Pavel Hamberger v pondělí u soudu odmítl tvrzení obžaloby, že ohrožoval zasahující policisty i ostatní řidiče. Dával prý pozor. K riskantní jízdě, jež trvala 50 minut, se rozhodl proto, že se chtěl vyhnout trestnímu stíhání. Bál se prý také policejního násilí při zatýkání.
Podle obžaloby Hamberger při své bezohledné a agresivní jízdě projížděl za plného provozu křižovatky na červenou, vjížděl do protisměru a kličkoval mezi ostatními auty, která musela prudce brzdit. Opakovaně prý najel do policistů a na dálnici D5 způsobil srážku policejních aut. Údajně ujížděl rychlostí až 200 kilometrů za hodinu.
„Nesouhlasím s tím, jak je to uvedeno a co je mi kladeno za vinu. Přes Prahu jsem jel samozřejmě svižně, protože jsem ujížděl, ale snažil jsem se jet tak, abych nehavaroval. Nechtěl jsem nikomu ublížit,“ prohlásil u soudu vyučený kuchař, který má 19 záznamů v rejstříku trestů a který si v současné době odpykává 40 měsíců vězení za maření výkonu úředního rozhodnutí.
Za mřížemi nepracuje, je na specializovaném oddělení pro vězně, kteří mají problémy s drogami a s poruchami chování.
Pozornost pražských strážníků upoutal sedmadvacetiletý Hamberger 11. ledna 2014, když v Praze - Holešovicích údajně omylem projel zákaz vjezdu. Řídil tehdy mazdu, k níž neměl doklady. Na vozidle měl falešnou lucemburskou poznávací značku, převážel dva sáčky s pervitinem a tři krabice plné léku, z nějž lze drogu vyrobit.
Podívejte se na záběry loňské honičky:
13. ledna 2014 |
Státních policistů se bojím, říká obžalovaný
Hamberger tvrdí, že drogy i léky měl pouze pro svou potřebu. Na policejní výzvu nezastavil, protože měl v té době uložený zákaz řízení.
K pronásledování jeho auta se postupně přidaly i hlídky státní policie. „Se státní policií mám zkušenost takovou, že si prostě rádi bouchnou. Já se jich bojím a snažím se tomu vyhnout. Když po mně policie začala střílet, začal jsem mít strach o život. Proto jsem začal kličkovat a měnit rychlost jízdy, abych znemožnil policii další střelbu,“ vysvětlil Hamberger.
Do policistů stojících u vytvořených zátarasů prý nenajížděl, ale objížděl je. To ovšem zasahující policisté, kteří přišli vypovídat k soudu, popřeli. „Uskakoval jsem, protože jsem měl obavu, že mě obžalovaný přejede. Kdybych neuskočil, určitě by mě přejel, protože tam ani nebyla žádná snaha zpomalit,“ vzpomínal jeden z nich.
„Vybržďoval nás tak agresivně, že se mu auto takříkajíc stavělo na přední kola. Rychlost pronásledování byla 180 až 200 kilometrů za hodinu,“ přidal se druhý. „Působil na mě tak, že chtěl za každou cenu ujet, i kdyby to mělo ohrozit něčí život,“ dodal třetí.
Se střelným zraněním na krku dojel až do Plzně
Na dálnici policisté Hambergera střelili do krku, muž přesto nezastavil. „Ve zpětném zrcátku jsem si prohlédl ránu a zjistil jsem, že krev moc neteče a ani mě to moc nebolelo, tak jsem pokračoval dál,“ popsal.
Pervitin si prý píchl večer předtím, při jízdě se pod vlivem drogy necítil. „Vím, jak se na pervitinu chovám, a umím se ovládat,“ tvrdí.
Divoká honička skončila v areálu Fakultní nemocnice v Plzni na Lochotíně. „Plzeňskou nemocnici jsem si vybral proto, že jsem znal cestu a věděl jsem, že tam jsou kamery a budou tam svědci. Myslel jsem si, že ten zákrok tam proto nebude moct být tak brutální, v tom jsem se ale spletl,“ řekl. Dodal, že policisté ho surově napadli, i když se jim vzdával.
Hamberger čelí obvinění hned z pěti trestných činů. Vedle pokusu o obecné ohrožení je to násilí proti úřední osobě, maření výkonu úředního rozhodnutí, přechovávání drog a držení předmětu k nedovolené výrobě drog.
