Kdyby to jen bylo hezčí...
Dokonce i chytré hodinky Apple Watch vzbudily spíš smíšené reakce. Kritici značce vyčítali nevariabilní unisexový design, který je zvlášť pro ženské zákaznice příliš robustní a málo atraktivní. Mnohé odrazuje i vysoká cena, v USA začíná na 350 dolarech. Ve spolupráci s módním domem Hermès vznikla luxusní edice, která zatím (i kvůli prodejní ceně 1 100 dolarů) na své fanoušky stále čeká.
Mona Bijoorová, zakladatelka americké firmy Joor zabývající se prodejem oblečení, uvádí jako hlavní důvod uniformní vzhled hodinek, který je často nekompatibilní s vysokými nároky kladenými na luxusní módní značky. „Protože i lidé, kteří se živí testováním novinek, si na ně špatně zvykají, je jasné, že bude ještě pár let trvat, než začnou podobné vychytávky být zajímavé pro zákazníky. Především pro ty, kterým záleží na stylu.“
Další novinkou, která z tohoto hlediska předběhla dobu, jsou brýle Google Glass. Jejich uvedení na trh v roce 2013 předcházela velká očekávání; i přes slibný potenciál však zákazníky odrazuje jak vysoká cena, tak vzhled brýlí. Mnozí se nechali slyšet, že jde sice o pokrokovou technologii, ale jen těžko ji zkombinujete s outfitem dle posledních trendů. Cynické hlasy dokonce jejich uživatele zaškatulkovaly jako asociální „ajťáky“, kteří bydlí u rodičů ve sklepě, kde nepotřebují na nikoho dělat dojem.
Vlákna z mléka i ze stromů
I tak spousta odborníků vidí budoucnost módy právě ve spojení s technologií. „Pro mě je to velké téma a rozhodně už žádné sci-fi,“ říká stylistka Jana Patočková. Primárně se podle ní jedná o drobnější změny, jako je vývoj nových vláken nebo typů textilií.
„Experimenty s vývojem nových typů vláken se ostatně za nejrůznějších okolností dělají už dlouho,“ dodává. „Třeba během druhé světové války se v italských laboratořích zrodil lanital, textilní vlákno vytvořené z mléčného proteinu kaseinu. Posloužil jako záchrana během válečných nedostatků, ale zároveň ho fašisté zneužívali v rámci nacionalistické propagandy.“
Dnes nám chytrá móda může pomoci i zmírnit ekologické dopady konzumního životního stylu. I velké řetězce, jako je švédský H&M, už pracují třeba s recyklovaným polyesterem nebo s tencelem – vláknem, které se získává z dřevěné celulózy a které časem podléhá biologickému rozkladu. „Vyvíjení vláken, která budou mít minimální zátěž na životní prostředí, vnímám jako něco velice pozitivního,“ říká Jana Patočková.
I takto vypadá technický pokrok ve vývoji textilií:
Nositelná technologie pro všechny?
Stále však podle stylistky existují limity, které se nedaří překonat: „Třeba propojení technologických předmětů denního užití a kousků z našeho šatníku zatím patří spíše do říše fantazie. ‚Wearables‘ se zatím osvědčují hlavně ve sportu, kde je funkčnost oblečení i doplňků a technologická vyspělost používaných látek podmínkou, která zaručuje lepší atletický výkon.“
Mezi první generaci zákazníků, kteří se nechtějí nechat odradit a nositelné technologie do svého šatníku zařazují, patří i módní bloger Vítězslav Ivičič. „Zrovna v nedávné době jsem si pořídil chytré hodinky od jedné dostupnější značky, a to i přesto, že nejsem technický nadšenec,“ říká. „Líbí se mi jejich vzhled, který je překvapivě variabilní, i to, že mají spoustu zajímavých funkcí. Díky nim nemusím kvůli každé notifikaci vytahovat telefon z kapsy.“
„V budoucnosti se podobné technické vychytávky stanou běžnou součástí našeho života,“ věří bloger. „Tedy aspoň v případě, že se budou vyrábět v cenově dostupných verzích, které umožní jejich masivní rozšíření, stejně jako se tomu stalo v případě chytrých telefonů.“
Vypadá to, že „wearables“ svoji bitvu zatím úplně neprohrály, bude ale ještě nějaký čas trvat, než jejich cena a design budou oslovovat širokou masu zákazníků. Teprve tehdy se stanou nedílnou součástí každodenního života. Tričko, které nám bude kromě tepu měřit třeba hladinu cukru, nám pak možná zachrání i život.
