Právě se ocitl až na dně, lidsky i profesně, a v pochybné čtvrti si kupuje dávku drogy, když se kolem jeho vozu řítí dav mladých do zapadlého klubu za zvláštní muzikou. Hrdina, hudební producent v krizi středního věku, kterého představuje výtečný Bobby Cannavale, se vydá za nimi, zažije dávno nepoznanou extázi a povstane z popela – obrazně i doslova.
Tak začíná Vinyl, seriál, který dokonale dokládá, jak se televizím vyplácí zaměstnávat výsostné filmaře. Pilotní díl režíroval, podobně jako v případě cyklu Impérium – Mafie v Atlantic City, oscarový Martin Scorsese, a třebaže už překročil sedmdesátku, znovu svým podmanivým vypravěčstvím vytřel zrak daleko mladším kolegům.
Ve Vinylu jako by spojil zábavnou zběsilost Vlka z Wall Street s výstižnou kresbou prostředí a charakterů svých slavných mafiánských příběhů, které ostatně mají k showbyznysu docela blízko. Vládne tu podobný tržní diktát, podobně cynický styl práce i šibeničního humoru – a navíc muzika, která zvedá ze židlí: fascinuje, elektrizuje, nabíjí.
Coby bonus se přidávají legendární jména. Ve Vinylu se totiž mísí smyšlené postavy a kapely se skutečnými, což mimo jiné slouží četným vtipným konfrontacím, od politických ke generačním.
Na jedné straně tak třeba plánovaný obchod s obřím německým koncernem, kolem nějž hrdinův tým opatrně našlapuje jako v minovém poli, selže kvůli britskému manažerovi skupiny Led Zeppelin, který fanaticky odmítá jakékoli spojení „s esesáky“.
A na druhé straně nad skupinou Slade, jejíž písně právě pouštějí v recepci vydavatelství, zvysoka ohrnuje nos výstřední zástupce nového stylu muziky v podání Jamese Jaggera, který po svém otci a producentovi seriálu Micku Jaggerovi zdědil osobité charizma.
Okřídlené „sex, drogy, rokenrol“ se ve Vinylu inscenuje na přelomu doby, kdy letí Andy Warhol, rodí se punk, disko i hip-hop a módní vlnu společenského šňupání střídá pokolení s injekčními stříkačkami.
Nejde však jen o povšechné, byť do detailu promyšlené retro. Scénář má k dispozici nosnou hlavní postavu muže, který hudbu bezuzdně miluje a rozumí jí – paradoxně natolik dobře, že na vlastní muzikantskou kariéru někde v šedi průměru raději rezignoval.
Jen několik prvků ságu lehce oslabuje: až příliš sladká a příliš oddaná hrdinova manželka, kterou hraje Olivia Wilde, či rasové střety střižené podle tradiční šablony.
Také motiv bizarního zločinu, do něhož se majitel firmy náhodně zaplete, jako by házel dílčí žánrovou udičku divákům, jež by newyorská hudební scéna minulosti sama o sobě tolik nelákala. Nicméně bez kriminální zápletky by zas Vinyl přišel o jednu z kouzelných postav říše zábavního průmyslu, která si v jistých ohledech nezadá s podsvětím.
Třaskavá směs fanouškovského nadšenectví s bohémskou neřestností, kterou postavy už ani nevnímají, ladí s hořkým sarkasmem ve stylu Phila Marlowa, jímž Cannavale podbarvuje svůj vypravěčský komentář.
Metoda skoků v čase, jindy jen mechanická berlička pro umělý dramatický účinek, tady nevadí, protože písně příslušné doby včetně návratů do 60. let náladu dotvářejí a děj rytmizují.
A v neposlední řadě, jakkoli jde „pouze“ o televizi, přináší Vinyl strhující podívanou. Velkolepé finále pilotního dílu, které se nese v duchu očistné apokalypsy, by s přehledem uneslo širokoúhlé plátno. Režiséři následujících epizod prostě mají co dělat, aby seriál udrželi na postu události roku, kam jej s takovou samozřejmostí usadil Scorsese.
