tam mají „noví Švédové“ naprostou většinu. Jsou to typická segregovaná sídliště, kde už mnoho Švédů nežije.
Obchody s halal masem
Během času se tam také shromáždila ta část imigrantů, která se z různých důvodů nikdy nepřizpůsobila. Žije tam velmi silná skupina bezprizorní mládeže, která nepracuje ani nestuduje. Zločinnost je tam mnohem vyšší než jinde ve Švédsku. Problémem je, že místní policejní stanice zde mají otevřeno pouze v úředních hodinách, pro zbytek dne zajišťují bezpečnost čtvrti jen přivolané automobilové hlídky z oblastní policejní stanice. Tak to funguje všude ve Stockholmu, leč v těchto čtvrtích to funguje špatně. Popis Kateřiny Karlsson, že tam obyčejně jezdí jen zesílené hlídky a že ji tam mládež občas vítá kamením, je naprosto přesný. Policie si ale vzala ponaučení z kritiky a buduje teď úplně novou oblastní stanici právě na sídlišti Tensta.
Stockholmské Rinkeby, další problematické předměstí ve švédském hlavním městě.
Největším sociálním problémem těchto sídlišť jsou asi školy, které prostě nezvládají všechny sociální problémy, se kterými se setkají. To je důvod, proč se mnoho ambiciozních přistěhovaleckých rodin odtamtud rychle stěhuje dále do čistě švédských čtvrtí a uvolňují tak byty pro nově příchozí. Důsledkem toho je, že v těchto čtvrtích bydlí stále obyvatelé, kteří mají nejdále od švédské společnosti. Levicoví kritici švédského systému tvrdí, že sem takto společnost elegantně uklidila všechny své problémy, které se tak octly daleko od centra a nikoho neruší.
Tyto segregované čtvrti se vytvořily již někdy v 80. až 90. letech a byly tu, již když se sem paní Karlsson přistěhovala. Všichni zodpovědní politici všech politických stran se pokouší tento negativní vývoj změnit, zatím jen s nepatrnými úspěchy. Obec vybudovala v Husby zimní stadion a největší stockholmské zábavní koupaliště s klouzačkami a bublinkovými bazény. Do Tensta se bude stěhovat městský technický úřad, tedy spousta byrokratů. Posledním pokusem je, že se zboří velké parkovací domy v centrech a místo nich se budou stavět studentské koleje, o které je velký zájem.
Žije zde také mnoho normálních lidí bez problémů. Je zajímavé, že když tam hovoříte s místními obyvateli, dozvíte se občas i to, že život v těchto čtvrtích je rájem na zemi. Zločinnost je zanedbatelná s tím, co si pamatují třeba z Bagdádu. Mají tam blízko ke svým příbuzným a krajanům. Potkáte tam lidi v tradičním oblečení, v obchodech vám nabízí halal maso.
Vytvořila se tam spontánně řada malých obchodů a kavárniček v přízemí obytných budov, které tam švédští architekti nepřipravili. Ulice a domy jsou v nejlepším pořádku. Neviděl jsem tam nikdy jediné rozbité okno, lampu, nebo počmáranou zeď.
Události v Husby
Vraťme se však k událostem na sídlišti Husby. V roce 2013 bylo důvodem nepokojů zastřelení starého muže, který hrozil policistům mačetou. Část místní mládeže to považovala za provokaci policie a začala protestovat tím, že zapalovala auta. Místní policie si se situací nevěděla rady a povolala posily. Přivolaní těžkooděnci se v Husby moc nevyznali. S potížemi se jim dařilo ochraňovat hasiče před deštěm kamení.
Dav v Rinkeby, severním předměstí metropole, zapálil šest vozů zaparkovaných u sebe, pět z nich shořelo zcela. (snímek vznikl v roce 2013)
Při zásahu policie se mladí útočníci schovali někde v zeleni, aby se za několik minut objevili jinde. Den ode dne bylo těch výtržníků více a více. Pro některé nevydařence, a neplatí to jen pro přistěhovalce, je lákavé prát se s policií. Policii trvalo tři dny, než nepokoje zastavila. Nikdo nebyl zraněn, leč mnoho aut shořelo. Události v Husby se tenkrát octly na titulních stránkách světového tisku. Jak vidím, jsou aktuální i dnes.
Policie se poučila. V listopadu 2014 vzplála v Husby opět auta. Policie byla rychle na místě. Ve spolupráci s místními občany pochytala během krátké doby asi dvacet uličníků a nepokoje skončily. Posily útočníků z jiných čtvrtí nestačily přispěchat včas. Husby teď opět žijí svým poklidným životem. Tentokrát se ale nedostaly do světového tisku.
