Jihlavská studentka se líčí jako postavy z japonských animovaných filmů

Japonské animované filmy se jim líbí natolik, že si vyrábějí kostýmy a líčí se přesně podle jejich kreslených postav - až do nejmenších detailů. Mezi takzvané „cosplayery“ patří studentka Saša Blažková z Jihlavy. Kostýmy si vyrábí z toho, co se podaří sehnat.

Je jí osmnáct. Když byla o tři roky mladší, oblíbila si japonské animované filmy, kterým se zkráceně říká anime. V té době si řekla, že by bylo fajn, vypadat jako postava z takového seriálu. A tak se pustila do práce.

Jmenuje se Saša Blažková. V této souvislosti ale studentka z Jihlavy raději vklouzne do svého pseudonymu Naensi Seuta.

A zve na malou exkurzi do Japonska. „On i pokémon je anime,“ vysvětluje. Jejím oblíbeným režisérem je Hajao Mijazaki, jeden z nejuznávanějších tvůrců filmů anime.

Naensi už kdysi zjistila, že existují zapálení fanoušci těchto příběhů ze země vycházejícího slunce. Ve světě kreslené fantazie se jim tak líbí, že se líčí, češou a oblékají jako animované postavy ze seriálů. Této zálibě se říká cosplay, v překladu kostýmová hra.

Poprvé se Naensi proměnila v čarodějku Kiki

Naensi se rozhodla, že se napoprvé promění do podoby čarodějky Kiki z jednoho takového kresleného filmu. „Zaujala mě ta postava holčičky z pohádkového příběhu, který je příjemný, veselý a optimistický,“ vysvětluje dívka s modrými vlasy. Ty ale prý nemá kvůli nějaké filmové postavě. Modrá ve vlasech se jí jednoduše líbí. I běžně na ulici si někdy vezme celkem neobvyklý módní doplněk. Třeba si dá na čelo kulaté svářečské brýle. I v tom ji inspirovala jedna dívčí animovaná postava, která nosila letecké brýle.

Saša Blažková ukazuje, jak se umí proměnit v postavu Crystal Maiden.

Výroba kostýmu Kiki ji stála značné úsilí. Šlo o ruční práci a tehdy ještě neuměla šít, tak pomohli ochotní členové rodiny. Nakoupili látky, vytvořili paruku. A pak bylo hotovo.

Z jihlavské studentky najednou byla věrohodná kopie čarodějky, která létá a mluví se svojí kočkou. Ve třinácti se osamostatní, odletí do města k moři a chce dokázat, že se o sebe umí postarat.

Od té doby se Naensi začala pouštět do ještě složitějších postav. Třeba i do těch vystupujících v počítačových hrách.

K výrobě používá montážní pěnu i polystyren

Vytvořit si jejich kopii doma na koleně, to chce velkou dávku zručnosti. Dívka používá třeba montážní pěnu, z níž si umí vyřezat kouzelnou hůl přesně podle předlohy.

Z tvrzeného polystyrenu dělá další součásti kostýmu a využívá i materiál známý díky karimatkám - EVA foam. Třeba brnění se z něj prý dělá výtečně. Zahřeje se, ohne, drží tvar.

„Pak to zkouším, aby mi to na akci někde neruplo,“ popisuje. Aby byla podoba opravdu věrná do detailů, vkládá si do očí barevné nedioptrické čočky.

Má i šest paruk k různým figurám. Boty si k jedné postavě vytvořila tak, že svoje staré kozačky přetřela nazeleno a polepila „karimatkou“.

Do jednoho kostýmu potřebovala vsadit růžové „drahokamy“. „Dlouho jsem běhala po obchodech a přemýšlela, jak to udělat. Nakonec jsem koupila náušnice v Prioru a vydlabala z nich kamínky,“ usmívá se.

Jedna její postava má zelenou barvu kůže. „To jde ale hodně blbě smýt, ještě teď jsem na některých částech těla zelená.“

Na festivalu se přihlásí do soutěže s mužskou postavou

Naensi ráda jezdí do Brna na jarní Animefest, kde potkává další fanoušky japonských filmů a komiksů. Tuto akci zaštiťuje japonské velvyslanectví v Česku. Letošní festival se bude konat na přelomu dubna a května.

Když se sejde pět Supermanů, není to ono, říká cosplayerka

Seriál Lidé Česka

Na Animefestu jsou zábavné soutěže, dělají se přednášky, promítají filmy. A to i ty ještě nepřeložené do češtiny nebo amatérské. Tancuje se na korejský či japonský pop. Fanoušci dokonce pečou cukroví ve stylu anime. „Na Vysočině nás ale ještě moc není, dali bychom se spočítat na prstech jedné ruky,“ říká Naensi a věří, že se tato záliba rozšíří i přímo v Jihlavě.

Letos plánuje, že se přihlásí do soutěže debutantů. Ví, že někteří zkušenější „cosplayeři“ mají až dokonale propracované kostýmy. Naensi si momentálně připravuje kostým jedné mužské postavy. „Už jednou jsem si vytvořila ženskou verzi mužské postavy. Tentokrát budu mít na tváři masku,“ plánuje.

Módní návrhářkou být nechce, uvažuje realisticky

Přestože hlavní proud kostýmových her pochází původně z Japonska, v posledních letech se rozmohl po celém světě. Nejvíc cosplayerů je v asijských státech včetně Číny. Hodně jich je i v USA. V Česku jich zatím není mnoho.

Cosplayeři kromě napodobování oblečení přebírají s podobou postavy i její chování či typické věty.

U Naensi to ale není tak, že by měla ráda jen Japonsko. „Nejsem Japonskem posedlá. To já jsem si oblíbila i Anglii nebo Island,“ směje se. Má i jiné zájmy, ráda třeba sleduje horory.

V současnosti studuje ekonomicky zaměřenou školu a zatím neuvažuje, že by svou kostýmní zkušenost jednou přetavila do svého zaměstnání spojeného s navrhováním oblečení. „Já uvažuji realisticky, stojím nohama na zemi. Ale třeba v divadle nebo ve filmech sleduju vizuální stránku, to mě hodně zajímá. Pozoruji styl líčení i účesy,“ dodává.