Kdo si dnes vzpomene, že před šesti lety sváděli nymburští basketbalisté s Bambergem v Eurocupu vyrovnané bitvy? Na jaře 2010 vylezli Bavoři na německý trůn a od té doby ho opustili jenom jednou.
Odolávají penězům v basketbalové divizi Bayernu Mnichov, i když ta je připravila například o slovenskou legendu bundesligy Antona Gavela.
A letos - po loňské obměně kádru - prožívají asi nejlepší klubovou sezonu. Po dvou předchozích účastech mezi nejlepší euroligovou šestnáctkou (ročníky 2005/06 a 2012/13) mohou pomýšlet ještě výš.
V Brose Areně porazili během duelů v základní skupině dvouciferným rozdílem hned čtyři soupeře, jen CSKA Moskva byl nepřekonatelnou překážkou. V druhé fázi pak doma zničili Žalgiris Kaunas 96:63 a naposledy přehráli FC Barcelona s Tomášem Satoranským 74:70.
To už byl výsledek, který by mohl postupovou čtveřici spoluurčovat. A který definitivně zapisuje německého mistra do povědomí.
Nenápadný tým z nenápadného města nenápadně stoupá především za pomoci nenápadných hvězd.
Správnou se ukazuje sázka na italského kouče Andreu Trinchieriho, jenž pozvedl Cantú a zkusil si i roli lodivoda řecké reprezentace.
Velkou práci na hřišti odvádí Trinchieriho krajan Nicolo Melli. Zkušenosti z CSKA, Sieny nebo Fenerbahce Istanbul přináší Nikos Zisis. První evropská štace po odchodu z NBA vychází Dariusi Millerovi. Podkošový objev sezony se jmenuje Daniel Theis.
Ale nejpevnějšími články na hřišti jsou dva šestadvacetiletí rozehrávači. Brad Wanamaker s Janisem Strelnieksem. Ti jsou pro Bamberg zárukou bezmála sedmi asistencí a více než 20 bodů na utkání.
Wanamaker si svou chvíli slávy schoval na loňské play-off v bundeslize, když si odnesl titul nejužitečnějšího hráče finále. A na německých palubovkách září filadelfský rodák i nyní.
Saša Obradovič, trenér konkurenční berlínské Alby, jej v prosinci dokonce označil za jednoho ze tří nejlepších hráčů v historii bundesligy, možná dokonce nejlepšího. Následně se podivil, co dělá takový hráč ještě v Evropě.
Taková slova musela nedraftovaného rozehrávače hodně potěšit. Vždyť s NBA koketoval jen prostřednictvím půlročního angažmá v Austinu z farmářské D-League a v Evropě za tři roky rychle vystřídal italské kluby Teramo, Forli a Pistoia či francouzské Limoges.
Byla by to především jeho spolehlivost, co by Wanamakera vyslalo ještě výš, do NBA. Těžko vyloučit, že se to povede. Přímo z Bambergu už do zámořské soutěže jeden Američan zamířil. Jmenuje se P. J. Tucker a čtvrtým rokem hraje za Phoenix.
A když je řeč o spolehlivosti, tu bamberské hře dodává také Janis Strelnieks. Lotyšský reprezentant je skvělým střelcem - ne podle počtu pokusů, ty mnohdy nechává jiným.
Strelnieks vynikne, když je řeč o procentech úspěšnosti. V Eurolize na rozehrávače skvělých 58 % při střelbě za dva a více než 44,3 % při pokusech za tři body. A dosud minul jen dvě z 29 šestek (93,1 %).
V německé bundeslize se mu při trestných hodech tolik nedaří (76,7 %), zato z pole sbírá velkolepých 47,5 % ze střelby za tři a 77,1 % za dva - čímž hravě strčí do kapsy všechny své podkošové spoluhráče.
„Lotyšsko je země čistokrevných střelců. U nás se ani nehraje basketbal, jenom se střílí,“ vysvětloval Strelnieks v nedávném rozhovoru. S nadsázkou, ale zase ne tak moc velkou, dále pravil: „Ať jste rozehrávač, nebo pivot, každý Lotyš umí střílet. I to je možná důvod, proč jsem na sobě vždycky pracoval.“
Životní Strelnieksova sezona je další připomínkou českým reprezentantům, že Lotyšsko zdaleka není jenom Kristaps Porzingis (jeho profil najdete zde). A že v červencovém souboji v kvalifikaci o olympiádu v Riu de Janeiro bude mít výběr pobaltské země kudy zaútočit.