Bojovník svaté války musí být ostražitý jako Hans Kloss, protože podobných nástrah na něj číhá spousta. Například se nemá vonět těžkými parfémy, jak to mají Arabové ve zvyku. Místo toho má používat kolínskou, i když tím spáchá strašlivou věc, protože v ní je alkohol.
Nebezpečí nečíhá jen ve voňavce, ale i v šatníku. Stačí špatně sladit barvy – a je to. „Dbej na to, aby ti šly barvy dobře dohromady,“ učí se džihádisté, kteří pronikají na Západ, i když to zní jako rady od Ladislava Špačka. „Oblékání červené nebo žluté košile k černým kalhotám tě odhalí jako někoho, kdo není zvyklý na západní styl oblékání,“ radí učebnice džihádistům, kteří mají být vysazeni na území nevěřících.
Takto vypadá obal příručky, kterou připravil Islámský stát. Je pro teroristy, kteří jdou bojovat do světa nevěřících.
Příručka se jmenuje „Bezpečnostní a ochranné směrnice pro mudžáhidské osamělé vlky a malé buňky, před časem byla vypracována pro al-Káidu, teď ji převzal a upravil Islámský stát. Protože má spoustu zahraničních bojovníků, pro které je arabština španělská vesnice, musel vytvořit „shrnující anglický překlad“, jak stojí v záhlaví.
Tohle „skromné dílo“, jak příručku označuje překladatel, působí místy možná komicky, ale jako celek je to docela užitečná učebnice, jak v cizím prostředí utajit změněnou identitu a zůstat nenápadný.
Zapřete víru, ale nenoste kříž
Dokonce radí osamělým vlkům, aby ve jménu vyššího poslání zapřeli svou víru a nosili kříž, protože pak budou působit křesťansky. Ale i tady číhá past. A tak příručka upozorňuje ty, kdo mají v dokumentech výrazně muslimsky znějící jména, aby kříže kolem krku raději nenosili. „Mohlo by to vypadat divně,“ stojí v příslušné kapitole.
Taky si mají dát pozor, co komu říkají. Když vlk řekne majiteli domu, kde si pronajal byt, že je lékař, musí se tak chovat a nesmí chodit ve špinavých šatech.
K bydlení patří další důležitá připomínka, která ukazuje, jak je život zakuklených džihádistů plný odříkání: „Snažte se, aby váš byt působil neislámsky, i když je to někdy těžké.“
Samozřejmostí je chodit oholený a shodit bíbra aspoň dva týdny před odjezdem na misi, aby nevěřící nepojali podezření, jelikož džihádista bude mít zdravě opálené čelo a nos ze zdravého povětří ve výcvikovém táboře, ale bílou bradu a tváře.
Na Západě jako ryba v oceánu
Džihádista by měl hodně flámovat. I když je pro něj těžké spouštět se do doupat západní dekadence, sebeobětování je nutné: „Noční podniky jsou perfektní místo pro diskuse nad teroristickými plány. Hlasitá hudba a opilí návštěvníci umožňují snadno plánovat v klidu, bez nebezpečí odposlechu.“
Těch rad je spousta, víc než šedesát stran. Znějí banálně a často takové i jsou, protože někteří osamělí vlci jsou začátečníci. Ale celek dává dost rad, aby si vedli jako agenti profesionálních tajných služeb.
Nesmějí ovšem zapomenout, že nemohou zdravit muslimským pozdravem, protože by se prozradili. A mají se vyhýbat mešitám, oblékat se jako turisté či se naučit jména pár sportovců a politiků země, jejíž falešný pas mají. A neměli by si po příjezdu kupovat od hlavy k patě nové západní oblečení, „jak to někteří bratři rádi dělají“.
Je toho dost, co musí osamělí vlci zvládnout. Ale brožura je povzbuzuje, že pak se na Západě „budou moci cítit jako ryba v oceánu“.
Autor směrnic se jmenuje Abú Ubajda Abdulláh al-Adam. Z předmluvy vyplývá, že už je po smrti. Zřejmě si popletl svá krycí jména. Nebo že by snad špatně sladil barvy oblečení?
25. září 2014 |
