V říjnu a v listopadu se trápil. Marně čekal na gól. Putoval sestavou tam a zpět. Od prosince však Jakub Voráček znovu hraje ve formě, s níž v minulé sezoně ohrožoval lídry bodování celé NHL.
Gól v úterním zápase s New Jersey (6:3) znamenal pro českého útočníka už 29. bod v posledních 26 startech.
„Začal jsem bodovat ještě předtím, než mě trenér přehodil na levé křídlo,“ připomíná Voráček v rozhovoru pro MF DNES. „Byla to jen taková zkouška, zda můžeme hrát s Waynem Simmondsem a Claudem Girouxem v jedné lajně. A opravdu nám to jde.“
Ano, není to jen posun zprava doleva, který Voráčka zvedl.
Možná jen potřeboval čas, až se vypořádá s tlakem po podpisu lukrativní smlouvy. Možná potřeboval jeden dva góly, aby si zase začal věřit.
Ale odvážná změna, kterou provedl trenér Dave Hakstol, mu bezesporu ohromně prospěla.
Co jste si říkal, když za vámi kouč přišel s tím, že budete hrát na levém křídle?
Samozřejmě se mi to nejdřív nezdálo, protože jsem vlevo v životě nehrál a je to opravdu velký rozdíl. Mít hokejku na levé straně u mantinelu, nebo na pravé straně veprostřed? Tím se situace ve hře dost mění.
V čem je ten rozdíl největší?
Na levé straně mám míň možností. Když jedete do útočného pásma přes střední pásmo, jsou sotva dvě tři volby, kam nahrát, jak vystřelit. Kdežto z pravého křídla s hokejkou do hřiště jich máte sedm nebo osm. Dá se udělat víc věcí, ale taky se z toho dá udělat víc chyb. Na levém křídle jsem svou hru trošičku zjednodušil. Využívám ty dvě tři možnosti a snažím se nechybovat.
Teď už se asi na ledě cítíte celkově mnohem líp, že ano?
Já jsem viděl, že se zvedám, někdy od osmnáctého zápasu. Jak herně, tak pocitově. A taky, co se produktivity týče - dělám v průměru bod na zápas. Mně o body nějak nešlo, věděl jsem, že dřív nebo později přijdou. Vždycky přišly, i když jsem měl někdy špatné začátky. Spíš mi šlo o to, abych se cítil dobře a abych měl na ledě sebevědomí.
Ale k sebevědomí pomohou právě body, ne?
To jo, to je jasné. Ale já jsem radši, když hraju dobrý hokej a pomůžu týmu vyhrát, než abych sbíral druhé nahrávky v zápase, ve kterém ani nevystřelím na branku.
Jak důležitá je pro vás souhra s kapitánem Girouxem, o němž kdysi prohlásil Jaromír Jágr, že je to „malý Mario Lemieux“?
Strašně moc. Je to senzační centr s obrovským přehledem, a i když není tak velký, je ohromně silný na hokejce. A hlavně si rozumíme jak na ledě, tak mimo něj. Tam jsou věci, které z tribuny nejsou vidět. Ale kolikrát se na ledě na sebe jen podíváme a já už vím, kam si najede. A že když mu dám puk a pohnu se, tak ho zase dostanu. Jsme kamarádi i mimo arénu, což si myslím, že je hrozně důležité.
I když je vám teprve 26 let, necítíte se v omlazeném týmu už skoro jako veterán?
Je fakt, že za chvilku budu mít 600 zápasů v NHL, takže zkušeností už mám dost. Za veterána se nepovažuju, ale už vidím, že nejsem nejmladší. Když jdu večer na pivo, druhý den to cítím.
U Flyers už máte konečně české spoluhráče Michala Neuvirtha s Radko Gudasem.
Je to bomba. V kabině si můžeme říct česky to, co by ostatní kluci neměli slyšet. Máme pohodu, zajdeme na večeři, skočíme si na pivo, takže paráda. Poslední dva roky tady nebyl Čech, předtím jen Andrej Meszároš (slovenský obránce). Chybělo mi to. Přítelkyně je Američanka, takže jsem moc česky nemluvil, a když mi někdo volal z Česka, občas jsem se přistihl, že začínám blekotat.
V květnu jste byl kapitánem národního týmu na mistrovství světa v Praze a tahounem reprezentace byste měl být i v září na Světovém poháru. Bral byste céčko znovu?
Bylo by to úžasné, velká pocta. Ale když nad tím přemýšlím, stoprocentně tam bude Pleky (Tomáš Plekanec), který byl kapitánem na olympiádě v Soči. Bude záležet na trenérovi.
Váš posun na levé křídlo dává trenéru Josefu Jandačovi atraktivní možnost postavit kladenský útok Jágr, Plekanec, Voráček. Jak by se vám líbil?
To je na trenérech. Je tam ještě hodně kdyby. Kdybych já zůstal na levém, kdyby se trenéři rozhodli dávat k sobě mě s Plekym... A hlavně: kdyby se Jarda Jágr vrátil do reprezentace. Sezonu má výbornou, hraje dobře, takže záleží jenom na něm.
V pondělí oslavil 44. narozeniny. Nepřijde vám to neuvěřitelné?
Jsem si jistý, že ve 44 určitě hrát nebudu. Doufejme, že se Džegr dostane za Gretzkého na druhé místo v historickém bodování. S tím dnešním hokejem už bude málokdo, kdo by ho jednou mohl překonat.