Otevřená země
Trochu rozsáhle jsem popsal úskalí problematických sídlišť ve Stockholmu a pokusy ty problémy řešit s úmyslem, abych uvedl věci na pravou míru. Velmi mne překvapuje, že v českém tisku nalézám informaci o švédských sídlištích, podle kterých již společnost tyto části města odepsala a policie se tam neodváží vkročit. Připadá mi, že to je něco úplně jiného, než to co jsem zde popsal. Bohužel asi stále platí pravidlo, že mnohokrát vysloveným lžím lidé nakonec uvěří. Informaci o „no go zonách“, kam se policie neodváží, nalézám téměř v každém článku, který jedná o dnešním Švédsku.
Švédsko byla vždy vstřícná a otevřená země pro uprchlíky. Od roku 1943, kdy se podařilo do Švédska převézt téměř všechny Židy z Dánska a tak jim asi zachránit život, přicházejí do Švédska vlny uprchlíků ze všech možných nepokojných koutů světa. Odhaduji, že během let Švédsko přijalo více jak milion uprchlíků. Vždy tu byla malá skupina lidí, kterým se tento příliv nelíbil. Dnes jsou zastoupeni politickou stranou, Švédští demokraté. Zajímavé je, že široká veřejnost se s přibývajícími léty a rostoucími zkušenostmi stává více a více pozitivní k přistěhovalcům a také uprchlíkům.
Vítání migrantů ve Stockholmu (září 2015)
Ukazuje to jedna z fotografií, která byla přiložena k článku s citacemi Kateřiny Karlsson. Je to snímek z manifestace na podporu uprchlíků ze září minulého roku. Ve Švédsku již tenkrát bylo více než 150 000 uprchlíků hlavě ze Sýrie, kteří sem přišli během posledního jeden a půl roku. Všechny kapacity na přijímání uprchlíků byly již zcela využity, podpora veřejnosti byla ale stále přesvědčivá.
Nikdo netušil, že Putinův vstup do války a bombardování Aleppa a Damašku sem do konce roku vyžene dalších 110 000 uprchlíků. Nebudu zde probírat všechny problémy, které tato situace přináší. Mnozí spoluobčané ale popisují dnešní situaci jako zmatek. Těch, kteří protestují proti vlně uprchlíků, je dnes více než v minulosti. Také názor široké veřejnosti se postupně změnil. Většina Švédů si myslí, že je dál správné pomáhat lidem v tísni, ale že do Švédska se již více uprchlíků nevejde, že by měly pomoci ostatní státy v Evropě. Vláda také ostře zpřísnila podmínky pro přijímání a příliv uprchlíků se téměř zastavil.
V zemi je dnes nejméně 250 tisíc uprchlíků. Co bude? Nikdo neví. Situace je vypjatá a nervozní. Samozřejmě tato, pro mnoho občanů nová a neznámá situace budí obavy, některé oprávněné, některé více méně plané. Článek, v němž své zkušenosti popisuje Kateřina Karlsson, je důkazem těchto obav.
Domnívám se, že tato vlna emigrantů bude novou zkouškou pro švédskou společnost, stejně jako ty všechny ostatní zkoušky, které moderní svět přináší - finanční krize, prudce stoupající náklady na nemocenskou, nebo i obavy z globálního oteplování. Se všemi těmito problémy si ale Švédsko poradí. A můj názor je, že problém s uprchlíky je jedním z menších problémů.
Ministryně z Bosny a Hercegoviny
Chtěl bych zde připomenout jistou historickou zkušenost, která asi vysvětluje dnešní jednání švédských politiků a podporu, které se jim dostává od veřejnosti. Paní Karlsson je mladá a nemůže ji pamatovat.
Reportáže ze severu |
Před 24 lety hořel celý Balkán, válku doprovázely masakry, etnické čistky a znásilňování žen. Jen v Srebrenici zavraždily srbské milice 7 000 Bosňáků, mužů a chlapců, kteří se jim před tím vzdali. Zavraždili je jen proto,že to byli muslimové. Krutost, která se dá srovnávat s činy Islámského státu v Sýrii.
Také tenkrát otevřeli Švédové své hranice a přijímali uprchlíky z Bosny. V roce 1992 sem přišlo 84 000 uprchlíků, celkově více než 100 000, většinou muslimských Bosňáků. I tehdy byly ubytovny pro uprchlíky přeplněné, uprchlíci bydleli ve stanech nebo v pronajatých lodích. Na úřadech, které přijímaly uprchlíky, byl zmatek. Situace, která připomíná tu dnešní.
