Bombový vyděrač Ondřej Staněk, který v roce 2003 vyděsil Olomoucký kraj, se po 11 letech sám udal policii a 6. ledna 2016 předstoupil před soud. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Na spolužáky působil jako podivín, pak vyrobil bombu a děsil Olomouc

  • 51
Osmnáctiletý student, ve škole považovaný za podivína. To byl podle informací MF DNES v roce 2003 protivník zástupu policistů. Pátrali po vyděrači, jenž Olomouckému kraji hrozil bombovými útoky. Nikdy ho nedopadli. Až po 11 letech se i kvůli sklonům k narcismu přiznal sám. Teď ho soud poslal na šest let do vězení.

Inteligentní, na škole vynikal v teoretických předmětech a snažil se zalíbit spolužákům. I takový byl v roce 2003 čerstvě plnoletý student Ondřej Staněk, jenž výhrůžkami o bombách držel v šachu celou Olomouc a spustil v ní největší akci bezpečnostních složek od povodní v roce 1997.

Aby svá slova umocnil, umístil tehdy vlastnoručně vyrobenou bombu na olomoucký železniční most.

Policisté tehdy spustili velké pátrání, mladíka ale nepolapili. Až v listopadu roku 2014 se jim vydal sám, přiznání vysvětlil výčitkami svědomí.

Vyděrač u soudu

„Po celý zbytek života bych se musel stydět. Kdybych se nepřiznal, blokovalo by mě to v osobních záležitostech,“ uvedl Staněk.

Ve středu před olomouckým krajským soudem stanul jako třicetiletý ženatý muž, podle hodnocení svého šéfa vzorný zaměstnanec.

Za pokus o vydírání ho soudce Aleš Vašků poslal na šest let za mříže. Vliv na výši trestu měl i znalecký posudek psychologa. Odhalil, že velmi inteligentní Staněk má sklony k nadhodnocování sebe sama a k narcismu. Staňkovo přiznání tak nebylo pouze jednoznačnou polehčující okolností.

„Není doznání jako doznání. Psycholog jednoznačně hovořil v tom směru, že u obžalovaného byla shledána porucha osobnosti s výraznými narcistními rysy,“ vyzdvihl Vašků.

Soud tak nakonec nebyl schopen rozlišit, do jaké míry u Staňka hrají roli na jedné straně výčitky a na druhé naopak touha ukázat sám sobě a také okolí svoji výjimečnost.

„Zlomený člověk, jehož na srdci tíží břemeno viny a musí o tom někomu říct, aby s tím neumřel, vypadá jinak. Působí to na mě i tak, že si to trochu užíváte,“ obrátil se Vašků na Staňka. Ten verdikt přijal s kamennou tváří, vzal si lhůtu na zvážení odvolání.

Spolužák: Staněk vyčníval inteligencí i chováním

Fakt, že znalec u Staňka objevil narcistní rysy, jeho tehdejšího spolužáka ze střední školy nepřekvapil. Odsouzený muž tu byl při studiu elektrotechniky znám jako podivín, který vyčníval z davu.

„A to jak inteligencí, tak v uvozovkách zvláštním vystupováním. Takoví jedinci mívají trochu problém se začlenit, a tak jsme často poslouchali, jak se nám chlubí se svými úspěchy. Některé nám však přišly úsměvné. Ovšem když přišlo na odborné, především teoretické předměty, tak většinou exceloval,“ vybavil si pro MF DNES někdejší Staňkův spolužák.

V době, kdy se potkávali ve třídě, Staněk získané vědomosti využil k výrobě bomby. Návod našel na internetu, suroviny a součástky sehnal v běžných obchodech. Bombu připevnil na železniční most v olomoucké čtvrti Nové Sady.

Město tehdy vyděsila kovová trubka z dopravní značky se 430 gramy acetonperoxidu a elektrickým obvodem sloužícím jako časovač. Výhrůžky, které mladík sepsal v dopise na čtverečkovaný papír o rozměru A4, tím dostaly reálné obrysy.

Znalecké posudky totiž ukázaly, že u bomby byla vědomě vynechána jedna součástka, jež byla potřebná k tomu, aby byl systém plně funkční. „Bylo to nainstalováno tak, aby bylo zřejmé, že pachatel je schopen zkonstruovat skutečně funkční nástražný systém,“ podotkl soudce.

Inteligence ho chránila před prozrazením

Inteligenci Staněk projevil i při pečlivých přípravách. Minimum zanechaných stop ho roky dokázalo ochránit před spravedlností.

Vyděračský dopis napsal obyčejnou tužkou přes šablonu pro technické psaní. A to na místě, jež předtím důkladně vyčistil savem. Na hlavě měl čepici z brigády v potravinářství a na rukou pryžové chirurgické rukavice z lékárny, na které si navíc navlékl další textilní rukavice. Obálku s dopisem vložil do igelitu a přímo z něj ji pak hodil do schránky.

Mladíkovo DNA tak vyšetřovatelé objevili pouze na bombě, Staňka si s ním ale v roce 2003 nespojili. Do té doby nebyl trestán, a tak jeho vzorek v databázi chyběl. Posléze Staňkovi zápis do rejstříku přibyl, policisté ho přistihli opilého za volantem. Dostal podmíněný trest, ve zkušební době se osvědčil.

Jako vyděrač úspěšně unikal. Policii zmátl i určením souřadnic míst, kam si v Olomouckém, Moravskoslezském, Zlínském a Pardubickém kraji poručil z vrtulníku shodit peníze. Dohromady šlo o deset milionů korun rozdělených do 25 balíčků. Každý hlídala policie, Staněk si je ale nevyzvedl.

Souřadnice míst stanovil pravítkem z detailních map Klubu českých turistů, jež vycházejí z vojenských. Vybíral je náhodně.

Pouze jediné určil tak, aby mohl přímo z okna svého pokoje sledovat, zda nad ním skutečně proletí policejní helikoptéra.

Vyšetřovatele měli za to, že hledají staršího vojáka

I když hrozba bombových útoků na Olomouc posléze odezněla, policie ještě dlouho nepolevila ve snaze vyděrače dopadnout. Psychologové a další experti se od počátku pokoušeli z jakýchkoliv indicií sestavit pravděpodobný profil pachatele. Byli ovšem na falešné stopě.

Vyšetřovatelé se totiž nakonec nejvíce přikláněli k verzi, že hledají spíše staršího muže, patrně se zkušenostmi z armády, možná i bývalého vojáka, či dokonce policistu.

Experti tak usuzovali například z technického písma či ze stylu jazyka a specifické terminologie, kterou Staněk ve vyděračském dopise použil. Vojenskou minulost vyvozovali policisté třeba i ze zdánlivě detailní znalosti vojenského prostoru Libavá, kam nechal shodit velkou část výkupného.

6. ledna 2016

,