Pro moravské městečko Uherský Brod je místní Zbrojovka, která se zaměřuje na výrobu ručních palných zbraních, je důležitým zaměstnavatelem.

Pro moravské městečko Uherský Brod je místní Zbrojovka, která se zaměřuje na výrobu ručních palných zbraních, je důležitým zaměstnavatelem. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Vláda se chystá na válku, čeští zbrojaři očekávají státní zakázky

  • 184
Česká vláda chce kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě začít zbrojit. Vydělat by na tom měli tuzemští výrobci, kteří mohou navázat na silnou, víc než stoletou tradici zbrojního průmyslu.

Vládní politici začínají reagovat na nové bezpečnostní hrozby i na rostoucí politickou poptávku. Stále více volají po návratu časů, kdy Česko patřilo k předním světovým výrobcům vojenské techniky.

Cílem má být zajištění dílčí zbrojní soběstačnosti v případě válečného konfliktu. Ministr financí Andrej Babiš chce podporovat domácí firmy stejně jako zjednodušit nákupy vojenské techniky. Přesné kroky zatím nejsou známé, tuzemští výrobci však už nyní uznale přikyvují.

„Nejde o státní podporu. Jde o to zpracovat na základě úkolu vyplývajícího z koaliční smlouvy Strategii rozvoje obranného průmyslu, kde by byly určeny výrobky, které se pro zajištění obrany České republiky musí nezbytně vyrábět na vlastním území,“ říká k tomu Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, která sdružuje většinu firem v oboru. K těmto výrobkům by se následně přiřadily konkrétní firmy, které by výrobu zajistily.

„Tito výrobci budou mít určité výhody, třeba přímé dodávky ozbrojeným silám, ale i povinnosti – držet výrobní schopnosti pro případ ozbrojeného konfliktu,“ dodává Hynek. V prostředí bezpečnostní komunity se objevují také myšlenky, aby si stát prostřednictvím zákonného opatření zajistil tyto krizové kapacity výměnou za jisté daňové výhody. Má jít zejména o výrobní kapacity, které lze okamžitě nebo téměř okamžitě uvést do provozu ve prospěch státu, třeba v oblasti výroby munice.

Stoletá tradice zbraní a munice

Český zbrojní průmysl stojí na více než stoleté tradici, na kterou i přes veškeré historické výhybky navazuje. Byť se o nezávislosti na okolním světě mluvit příliš nedá, jsou oblasti, kde si Česko dokáže své potřeby velmi slušně zajistit samo.

„Jako stát nejsme soběstační téměř v ničem. Většinu strategických surovin tak jako tak dovážíme a dovážet jich budeme stále více. Již téměř neexistuje finální výrobek, který by mohl být kompletně vyráběn v Česku. Téměř soběstační jsme ve výrobě kolových vozidel, ručních střelných zbraní, střeliva, prostředků protichemické ochrany, zdravotních prostředků, prostředků elektronického průzkumu a opět snad začínáme být soběstační ve výrobě cvičných letadel,“ podává svůj pohled šéf společnosti Tatra Trucks Petr Rusek.

Záběry z výroby v České zbrojovce:

Naráží tak na podniky a produkty, jako jsou pasivní sledovací systémy od pardubické firmy ERA, ruční palné zbraně od České zbrojovky Uherský Brod, terénní nákladní automobily Tatra, jejichž výrobu sám restartuje, či cvičná podzvuková letadla z dílny Aera Vodochody.

Podle něj musí být armáda velice mobilní, schopná fungovat v malých a nezávislých skupinách, schopná chránit a bránit naši státní hranici i vnitřek země.

Příběhy českých značek: Zbrojovka vyráběla i části traktorů a šicí stroje

„Měli bychom být schopni vyrábět vlastními silami prostředky, které naše ozbrojené síly pro tuto misi budou potřebovat. Tedy střelné zbraně malých i velkých ráží s krátkým i středním dosahem, munici a střelivo pro ně, vozidla od civilních až po těžká obrněná, komunikační techniku. Měli bychom být schopni opravovat naše letadla a vrtulníky, vyrábět průzkumné mechanické i elektronické prostředky, prostředky k zajištění zásobování armády i civilního obyvatelstva, prostředky pro poskytování zdravotní a protichemické ochrany,“ vyjmenovává Rusek.

Česko však jen těžko rozběhne vlastní výrobu kompletních systémů, nadzvukových letadel, střel s plochou dráhou letu a podobných náročných výrobků, které si kvůli vysokým nákladům na vývoj mohou dovolit jen velmoci.

Zbrojaři oživují Československo

Bývalé Československo vyšlo z ruin první světové války jako skutečná zbrojní velmoc. Většina výrobních závodů starého rakouskouherského mocnářství, navíc rozbujelá světovou válkou, totiž ležela v mladé středoevropské republice.

„Velikost tohoto průmyslu byla nepoměrná vůči počtu obyvatel. Proto bylo pro republiku nezbytné velkou část produkce exportovat,“ popisuje Hynek. Období po roce 1948 s sebou přineslo masivní přesun těžké výroby na „bezpečnější“ východ, tedy na Slovensko, případně do Sovětského svazu.

Příběhy českých značek: Jak král zbrojařů zachránil padlou Tatru

I proto se nejaktivnější zbrojařský magnát v Česku, kontroverzní podnikatel Jaroslav Strnad, snaží své impérium rozšířit do obou zemí bývalé federace. Skupinu Excalibur přejmenoval na Czechoslovak Group a soustřeďuje do ní strategické a tradiční společnosti z oboru. V Česku ovládl Tatru a sahá například také po letecké opravně JobAir Technic.

„Holding jsme přejmenovali, protože klíčové podniky skupiny jsou v obou zemích. To je nutnost, pokud chceme být skutečně významnou skupinou v oblasti zbrojní či obecně strojírenské výroby. Kapacity českého a slovenského průmyslu na sebe navazují. To vyplývá ze strategie budování obranného průmyslu v bezpečnějším zázemí, která platila už od 1. republiky,“ vysvětluje sám Strnad.

Podle Hynka může zhoršování bezpečnostní situace v Evropě napomoci dalšímu rozvoji českého zbrojního průmyslu, ale klíčový podle něj musí nadále zůstat export. „Vidím zde velkou paralelu s tím, jak se vyvíjel československý zbrojní průmysl ve třicátých letech minulého století,“ dodává Hynek.