Pravděpodobně se jedná o zvířata, která původně přišla z Pobaltí a východní Evropy. Přes Polsko a severní a východní Německo pak dál migrují na jih a západ.
„V současnosti využíváme v terénu více fotopastí než tomu bylo, dejme tomu, před deseti lety a díky tomu máme více hmatatelných dokladů o výskytu vlka. Zatím rozhodně nelze hovořit o smečce či dokonce nějaké stabilní populaci, ani rozmnožování nebylo potvrzeno nicméně, zdá se, že jejich přítomnost je stále častější,“ vysvětluje zoolog Národního parku Šumava Luděk Bufka.
Vlk se dokáže přizpůsobit i lidmi osídlené krajině a není tedy vázán pouze na divoké území. „Přesto se nám ale poslední dobou ukazuje, že se bezzásahová prostředí stávají jádrovými územími vlků. Šumava tak v budoucnu může v jejich výskytu hrát zásadní roli,“ doplnil Bufka.
Lidé se vlků bát nemusí, protože se jedná o velmi plaché tvory, kteří se kontaktu straní. Šumana má navíc podle zoologů dostatečnou potravní nabídku v podobě jelení zvěře, a tak by nemělo docházet k napadání hospodářských zvířat.
„Jsem přesvědčený, že se v nejbližších letech, třeba do pěti, maximálně deseti let, vlčí smečka na Šumavě usídlí. Záleží ale jen na nás, jestli jim ten prostor pro život dáme a nebudeme je likvidovat, jako to bylo ještě v nedávné minulosti. Věřím ale, že lidské myšlení a vědění se už posunulo dál,“ řekl ředitel NP Šumava Pavel Hubený.
16. února 2015 |
