Roomster uvedla domácí automobilka v době, kdy obliba vozidel třídy MPV dosahovala vrcholu. Přesto po něm řada motoristů nesáhla a rozhodla se hledat v konkurenčních vodách.
Důvodem byl design karoserie, jejíž přední a zadní část na mnohé řidiče působí, jako by byly každá z jiného vozu. Přechod v oblasti B-sloupku je dosti nesourodý, na čemž má zásadní podíl lišící se tvarování předního a zadního bočního okna.
Pro rodinu i na práci
Ale kdo skousl tento vskutku neotřelý designový prvek, začal objevovat interiér a pak se mnohdy pro mladoboleslavský automobil rozhodl. Z hlediska variability si roomster stojí opravdu dobře a to je pro MPV důležité. Samostatně posuvná zadní sedadla umožňují přizpůsobení této části vozu posádce a vytvoření více místa v oblasti ramen. To je důležitý fakt, protože šířka vozu není velká.
Sedadla zadní řady je samozřejmě možné i vyjmout a rodinné MPV takto proměnit na malou dodávku. Zejména pro drobné živnostníky je to dobrá funkce. Roomster vyjel také v užitkovém provedení pod jménem Praktik. V této verzi je pouze dvoumístný a má nákladový prostor o objemu 1 900 litrů. Klasické provedení Škoda Roomster nabízí kufr o objemu 450 až 530 litrů, v závislosti na poloze zadních sedadel. Přirozeně se jedná o hodnotu naměřenou po krycí plato, takže v případě potřeby lze vozidlo naložit výrazně více, pokud vyskládáte zavazadla až ke stropu.
Sedadla a přístrojovka mají původ ve fabii druhé generace. Sedačky nabídnou dostatek pohodlí a palubní deska potěší přehledností i dvojicí praktických úložných schránek před spolujezdcem. I když zde je na místě upozornit, že samotné provedení palubní desky se liší podle výbavy vozu. Místo schránek tam mohou být jen úložné prostory bez dvířek a místo dobře působící dvoubarevně vyvedené palubní desky v takovém automobilu najdete jen jednobarevnou, kterou tvoří výhradně tvrdý plast.
Pět hvězd za bezpečnost, ale...
I v případě dvojice odkládacích schránek najdete před spolujezdcem airbag. Pryč jsou doby, kdy větší či další odkládací schránka byla na úkor bezpečnosti. Jenže v případě roomsteru to není s tou bezpečností až tak jasné.
Když totiž v roce 2006 procházel bariérovou zkouškou Euro NCAP, došlo při nárazu k porušení kabelů s následkem nevystřelení airbagů. Automobilka ihned zareagovala a provedla úpravu spočívající v přidání kondenzátorů a opakovaný test už roomster zvládl dobře, díky čemuž se stal první Škodou, která dostala pět hvězdiček za bezpečnost posádky při nárazu (jde o maximální možný počet).
Jenže výrobce neudělal žádnou svolávací akci, pouze zavedl potřebné úpravy do výroby. V praxi to znamená, že u starších vozidel nemusí při nárazu dojít k aktivaci airbagů. Je tedy dobré vybírat jen mezi vozy vyrobenými až po vozidlu testovaném Euro NCAP, které mělo VIN číslo TMBVCB5J875025783. Zájemci o ojetý roomster by tedy měli hledat automobily VIN s čísly která následují.
Nesourodý design karoserie se projevuje i uvnitř. Na předních sedadlech se cítíte jako v klasickém malém autě, kdo sedí vzadu, připadá si díky velkému prostoru, který navíc ještě opticky zvětšují velké prosklené plochy, jako v autobusu. Má to ale i svou nevýhodu v zimě, přední část vytopíte snadno, zadní mnohem hůř. Může za to právě rozsáhlé prosklení a částečně také to, že dvojice vepředu „ucpe“ svou relativně malou část kabiny, takže už víc topit nechce, zatímco ve velkoobjemové zádi je ještě zima.
Specifické vlastnosti dané ulítlým designem odhalili uživatelé až časem. Třeba někteří dlouháni si stěžují na bolesti za krkem. Kvůli zaoblení střechy, které snižuje čelní sklo, musí jet vysoký řidič s pokrčenou hlavou, aby viděl na semafor. Šoféři nižšího vzrůstu zas nadávají na tvarování spodní hrany bočního okna předních dveří - ta křivka ukrajuje nečekaně velký kus výhledu do boku, třeba na křižovatce. „Designová zbytečnost v kazí zásadním způsobem výhled. Třeba při klasickém dávání přednosti zprava se do zakrytého rohu vejde klidně i dodávka,“ líčí řidič, který má s roomsterem bohaté zkušenosti.
Nešikovné je také tvarování rámu okna předních dveří. „Několikrát se mi stalo, že jsem si při nastupování srazil z hlavy kšiltovku ostrým horním rohem dveří. I bez čepice je při nastupování, zejména ve stísněných prostorech podzemních garáží, potřebná opatrnost. Když levou ruku beru za kliku a otevírám dveře, jejich horní roh nebezpečně blízko míjí obličej, zvlášť když tělem už už pokračujete v pohybu, že chcete nastoupit. U žádného jiného auta se mi to nikdy nestalo,“ dodává.
