Mýtus o ploché Zemi má stále své zastánce (ilustrační foto)

Mýtus o ploché Zemi má stále své zastánce (ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Obří spiknutí, které nás ničí od dětství. Země je prý placatá a vlády to tají

  • 603
"Naše Země není koule. Glóbus je očividný nesmysl, který nám vtloukají do hlavy odmalička. Skrývají nám pravdu o placaté Zemi." Podobná tvrzení nepocházejí ze středověku, ale z populárních „alternativních dokumentů“. Jaké argumenty mají zastánci placatého světa? A proč bychom jim měli věnovat pozornost?

Tvrzení zastánců teorie ploché Země

„Všichni na vlastní kůži cítíme, že se Země netočí ani neobíhá Slunce!“

„Mýtus o kouli je smyšlený a neodpovídá realitě!“

„NASA zapomněla do svých údajných fotek Země domalovat hvězdy!“

Zeměkoule je podle nich mýtus. Skutečný tvar našeho světa nám vlády tají, aby nás měly pod kontrolou. Je to možná těžko uvěřitelné, ale i ve 21. století existuje nemalé množství lidí, kteří jsou přesvědčeni, že náš svět je placatý. Nedávno jim vlil novou mízu do žil americký rapper B.o.B., který o tvaru Země „debatoval“ s astronomem Neil deGrasse Tysonem. Následná debata opět ukázala, že i tak evidentní fakt může být zpochybňován.

Zastánci této spiklenecké teorie tvrdí, že neexistuje žádný důkaz o kulatosti Země. Fotky z vesmíru? Fotomontáže! Zkušenosti astronautů a pilotů? Manipulace. Mizející lodě? Jen optický klam využívající perspektivy...

Podívejte se, co tvrdí zastánci tzv. „ploché Země“:

Proč evidentním nesmyslem vůbec zabývat?

Na první pohled není jasné, kolik ze zastánců „ploché země“ je o své pravdě skutečně přesvědčeno, a kolik bere vymýšlení směšných argumentů jako svéráznou satiru. Někteří to evidentně vážně myslí - zejména ti, kteří přísahají, že se nedá věřit organizacím jako NASA nebo OSN, protože spolu s tajnými spolky připravují světovou nadvládu.

Jak by měla vypadat ona placatá Země?

Nepředpokládáme, že bychom mezi našimi čtenáři našli mnoho zastánců konspirační teorie o tom, že planeta Země není planetou, ale plání, plochým diskem s jednou stranou. I tak si ale podle nás argumenty „ploché země“ (neplést s fantastickou Zeměplochou Terryho Pratchetta) zaslouží pozornost. Skvěle totiž ilustrují, jak vypadá přesvědčovací rétorika typická pro konspirační teorie. Plochá země navíc nabízí příležitost zvýraznit některé omyly, které široká veřejnost v chápání principů vědeckého poznání dělá běžně.

Osobní zkušenost Co nevidíte, tomu nevěřte

V prvé řadě zastánci ploché země tvrdí, že naše osobní zkušenost potvrzuje, že země je placatá. Necítíme, že by se naše Země točila, obíhala Slunce a spolu s ním i střed naší galaxie.

Skutečný tvar Zeměkoule

Zeměkoule samozřejmě není „koulí“ v matematickém slova smyslu. Je zploštělá a nerovnoměrná. V odborné litaratuře se proto mluví o geoidu. Takový tvar zachycuje odchylky gravitace v různých místech, což vysvětluje i některá pozorování zastánců „ploché Země“.

Tvar Zeměkoule vyjádřený gravitačními anomáliemi

A protože to necítíme, tak to prý neexistuje. Přitom samozřejmě stejně tak necítíme rovnoměrný přímočarý pohyb, když jedeme ve vlaku. Pociťujeme jen změnu rychlosti (zrychlení), a ke změně rotace Země dochází v zanedbatelné míře, takže si žádného pohybu nevšímáme.

