„Famózní. Takový kotel jsem ještě neviděl, 32 tisíc diváků, to klobouk dolů,“ smekl 33letý odchovanec Litvínova. „Je to trošku něco jiného než v Čechách, Němci hodně zpívají, mají svoje chorály, takové spíš fotbalové fandění. Když jsme nastoupili a lidi začali řvát, opravdu šel mráz po zádech.“
Jak mimořádný zápas to byl?
Už od září se pořádaly tiskovky, oba kluby na to každý měsíc lidi připravovaly. A oni přišli. Fakt super. Hokej, no... Led pod otevřeným nebem je něco jiného, je horší. Hokej je spíš urputný, ale před takovou návštěvou nechce nikdo prohrát. Fanoušci si to užili, pro ně se to dělá, všichni můžou být spokojení.
Němci jsou sportovní fanatici. Jste přesto v šoku z návštěvy?
Ve druhé německé lize jsou strašné rozdíly. Na bohaté týmy z velkých měst chodí pět, šest tisíc lidí, na zapadlé celky z malých měst v Bavorsku patnáct set. Že teď přijde 32 tisíc, by mě nenapadlo ani ve snu.
Kolik lidí po vás chtělo lístky?
Zájemci byli, akorát když jsem jim řekl cenu 45 euro, tak rychle ubývali (smích). My v týmu bohužel nedostali ani jeden lístek zadarmo, všechno jsme si museli koupit. Přijela rodina a pár známých.
Berete nakonec bod za porážku 3:4 v prodloužení?
Drážďany mají výborný mančaft, utratily spoustu peněz, jejich rozpočet je obrovský. Pořád jsme tahali za kratší konec, ale vůlí a odhodláním něco pro ty lidi udělat jsme třikrát ztrátu dotáhli. Musíme se podívat pravdě do očí, nebyli jsme lepší. Za bod jsme šťastní.