Větší motor není na škodu
Tříválcový benzinový agregát nenadělal žádnou velkou parádu ani v menší fabii, natož v roomsteru. Dvanáctistovka o výkonu 47 nebo 51 kW je zkrátka slabá, navíc nadměrně vibruje a z hlediska spolehlivosti také vůbec nepotěší. Dokonce ani spotřebou tyto motorizace nenadchnou, protože si ve vyšších rychlostech umějí říct i o větší přísun benzinu než objemnější motory. Motory s označením HTP jsou určené vysloveně pro městské a okreskové ježdění. Ve fabii, která nebude tolik vytěžovaná, se s ním žít dá. U roomsteru je ale předpoklad, že bude sloužit rodině nebo k převážení nákladu a na to už je tříválec opravdu málo.
Přitom později uvedený přeplňovaný čtyřválec 1.2 TSI je už znatelně svižnější a také atmosférická čtrnáctistovka či šestnáctistovka si stojí velice dobře, tato dvojice je navíc zárukou dlouhověkosti.
Daleko větší zájem je ale tradičně o turbodiesely, které nadchnou velice nízkou spotřebou, a tak se pro rodinné MPV hodí znatelně více. Jejich nabídka začíná tříválcem 1.4 TDI, který má nejen omezený výkon, ale ještě i hodně nekultivovaný projev a nadměrnou produkci vibrací. Známé jsou i případy nadměrně vyběhaných čtrnáctistovkových dieselů.
Zato oblíbené turbodiesely 1.9 TDI/74 a 77 kW jsou trefou do černého. Spotřebou si získají snad každého a ani po stránce spolehlivosti nejde o špatnou volbu. Později uvedené 1.6 TDI/66 a 77 kW se jim nemohou rovnat, navíc se u nich může vyskytnout ne zrovna levný problém s čerpadlem. Proti tomu odcházející váhy vzduchu u devatenáctistovky se dnes již opravují za velice přijatelnou cenu.
„Z motorizací se nám nejlépe osvědčila naftová 1,6 s 66 kw. Měli jsme i tříválcový diesel, ale ten byl nepoměrně hlučnější a jízda byla hodně pohrkaná. Od nízkých otáček se neděje nic a pak najednou přichází příval výkonu. Pokud jste rychle nepřeřadili, přišel stejně rychlý konec,“ komentuje šofér, který má zkušenosti s různými motorizacemi roomsterů jako služebního vozu. „Benzínová 1.2 asi také není špatnou volbou. Dynamika je dostačující a se spotřebou mezi 6 až 7 litry nijak provoz neprodražuje. Otázkou zůstává spolehlivost prvních verzí a potíže s rozvody,“ dodává.
Jízda s roomsterem může být příjemná, pokud vůz pohání některý ze svižnějších motorů. Podvozek dobře tlumí nerovnosti, takže posádka na našich nekvalitních silnicích netrpí. V zatáčkách však počítejte s větším náklonem karoserie. Na druhou stranu, kdo je třeba zvyklý na fabii, bude v roomsteru hned jako doma. Identický interiér, ale i mechanické díly dělají tento vůz dobře známým a snadno ovladatelným.
Roomster je zajímavý hybrid: předek je mechanicky vzato fabie, zadní náprava ale pochází z octavie první generace. Doširoka rozkročená zadní kola jsou zárukou dobré stability. Což dává té ulítle tvarované škodovce nečekaně dobré jízdní vlastnosti.
1. června 2006 |
„I přes poměrně úzkou a vysokou konstrukci má roomster až neuvěřitelné jízdní vlastnosti. Kola umístěná prakticky až v rozích udělují autu parádní stabilitu. Velký rozvor, vzhledem k celkové délce, dovoluje i s naloženým autem jistou jízdu. Ve vyšších rychlostech se projevuje citlivost na boční vítr. To je ale vzhledem k bočnímu profilu vozu pochopitelné,“ komentuje řidič roomsteru.
Škoda Roomster podle odborníka z bazaruJindřich Topol, manažer AAA AUTO: Roomster volí především motoristé vyžadující větší nabídku místa pro posádku i zavazadla, to je jeho zaručená přednost. Základní výbava vozu je ale hodně chudá, což na jednu stranu nepotěší, na druhou to znamená příznivější ceny takových automobilů. Je tedy na každém, zda chce více komfortu, nebo nižší pořizovací cenu. Model Roomster vychází z menší Škody Fabia a proto sdílí nejen techniku, ale i některé neduhy. Typickým příkladem mohou být vůle vznikající na předním příčném stabilizátoru nebo potíže s tříválci 1.2 HTP, které častěji trápí vadné zapalovací cívky, známé jsou i případy podpálených ventilů při větším kilometrovém nájezdu. Přeplňovaný čtyřválec 1.2 TSI může mít zase vytahané rozvody. Proto zejména u těchto motorizací věnujte zvýšenou pozornost startům a následnému běhu. Potíže mohou nastat také s klimatizací, překvapit by vás neměla koroze výfuku, kterou ale nadměrně trpí většina vozidel, pohybujících se na prosolených českých silnicích. Karoserie automobilu má však dobrou antikorozní ochranu. |
.