Letadla by prý na rotující Zemi nedokázala přistávat: „Když by letadlo vzlétlo, Země by se pod ním otáčela a letadlo by nedokázalo bezpečně přistát na ranveji!“ To ale ukazuje na zásadní nepochopení fyziky - atmosféra pochopitelně rotuje spolu se zemským povrchem a letadlo se pohybuje relativně vůči zemi a atmosféře.

A pak je tady ten horizont: „Nevidíme žádné zakřivení horizontu, ať se díváme, jak se díváme,“ opakují někteří konspirační teoretici. Jenže stejně tak lidským okem nevidíme ani bakterie, proto máme mikroskop. Když pak nějaká kamera zakřivení Země zachytí, svádí to zastánci ploché země na zkreslení čočky.

25.ledna 2016 v 02:05, příspěvek archivován: 19.února 2016 v 15:33

pic.twitter.com/9JCQ1OQgDD

Ano, širokoúhlý objektiv GoPro skutečně zkresluje, a pokud se horizont ocitne na jeho okraji, bude nepřirozeně zakřivený. To ale neznamená, že z vyšších výšek zakřivení neuvidíme. Software jej samozřejmě dokáže libovolně srovnat či zdůraznit.

Argument s osobním prožíváním reality je nebezpečný zvláště proto, že značná část vědeckého poznání se týká toho, co bezprostředně sledovat či zažít nemůžeme: DNA, matematické koncepty, analýza velkých dat, psychologické procesy, elektronické obvody, atomární vazby... Popíráním možnosti poznat něco, co bezprostředně nevidíme, bychom se neuvěřitelně ochudili.

Nevěřte autoritám NASA dělá ze Země kouli Photoshopem

Zeměkouli máme vyfocenou a nafilmovanou z vesmíru tisíckrát a tisíckrát. Zastánci konspirace tedy tvrdí, že všechny tyto záběry z vesmíru jsou podvržené. Využívají k tomu fakt, že kompozitní snímky Země z vesmíru skutečně jsou montáží.

K videoklipům z mezinárodní stanice se raději nevyjadřují, protože americké organizaci NASA nevěří ani v nejmenším. Vždyť je to podle nich stejná parta lidí, která prý zfalšovala přistání člověka na Měsíci.

Proto tedy zastánci ploché Země odmítají jako fotomontáž i tisíce fotek, které NASA zveřejnila na internetu a které pořídili astronauti v rámci projektu Apollo.

Loučení s Měsícem. Mise Apollo 17 ukončila přistáním na Zemi 19. prosince 1972...
11. října 1968 se Apollo 7 stává prvním letem tohoto programu, který vynáší...
21. prosince 1968 vyráží Apollo 8 jako první loď s posádkou mimo oběžnou dráhu...
Apollo 9 vyrazilo do vesmíru 3. března 1969, až k Měsíci se ale nepodívalo....

Fotky z vesmíru zachycující Zeměkouli (nejedná se o kompozity)

Silný příběh Velké spiknutí a manipulace podmínkou

Aby zastánci ploché Země zdůvodnili, proč vlastně někdo o tvaru světa lže, musí přijít opravdu se silným narativem. Tady doslova opisují od všech ostatních konspiračních teorií - ostatně často jsou to stejní lidé - a odvolávají se na „spiknutí svobodných zednářů, Židů, světových vlád nebo dalších tajných organizací“.

Kdo věří na placatou Zemi?

Konkrétní ukázka z 19. - 21. století

V roce 1881 anglický spisovatel Samuel Rowbotham vydal knihu „Země není Glóbus“, kde na 430 stranách popisuje ideu ploché Země. Myšlenka se udržuje dodnes, zásluhu na tom mají organizace jako The Flat Earth Society, která působila v druhé polovině 20. století a v roce 2009 se znovu probudila k činnosti.

Takhle vypadala představa ploché Země v podání profesora Orlanda Fergusona z Jižní Dakoty (1893)

Herečka Kate Mulgrew, známá fanouškům Star Treku jako kapitánka Janewayová, se podílela na filmu The Principle, který rovněž obhajoval myšlenku ploché země. Herečka, stejně jako oslovený fyzik Lawerence Krauss, se od „dokumentu“ distancovali.

