Podle obžaloby si tehdy pětadvacetiletý Martin Vlasák z Valdic u Jičína v noci 15. května 1998 objednal v Hradci Králové taxi. Měl u sebe pistoli ČZ 75, nastoupil do auta a nechal se vozit po městě. Po padesátiletém muži za volantem chtěl, aby jel pomalu. Prý hledal příhodné místo, kde by taxikáře zastřelil a okradl.
Taxikář si zřejmě zachránil život tím, že Vlasáka ve městě včas vysadil, protože se divně choval. Vlasák byl zřejmě rozhodnutý získat peníze za každou cenu.
Proto si hned nato zastavil osmadvacetiletého taxikáře a toho ranou do hlavy zastřelil, vzal mu auto a přejel k nedaleké čerpací stanici, kde kvůli částce 13 642 korun dvěma ranami do hlavy a krku zastřelil i šestačtyřicetiletého čerpadláře.
Policie šla najisto
Druhý den Vlasáka zatkla policie v herně. Šla najisto. Upozornil ji jeho známý, kterému se svěřil. Vlasák se nikdy nepřiznal, tvrdil, že to na něho navlíkl právě ten známý a zároveň klíčový svědek případu. Tohoto svědka, který byl už předtím několikrát odsouzen, zpochybnil a poukázal na některé detaily, které podle jeho názoru nebyly dostatečně prokázány (tehdejší obhajobu najdete zde).
Podle soudů však není nejmenších pochybností, že hrůzný čin spáchal právě Vlasák. Usvědčily ho například otisky prstů na místě činu, povýstřelové zplodiny ze zbraně nebo krevní stopy obou zavražděných mužů na jeho oblečení.
Krajský soud v Hradci Králové potrestal Vlasáka doživotím, ten se proti rozsudku odvolal, ale v červenci 1999 Vrchní soud v Praze verdikt potvrdil s odkazem na chladnokrevnost a agresivitu činů i na problematickou resocializaci obviněného, která vyplývá i z psychiatrických a psychologických posudků (o případu jsme psali zde).
Miroslav Antl, který na sklonku 90. let jako státní zástupce úspěšně navrhl pro Vlasáka doživotí, ho považuje za chladnokrevného vraha, pro společnost velmi nebezpečného.
„Vraždil s rozvahou a je schopen to zopakovat. Jedná promyšleně, nechová se nijak ukvapeně. Prostě je to velmi nebezpečný člověk,“ uvedl Antl.
Pomohl při útěku Kajínkovi
Martin Vlasák se po několika měsících od pravomocného odsouzení stal opět „slavným“. To když na podzim roku 2000 utekl z mírovské věznice jiný nebezpečný zločinec odsouzený na doživotí Jiří Kajínek. Všechny okolnosti útěku nejsou dodnes známy. Některé indicie naznačují, že nescházelo mnoho a krátký pobyt na svobodě si užil i Vlasák.
„Nemá co ztratit a mohl by se o útěk pokusit,“ řekl před časem Antl na otázku, zda si Vlasáka dovede představit jako vězně na útěku.
Toho dne, 20. října, byl Vlasák na návštěvě na cele u Kajínka. Bachařům tvrdili, že budou hrát šachy. Přitom jako zvlášť nebezpeční zločinci měli být drženi v nejpřísnějším režimu. Vlasák byl v Kajínkově cele i v momentě, kdy kamarád utíkal oknem.
Okenní mříž zřejmě přepilovali diamantovou šňůrou a prý měli připraveny dva improvizované provazy z několika silonových vlasců. Jak se do cely diamantová šňůra dostala, se neví. Kolem případu je stále hodně nejasností. Spekulovalo se také o tom, že se Vlasák zalekl střelby, proto zůstal a vrátil se k sobě na celu.
Kajínka po několika týdnech na svobodě policie dopadla. Za porušení předpisů padaly hlavy. U soudu stanuli dva dozorci, kteří měli kontrolovat cely. Uznán vinným byl jen jeden, dostal podmínku. Ve funkci skončil i tehdejší ředitel mírovské věznice Milan Kohoutek, který poté do své smrti v roce 2004 pracoval jako psycholog.
Díky tomu, že se nakonec ke Kajínkovi nepřipojil, má Vlasák šanci dostat se už za dva roky na svobodu. V roce 2018 může zažádat o podmíněné propuštění.
Připomeňte si Kajínkův útěk z mírovské věznice i jeho dopadení:
29. října 2015 |
