Testarossu pojmenovanou po typicky červeně lakovaných hlavách válců (testa znamená italsky hlava, rossa = červený) představili ve slavném nočním klubu Lido na Champs Elysees v říjnu 1984. Kromě prezentace před vybraným publikem proběhla ještě oficiální premiéra na autosalonu v Paříži. Nástupce modelu BB (Berlinetta Boxer) bylo první ferrari stavěné pro severoamerický trh hlavně s ohledem na tamní bezpečnostní a emisní předpisy.
Dvorní krejčí maranellských automobilových perel, slovutný Pininfarina, pečlivě ladil design v aerodynamickém tunelu. Boky s charakteristickými lamelami jsou poznávacím znakem Testarossy. Dvanáctiválec se čtyřmi ventily na válec uměl supersport rozjet na třístovku.
Ferrari nikdy neplánovalo otevřenou verzi. Boháči toužící po spideru (tak se u Ferrari tradičně říká otevřeným verzím) se tedy obraceli na karosárny, které je stavěly ze standardních kupé. Pár objednávek dostal mimo jiné právě Pininfarina, některé z nich byly pro známého automobilového labužníka, brunejského sultána.
Ale jednu testarossu bez střechy Ferrari přece jen vytvořilo. Unikát vznikl v roce 1986 jako dárek pro Gianniho Agnelliho, který tehdy slavil 20 let u kormidla Fiatu. Podle archivu Ferrari začali se stavbou 27. února 1986 a auto vyjelo z Maranella o čtyři měsíce později, 16. června.
Auto s registračním číslem ZFFTA30B000062897 bylo registrováno v Turíně a dostalo speciální registrační značku TO 00000G. Podle servisní knihy vedené na firmu I.F.I Spa (finanční společnost vlastněná Agnellim) platila záruka od 13. června 1986.
Barva laku má ve vzorníku označení „Argento 101/C“ a modré proužky jsou „Blu 3282“, odstín koberců má kód „Blu 168“.
Správné ferrari by mělo být rudě červené, ale volba stříbrné metalízy pro unikátní kousek nebyla náhodná. Stříbro má totiž v periodické tabulce znak Ag a stejné jsou i Agnelliho iniciály.
Velmi zajímavá je také robotizovaná spojka. Auto má normální převodovku a tři pedály. Ten spojkový je však doplněný automatizovaným systémem ovládaným tlačítky na přístrojové desce. Systém od společnosti Valeo umožňuje řadit normálně, ale také bez ovládání spojky levou nohou. Na pokyn tlačítka spojka sepne a je možné řadit. Tuto vychytávku namontovali do vozu speciálně kvůli Agnellimu, který měl kvůli závažné autonehodě z mládí potíže s levou nohou. Stejný mechanismus namontovali technici Ferrari také do supersportu F40, který dostal Agnelli o tři roky později. Elektricky je ovládaná také střecha, která se skládá pod kryt lakovaný v barvě karoserie.
V Agnelliho garáži byl stříbrný unikát pět let. Jedna z největších osobností italského poválečného průmyslu auto prodala 29. listopadu 1991 svému příteli, jehož děti nyní auto daly do aukce s 23 tisíci najetých kilometrů. Od minulého týdne má Ferrari Testarossa Spider nového majitele. V pařížské aukci síně Artcurial ho koupil evropský sběratel.