Není úplně jasné, jakou výhodu by oni spiklenci (vlády, zednáři apod.) získali tím, že nás přesvědčili o kulatosti Země. Někteří říkají, že je to snaha „upřít nám možnost poznat sama sebe“, případně slouží k „utajení velkých tajemství“. Každopádně rychle dodávají, že kvůli tomu, jak důkladně je toto spiknutí zorganizované a informace o vesmíru zfalšované, není jednoduché dobrat se pravdy. A tím také argumentují kdykoli, kdy jejich předpoklady zcela zjevně nesedí.

Slabá alternativa Placatý svět funguje, když přimhouříte obě oči

Jak tedy Země skutečně vypadá, když to není koule? Alternativci přiznávají, že to nevědí. Když totiž pronesou něco určitého, musí najednou řešit spoustu problémů. Tvrdí třeba, že Slunce je malá žhavá koule sotva o velikosti Měsíce, která září podobě jako reflektor. V takovém případě jim ale nevychází fáze Měsíce ani zatmění Slunce.

Azimutální projekce celé Zeměkoule. Antarktida je zde zobrazená jako kontinent obklopující celou mapu. Zastánci teorie „ploché Země“ tvrdí, že ledová stěna Antarktidy skutečně obklopuje celý svět a vlády proto na Antarktidu nepouštějí nikoho bez doprovodu.

Jak podle zastánců ploché země vypadá mapa světa? Vypůjčili si stereografickou polární projekci mapy světa a vyrobili disk obehnaný ledovou stěnou Antarktidy. To, že jim pak naprosto nevychází vzdálenosti mezi Austrálií a Jižní Amerikou, považují za další důkaz spiknutí - tentokrát aerolinek a kartografů. Navíc je to argument falešný - na mapě ploché země takový let nedává vůbec žádný smysl.

Potvrzující omyl Selektivní vnímání je cesta k úspěchu

Jako mnoho konspiračních teorií i tato je do velké míry posilována tzv. potvrzujícím omylem, tedy obecnou lidskou tendencí všímat si spíše toho, co se nám hodí, a naopak podvědomě odmítat či vytěsňovat to, co by nás vedlo k přehodnocení názoru.

S tím souvisí vytrhávání slov autorit z kontextu: zastánci ploché země citují architekty, kteří říkají, že na zakřivení Země neberou při navrhování staveb ohled. Takové zakřivení je při obvodu Země nesmírně malé a lokálně proměnlivé - architekti se především dívají na tvar podkladu, na kterém staví a který má řádově větší vliv než zakřivení Zeměkoule. Také poznámka matematiků z NASA o tom, že pro některé výpočty vycházejí ze simplifikovaného modelu „ploché země bez rotace“ se dočkala velkého ohlasu v komunitě „zeměplacatců“.

Čím méně tomu rozumíte, tím jasnější to vypadá

Dunningův-Krugerův efekt

Čím méně nějaké oblasti rozumíme, tím větší tendenci máme přeceňovat naše vědomosti a schopnosti v dané oblasti. Tvrdí to psychologové David Dunning a Justing Kruger, kteří v roce 1999 popsali tento známý fenomén.

Například člověk, který vystudoval kartografii, bude v otázkách svého oboru schopný odpovídat na otázky s velkou přesností. Člověk, který kartografii nestudoval, bude ale odpovídat s vyšší jistotou.

Zdroj: Journal of Personality and Social Psychology

Zastánci ploché země navíc neumějí ve svém výkladu vesmíru nabídnout žádné rozumné vysvětlení pro jevy jako satelity na oběžné dráze, zakřivení obzoru viditelné z balonů vypuštěných do stratosféry, zatmění Slunce, fungování globálního navigačního systému, ostatní pozorovatelné planety nebo přechod polárníků přes Antarktidu. Místo toho zůstávají u svých tvrzení o „největším spiknutí všech dob“.