Nedávno jsem četl interview s Aidou Hadžialić, která jako šestiletá dívka prožila útěk z bosenského města Foča. Srbské milice nahnaly všechny muslimy do autobusů a vykázaly z města. Jiné milice tyto autobusy přepadaly, vojáci povraždili muže a znásilnili ženy. Autobus s Aidou do Švédska dojel. Aida vzpomínala, jak ji šťastná matka objímala, když je autobus vyložil v bezpečí ve stanovém táboře u města Lund.
Také tenkrát se ve Švédsku objevila strana, která požadovala okamžité zastavení imigrace. Jmenovala se ”Nová Demokracie”. Preference strany prudce rostly s tím, jak eskaloval konflikt na Balkáně a jak přibývalo uprchlíků. A nakonec se dostala i do parlamentu. Představitelé této strany poukazovali na to, že islám je ve Skandinávii úplně cizí kulturou. Muslimové se ve Švédsku nemohou nikdy integrovat. Navíc prožívalo tehdy Švédsko hlubokou hospodářskou krizi se stoupající nezaměstnaností, takže odpůrci uprchlíků měli dost argumentů, proč tuto - podle nich nesmyslnou - invazi zastavit.
Švédská ministryně bosenského původu Aida Hadžialić.
Na Balkáně nastal mír. Mnoho uprchlíků se vrátilo do Bosny. Rodina Aidy se nevrátila. Úřady zvládly nával uprchlíků, kteří zůstali. Většina Bosňáků již někde pracuje a někteří z nich jsou významnými osobami ve švédské politice, kultuře i ekonomii. Sama Aida Hadžialić je v 29 letech nejmladší ministryní současné socialnědemokratické vlády, má na starost gymnaziální školy. Obecně je zvládnutí uprchlické vlny z Bosny považováno za jedno z nejúspěšnějších. Můj kolega Mirzad, který je původem z města Banja Luka, poukazuje na to, jak dobře se integrovala hlavně druhá generace Bosňáků.
Nedostatek dělníků
Mohl bych se zde také zmínit o velice úspěšné vlně přistěhovalců z Íránu, kteří sem prchali před ajatoláhy v 80. a 90. letech, nebo o cca 150 000 křesťanů ze středního východu, kteří zde nalézají azyl již od 70. let. Dnes patří tyto události do švédské historie. Nikdo nepochybuje o tom, že tyto vlny uprchlíků, které zde dostaly azyl z humanitárních důvodů, se později ukázaly jako velký přínos pro švédskou společnost. To vysvětluje švédskou vstřícnost pro přistěhovalce a uprchlíky.
KOMENTÁŘ: Švédská frustrace |
I když poslední vlna uprchlíků ze Sýrie zdaleka přesahuje vše, co Švédsko pamatuje, myslím, že to dopadne podobně jako v případě uprchlické vlny z Balkánu. Věřím, že mnoho uprchlíků se vrátí domů, až v Sýrii jednou nastane mír. Pro ty, kteří zůstanou, existují nejlepší předpoklady se zde usadit. Na rozdíl od roku 1992 je dnes švédská ekonomie v nejlepším stavu. V mém oboru stavebnictví je nedostatek pracovních sil jedinou brzdou rozvoje.
Ti, kteří mají sílu se dnes dostat do Švédska složitou cestou přes Řecko a Balkán, mají ve většině případů dobrou šanci se uchytit v novém prostředí. Navíc - nedávno zveřejněná informace o zásazích policie v případech, ve kterých figurují přistěhovalci, ukazuje, že zločinnost těchto nejnovějších uprchlíků je velmi malá
Ekonomie je důležitá, leč ještě více si cením toho, že Švédové opět prokázali, že jedna ze zásadních myšlenek křesťanské kultury, Lukášovo podobenství o milosrdném samaritánovi, stále platí. Křestané mají pomoci lidem v nouzi.
Uznání švédské vstřícnosti pro uprchlíky a snahy pomoci lidem v nouzi přišlo z nečekané strany. Vatikán nedávno oznámil, že papež František v srpnu navštíví Švédsko. Mimo jiných ekumenických záležitostí se chce seznámit se švédským pochopením pro uprchlíky a setkat se s novými evropskými křesťany, kteří přišli ze středního východu. Švédští luteráni neznají morální autoritu papeže Františka a nechápou, jaké pocty se jim takto dostalo.
4. listopadu 2015 |
