Stánky, které lemovaly ulice Leštín I. a II. i část ulice Kvítková, která je spojuje, nabízely prakticky všechno, na co mohl člověk dostat chuť. Neměli v nich jedině zeleninu, a když už, tak nakládanou. Zato byly zabijačkové speciality, držková polévka, halušky, bramboráky nebo frgály.
Muziku cimbálovou, dechovou i trampskou jen mírně rušil hluk bagru, který připravoval staveniště na Kvítkové. Upoutal ale nejmenší děti, takže u oplocení stály zaparkované zástupy kočárků a rodiče měli trochu volnější ruce.
Na dvou pódiích se vystřídala desítka kapel a znovu po roce byly otevřené i některé dvory soukromých vilek. Průvod masek procházel poctivě z jednoho na druhý a návštěvníci tak měli možnost prohlédnout si všechny výtvory. Nechyběl ani tradiční medvěd, letos v podání patnáctiletého Honzy.
A nešlo jen o to, mít na sobě masku. Člověk v ní se musel poctivě vžít do role. O mistrné improvizace nebyla nouze.
„Masek je přesně šedesát sedm,“ odhadl plukovník Redl z c.k. tajné služby. Nejmenovaný generalissimus jej ale upravil, že jde o 67 a půl, věděl to přesně. „U nás je zvykem mít ve všem pořádek,“ podotkl. Na Lešetíně byl poprvé. „Cesta z Novosibirsku je dlouhá,“ pravil. Velitel hradní stráže, který trojici doplňoval, prozradil, že domlouvají invazi, podrobnosti ale nepřidal.
V maskách přišly i děti, Lešetínem tak pobíhala malá ovečka, krokodýl nebo smrtka.