Protože i zastáncům teorie o placatosti Země je jasné, že v jejich alternativním vysvětlení je mnoho do očí bijících mezer, využívají to jako argument pro podporu toho, že velké spiknutí skutečně existuje: Nemůžeme se dopátrat toho, jak se věci skutečně mají, protože jsme od dětství na každém kroku indoktrinováni ideou kulatého světa, ať už jde o filmy, hračky nebo loga slavných společností, říká třeba autor populárních dokumentů o placatosti Země.

To je typická ukázka toho, jak pseudovědecké nebo konspirační teorie využívají svého „alternativního“ statusu. Nedostatek důkazního materiálu se snaží v očích publika proměnit v důkaz toho, že zde skutečně existuje velké spiknutí, které důkazy tají.

Jak se věda brání zdravému selskému rozumu (přednáška):

Proč podobným argumentům podléhají i racionální lidé?

Podobné argumenty potkáme - byť v jiné podobě - i u mnohem rozšířenějších pseudovědeckých omylů, manipulací a pověr. Podobají se zejména velmi flexibilní mentální gymnastikou, emocionálním nábojem a kreativním zacházením s důkazním materiálem.

Kognitivní omyly

Jak nás mate náš vlastní mozek

Podívejte s na některé zkratky, kterými si náš mozek usnadňuje vnímání okolního světa.

Byla by ale chyba ohrnovat nos nad těmi, kteří této - nebo jiné - konspirační teorii naletěli, nebo nad ní alespoň vážně uvažovali. Je důležité si uvědomit, že podobné sklony jsou přirozené.

„Není to tak, že můžeme odmítnout zastánce konspiračních teorií jako neracionální jedince. Nemůžeme se na to koukat jako na nějakou zvláštnost, výstřednost, kterou trpí jen pár lidí,“ myslí si Rob Brotherton, psycholog z Barnard College, který se na spiklenecké teorie a jejich charakteristiky specializuje. „Občas se nějaké spiknutí stane, takže není iracionální domnívat se, že je něco důsledkem spiknutí.“ Důležité je ale zvažovat doklady v souvislostech, nikoli vytržené z kontextu a ve snaze nacházet jen potvrzující informace, zatímco ty protichůdné ignorovat jako „spikleneckou manipulaci“.

Zpochybňovat autority je v pořádku, ale nesmíme spadnout do pasti, kdy každou informaci, která se nám nehodí, označíme za manipulaci.

„Lidé, kteří věří konspiračním teoriím, často podléhají iluzi, že vše pochopili a vše do sebe najednou zapadá (illusion of understanding nebo též illusion of explanatory depth a Dunning-Krugger effect, pozn. red.),“ všímá si Brotherton. „A naopak odmítají vědomosti, pokud je za nimi autorita.“ To samo o sobě není špatně. Nedůvěra v autority a zavedené pořádky je ostatně to, co dalo vzniknout moderní vědě. Musíme si ale pamatovat, že důkazy musí odpovídat tomu, co tvrdíme, a to jak fakticky, tak proporčně. „Je zcela racionální pochybovat o tom, co přijímáte od ostatních,“ zdůrazňuje Brotherton. Ale nesmíme přitom spadnout do spirály paranoidního odmítání všeho, co se neslučuje s naší teorií.

Jedno z jednoduchých ověření toho, zda je nějaká vědecká teorie pravdivá, nabídl maďarský filosof Imre Lakatos: „Vědecké teorie musejí být schopny přinášet nové a překvapivé predikce.“ Takovou prediktivní sílu vidíme třeba u Einsteinovy teorie relativity, která i po sto letech předvídá nová pozorování. Stejně tak teorie o kulaté Zemi (teorie, která je více než dvě tisíciletí stará) přinesla řadu nečekaných předpovědí, které se od té doby neustále potvrzují.

Teorie o placaté Zemi však nepřináší žádné nové předpovědi. Naopak, zavírá oči před tím, co neumí vysvětlit, využívá nepochopení základních fyzikálních principů a vymýšlí spletité spiklenecké smyčky. I proto se stala symbolem vědecké ignorance.

Aktualizace: Článek jsme rozšířili o historii teorií o placaté Zemi a stručné vysvětlení skutečného tvaru Zeměkoule, tedy tzv. geoidu. Doplnili jsme informace o ploché mapě světa.